A těmi nezbytnostmi jsou muž a žena. Konec článku. 🙂

Ne, kecám, ale nemohla jsem si pomoct a nenapsat to. 🙂

Ne, ty dvě nezbytnosti jsou tyto:

1.) Samozřejmě sex, bez toho to asi nepůjde, pokud pomineme metody asistované reprodukce.

2.) Pozitivní myšlení, psychická pohoda, nelpění na výsledku a hlavně žádné pochybnosti, že by snad měl být s otěhotněním problém!

A právě ten druhý bod je častým kamenem úrazu.

V dnešní době hodně lidí založení rodiny odsouvá na pozdější dobu. Chtějí studovat, cestovat, věnovat se kariéře, zrekonstruovat byt – zkrátka si užít a zajistit sobě a budoucímu miminku vše, co bude potřebovat. Pak ale konečně přijde den D a žena vysadí antikoncepci nebo si pár zkrátka přestane „dávat pozor“ a všichni, oba partneři i jejich rodina a okolí, očekávají, že miminko přijde zas dva. Jenže nic nejde raz dva a miminko už vůbec ne. Tedy alespoň ne všem…

Miminko přijde, až ono bude chtít, až uvidí, že je ten správný čas! A jen ono ví, kdy ten správný čas je, a kdy naopak ještě budoucí maminka či tatínek musí něco splnit, dokončit, rozmyslet, zamyslet se, změnit něco ve svém životě, aby splnili všechny „miminkovské“ požadavky.

Miminka si nás, své rodiče, totiž vybírají!

Vybírají si takové rodiče, od kterých se naučí to, po čem touží. Vybírají si ale i takové rodiče, které se naopak potřebují něco důležitého naučit od miminka. – Možná trpělivosti, možná vůli, možná nelpění na výsledku, možná nesouzení a nesrovnávání se s druhými, možná toleranci, možná užívání si života, možná zdravému životnímu stylu… Berme to jako příležitost…

Miminko si nás testuje, jestli právě my jsme pro něj ti praví.

A občas nám dává pěknou čočku, že milé „snažilky“. 🙂 My s Radkem ji také dostali a jsme za ni vděční, protože jsme se změnili. Jsme teď jinde, než jsme byli dřív… Nemáme televizi, nezabíjíme čas v nákupních centrech, protože i nákupy si necháváme dovážet až domů, máme „sdílené“ auto a na zahradě i balkónu pěstujeme pár kousků bio zeleniny a ovoce. 🙂 Ušetřené peníze a čas využíváme na cestování a další koníčky…Rozhodně už nejsme součástí toho šedého mainstreamu a moc si to užíváme… 🙂

Opravdu platí rčení „Co tě nezabije, to tě posílí“.

Ale budoucí rodiče často neví, že je potřeba něco v jejich životě nebo smýšlení změnit, a jsou překvapeni, že se otěhotnění nedaří. A často stačí pár týdnů neúspěchu a psychická pohoda je ta tam. Začínají černé myšlenky, pochybnosti, nejistota a obavy a otázky typu „Proč…?“. A to není pro otěhotnění a nejen pro něj, nic dobrého.

Časem se pár snaží víc a víc, což je špatně. Miminko má přijít z lásky v ten pravý čas a jakoby samo od sebe, bez snažení. To není úkol, který bychom si měli odškrtnout, ale další člen rodiny a ten přijde až na to bude zbytek rodiny připraven…  Všichni se páru ptají „Tak co?“, „Tak kdy?“ a stresují tím budoucí rodiče ještě více. Pro ty už čekání na miminko není zábava a radost, ale stres. Chtějí už mít od všech těch otázek pokoj a začnou lpět na výsledku za každou cenu a chtějí „to“ už mít za sebou…

A to je hrob! Začarovaný kruh. A pokud se nestane něco, tak se bude roztáčet dál a dál a zničí vše kolem…

Původně jsem tedy chtěla napsat, že nezbytnosti k otěhotnění jsou 3.

3.)  Zdravý životní styl (pokud jde o mě, tak rozhodně „bez chemie“ 🙂 ), protože jen zdraví lidé, mají zdravé děti a vše jde pak lépe.

A možná, nebo dokonce velmi pravděpodobně, to může být jeden z důvodů, proč miminko nepřichází. Třeba čeká právě na to, až jeho rodiče začnou žít zdravěji, aby vedli ke zdravému životnímu stylu i jeho, a mohli si všichni ve zdraví užívat společně strávený čas.

Jenže pak jsem si uvědomila, že často není k otěhotnění tento bod vůbec třeba. Jsou totiž lidé, kteří otěhotní lusknutím prstu a zdravým životním stylem nežijí ani omylem. Zato dětí mají nepočítaně. Oni totiž nemají problém s prvními dvěma body. Dokonce je vůbec ani nenapadne, že by mohli mít problém s otěhotněním a pokud ho přeci jen mají, tak to neřeší a nehloubají nad tím a ono to přijde samo…! 

Lpění na výsledku totiž výsledek nepřinese, právě naopak.

Ale zpět k „miminkovským“ požadavkům a k tomu správnému okamžiku.

Někdy miminko nepřichází, protože…

• …budoucí rodiče nemají vyřešen svůj vztah. Někdy se k sobě oba nehodí, už jim to moc neklape a zůstávají spolu jen ze setrvačnosti, ze zvyku a z obav ze samoty.

Znám ze svého nejbližšího okolí případ, kdy žena opakovaně potrácela, a když už konečně otěhotněla, musela kvůli poruše vývoje miminka na interrupci ve 20. týdnu těhotenství. 🙁 Mělo to ale šťastný konec. Partneři se k tomu postavili čelem a promluvili si. Nakonec oba zjistili, že už spolu nechtějí být a každý jsou „už někde jinde“. A tak se rozešli, ale zůstali přáteli.

Žena pak spontánně bez potíží otěhotněla a donosila zdravé miminko jinému partnerovi, se kterým jsou pro sebe jako stvoření a jsou velmi šťastní. Miminko možná vědělo, že by původní rodiče nebyli ti praví, nebyli připraveni mít dítě spolu…

• …partneři se o miminko snaží ne kvůli tomu, že po něm oba touží a že chtějí posunout svůj vztah dál, výš. Ne kvůli sobě navzájem, ne ze svého rozhodnutí, ale kvůli někomu jinému.

A může jím být dokonce jeden z partnerů, kdy jeden dítě chce a druhý ne, ale má obavy se s tím partnerovi svěřit. Partner, který si na dítě z jakéhokoliv důvodu netroufá, pak podvědomě, neúmyslně, komplikuje otěhotnění.

A budoucí miminko tohle vše ví. Ví, že to není dobrý nápad – narodit se do takového neupřímného vztahu s nevyřešeným problémem. Dříve nebo později by se takový vztah mohl rozpadnout a tomu se chce miminko vyhnout…

Ale pár se může snažit o potomka i kvůli svým rodičům, kteří po vnoučeti touží, protože nemají jiného koníčka a po odchodu do důchodu a vlivem stárnutí nemají jinou radost ze života…To může být spíše přidaná hodnota otěhotnění, ale ne primární důvod.

• …jeden z partnerů, především partnerka, má nějaký skrytý psychický problém. Často i něco, co se stalo v dětství nebo při prvním zamilování a kontaktech s muži. Mohlo jí být ublíženo psychicky nebo fyzicky.

Mohlo to být něco významného, ale obvykle to bývá nějaká drobnost, nějaké nepříjemné hodnocení, nepříjemné oslovení. Možná už na to dávno zapomněla, ale její podvědomí to má pěkně pod kůží.

Mohly to být ale i špatné zkušenosti s první menstruací a zráním těla (růst prsů) a nevhodné komentáře spolužáků v dětství. To nás hodně ovlivňuje po celý život, i když si myslíme, že už se nás to dávno netýká. Je potřeba si to znovu prožít, vyplakat se, vymluvit se nebo vypsat se z toho. Naladit se na svoje tělo a snažit se ho svými myšlenkami „uzdravit“.

Někteří psychologové radí si při potížích s otěhotněním představit svojí dělohu – jak asi vypadá a připravit jí svými myšlenkami na příchod miminka. Pěkně mu to tam „vyzdobit“ a připravit tak, jako když připravujeme pokojíček pro miminko… On to totiž je pokojíček pro miminko.

Naše mysl má neuvěřitelné schopnosti! Naše mysl dokáže uzdravit naše tělo!

• …partnerka, možná jen podvědomě, chce miminko pouze z finančních/pracovních důvodů, protože v práci už to pro ní je neúnosné. Miminko ale opět pozná, že má být jen náplastí na bolístky.  A důvodů takových „náplastí“ ve formě dítěte můžou být desítky….
• …partneři chtějí dítě jen proto, aby nebyli poslední bezdětní mezi svými přáteli. Ale ve skutečnosti se oba na dítě ještě necítí, chtějí cestovat či mají jiné plány. Zkrátka dítě ještě nechtějí oni sami.
• …v širší rodině může být spousta nevyřešených a nevyřčených psychických traumat, která mají někteří členové rodiny v podvědomí. A tato traumata mohou způsobovat potíže s otěhotněním. Někdy se ale miminko právě z tohoto důvodu narodí, aby tato rodinná traumata „vyléčilo“… Právě tato rodinná traumata řeší Rodinné konstelace.

Skrytých příčin neplodnosti mohou být desítky, možná stovky a má význam zamyslet se a zapátrat v paměti, protože jen to uvědomění a nalezení těchto příčin často stačí k tomu, aby přestaly způsobovat potíže..!

Příčina nemusí být patrná hned, ale stojí za to, když si partneři otevřou vínko 🙂 a sednou si a otevřeně si popovídají a proberou možné důvody a svěří se se svými starostmi, obavami, názory. Možná pak vyjde na povrch něco důležitého a zjistí, kde je zakopaný pes. Třeba je to naprostá hloupost, ale také to může být naopak něco zásadního, co změní celý pohled na věc.

Možná to nebudou hezké věci, možná dojde i k hádce či k slzám, ale ty léčí, pročistí se vzduch, opadne všudypřítomné napětí a zmizí dusno, které vztah už možná měsíce spaluje. Uleví se oběma a možná přijdou na mnohé, protože konečně budou moci bez obalu říct, jak to vidí, jak to cítí, co si skutečně myslí! A hlavně objasní tomu druhému svoje pocity. Pocity, o kterých on možná nemá ani tušení, a vše se může vysvětlit, protože muži a ženy myslí a konají jinak.

Takový upřímný rozhovor může mít 2 výsledky:

1.) Konečně oba pochopí nejen jak to má ten druhý, ale spousta věcí se může objasnit i nám samotným, protože budeme muset nahlas říct svůj názor. A člověk pak někdy zjistí, že vlastně ani neví, jaký má názor… Každopádně to sdílení starostí i radostí a plánů partnery neskutečně sblíží, dodá jim energii a nakopne do dalšího života.  A možná dokonce zjistí, že se sice chtějí ubírat jinou životní cestou, ale oba společně! Jen nevěděli, že partner to má stejně!

Nemějme domněnky, ale komunikujme, ptejme se a možná se budeme divit, o čem naši blízcí přemýšlejí. 🙂

2.) Konečně vše vyjde na povrch a ve vztahu dojde k radikálnímu řezu – k čistce v možná již nefungujícím vztahu a partneři zjistí, že už spolu nechtějí být, a nebo alespoň ne za dosavadních okolností…

Pokud rozhovor bude upřímný od obou partnerů, nemám obavy, že by nebyl přínosný, protože nikdy nevíme, co se honí v hlavě toho druhého, přestože je to náš dlouholetý partner…

Proto opravdu ruku na srdce a s pravdou ven, jinak se závěru nikdy nedobereme.

Není ale potřeba hned zjistit, jaká je příčina „vzniku vesmíru“. Třeba si jen promluvíte a povíte si, jaké máte plány do budoucna, co se vám v minulosti, například v dětství, stalo a z čeho máte v životě obavy, na co se těšíte a po čem toužíte. Třeba si „jen“ budete hodiny povídat, jako když jste spolu teprve začínali chodit… 🙂

Váš vztah zase ožije novou energií! A třeba je právě tohle ten X-faktor, který dá miminku jasnou zprávu, že teď je ten pravý čas! 😉

A jak s rozhovorem začít?

Já to na jaře při řešení našich problémů udělala takhle: „Ráďo, teď jsem na webináři mentálních jazyků slyšela, že atopický ekzém u dítěte je způsobený nevyřešeným problémem mezi rodiči, něčím pod povrchem. Musíme se poradit a zjistit, jaký máme nevyřešený konflikt. :-)“ A jelikož Ráďa je hlava otevřená a zná moje ezoterické zkušenosti, řekl: „Tak jo“. A já spustila svůj pohled na věc… 🙂

Ale na někoho je to moc hrrr, takže otevřete vínko a po pár skleničkách možná bude ta správná chvilka. Vše má svůj čas – pravý čas…

Nedaří-li se, možná je potřeba nejdříve něco změnit, pochopit, udělat…

Kdo není ochoten změnit svoje chování a myšlení, nemůže očekávat, že se jeho život změní…

Tak s chutí do toho! Chcete přece změnit svůj život k lepšímu, ne? 😉

Líbil se Vám článek? Neodradil Vás? 🙂 Je totiž pro silné povahy… A tu Vy máte, když jste dočetli až sem…

Snažíte se o miminko a nedaří se?  

My s Radkem si tím také prošli. První miminko máme až z umělého oplodnění jako tehdy jediné možnosti na vlastní miminko. Naštěstí jsem ho zvládla dobře já (i moje rozhašená játra), ale hlavně bylo napoprvé úspěšné a my čekali vytoužené miminko! Druhé miminko jsme ale chtěli zkusit počít přirozeně a zavedli řadu opatření, aniž bychom tomu dávali velké naděje. Ale „nemožné“ se stalo skutečností a já po 4 měsících zírala na // na těhotenském testu!

Druhé miminko, jsme i přes diagnózu kombinované neplodnosti, počali přirozeně!

Jak postupovat při potíží s otěhotněním, jaká vyšetření a kdy absolvovat a hlavně ta nejdůležitější opatření, která zavést, abyste plodnost podpořili na maximum, jsem sepsala do krátkého e-Booku „Cesta k miminku – Krok za krokem“, který je ke stažení zdarma zde>>