Před 3 lety jsme se už delší dobu marně snažili o miminko a já se pokoušela najít příčinu nejen neustálého neúspěchu, ale i zvýšených hladin mých jaterních testů. Tehdy jsem se jakoby náhodou dozvěděla o knize prof. Strunecké Doba jedová, která odhaluje skryté zdroje „chemie“ kolem nás…

Byla jsem v šoku, v jak nebezpečném chemickém nálevu žijeme, a rozhodla se zdraví své rodiny a nejbližších chránit a pokusit se i ostatní inspirovat k zamyšlení a změně.

I vzhledem k tomu, že vědci v lidském těle objevili asi 300 různých syntetických chemikálií, které se do naší krve dostávají ze vzduchu, potravin nebo spotřebního zboží, má význam složení produktů sledovat a pečlivě je vybírat, protože jejich kvalita má vliv na naše zdraví. Naštěstí to, čím se obklopujeme, můžeme celkem jednoduše ovlivnit.

V tomto článku jsem se zaměřila na naše domovy a najdete v něm nejen rizikové výrobky, ale i jejich zdravou náhradu a dokonce i rostliny, které nebezpečnou chemii v bytě pohlcují!

Kde se nachází chemie v našich domovech

Chemie ve stavbě domu

Barvy pro výmalbu, stejně jako glazura na nádobí či omítky, mohou obsahovat těžké kovy jako arsen, rtuť, olovo a kadmium.

• Mezi nejméně škodlivé barvy patří ty akrylátové anebo vodou ředitelné, zejména s označením EŠV (ekologicky šetrný výrobek), protože co je ekologické, je i nezávadné. Alergeny se ovšem i v těchto barvách vyskytovat mohou.
• Tapety vybírejte pouze papírové, protože neobsahují škodliviny.

Polystyrenové stropnice, stejně jako interiér aut, obsahují bromované zpomalovače hoření, díky nimž sice požár obtížněji vzniká a šíří se, ale bohužel negativně ovlivňují imunitu i hormonální systém člověka.

Chemie obsažená v nábytku a podlahách

Povrchová úprava nábytku může být opět provedena ne právě nezávadnými barvami, laky a mořidly obsahujícími např. těkavé látky. Při výrobě nábytku z laminované dřevotřísky jsou nezřídka používána lepidla obsahující další chemii (těkavý a rakovinotvorný formaldehyd, epoxidová lepidla obsahují nebezpečný bisfenol A); naopak bezpečné lepidlo je např. Herkules.

• Vhodnější je nábytek z masivu (ovšem má řadu řekněme nevýhod oproti laminu). Snažte se nepořizovat nábytek ze dřeva s certifikátem FSC, který je udělován produktům z lesů s udržitelným hospodařením (lesy tedy nejsou drancovány). Ikea se dokonce zavázala, že od konce roku 2019 bude prodávat jen dřevěné výrobky s tímto certifikátem! 🙂
• Upřednostňujte „napouštění“ dřeva (nábytek i dřevěné podlahy) před lakováním, a to přednostně přírodními látkami, jako jsou vosky a oleje. Používejte vodou ředitelné nátěrové barvy (opět ideálně EŠV).
• Podlahy vybírejte buď dřevěné, korkové, dlažbu nebo klasické lino (pozor neplést s PVC či vinylem, které je často mylně označováno jako lino – viz dále) neboli marmoleum (artoleum), které je vyrobeno z přírodních látek (lněného oleje, dřevité a korkovité moučky, přírodní pryskyřice, jutové tkaniny a dalších čistě přírodních příměsí) bez příměsi nebezpečných látek.
• Nábytek do dětského pokoje je vhodnější z masivu, příp. z kvalitního plastu.

Chemie v bytových textiliích a oblečení

Bytové textilie jako syntetické koberce, závěsy a čalounění krom toho, že jsou to lapači prachu, roztočů a alergenů, obvykle obsahují bromované zpomalovače hoření (BFR), které působí negativně na imunitu a hormonální systém člověka. Stejně tak je může obsahovat i elektronika, včetně té v elektronických hračkách (např. hračky s dálkovým ovládáním a různé výukové hračky). Pomalu se uvolňují z výrobků do prostředí a některé z nich se postupně ukládají v lidském těle. Testy je objevily také v rybách z českých řek nebo v mateřském mléku. Dnes jsou BFR zakázané, avšak ve starším vybavení se stále mohou vyskytovat, a i proto je nutné vyvážet takové věci důsledně do sběrného dvora.

Pěnu ze ftaláty měkčeného PVC mohou mít na spodní straně také koberce.

• Ideální koberec je vlněný, příp. bavlněný anebo alespoň nylonový či z polyetylenových vláken.

Ještě větší význam má výběr materiálu u oblečení, protože např. při pěstování bavlny se používá velké množství pesticidů, chlóru, barviv s obsahem toxických těžkých kovů, které pak mohou být v reziduálním množství obsaženy v našem oblečení, což může působit zejména kožní problémy, ekzémy a alergie, zvláště u malých dětí, které mají citlivou pokožku.

Dalším důvodem je to, že oblečení (nemá-li příslušný certifikát a označení – Öko­‑Tex Standard 100, Organic, BIO či s certifikátem holandské organizace Fair Wear Foundation) je vždy (i pokud jde o bílé oblečení!) barveno chemickými postupy.

Výjimkou je nezávadný textil, například z biobavlny barvený ekologickými a nezávadnými postupy a barvami. Mezi nezávadný textil dále patří bambus, konopí, len či vlna, které jsou při svém zpracování šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale také ke zdraví.

• Vyhýbejte se tedy syntetice a dávejte přednost přírodním vláknům – bambus, konopí, biobavlna, sisal, kokosové vlákno, len. Z těchto materiálů není problém sehnat i lůžkoviny a matrace.

Chemie v interiéru domu/bytu

Důležitou kapitolou pro rodiče jsou dětské hračky, které je ovšem možné sehnat i v ekologické, a tedy nezávadné, variantě. U výrobků pro děti se řiďte radou „čím jednodušeji, tím lépe“. Výběru hraček jsem se věnovala v článku ZDE>>

Dalším zdrojem chemie v domácnosti jsou syntetické osvěžovače vzduchu, vonné svíčky a gely. Stačí číst etikety a přesvědčit se, zda neobsahují nebezpečné chemické látky. Lepší je ale najít přírodní variantu (svíčky ze včelího vosku apod.), což není nic složitého, např. ZDE>>.  Parfémované osvěžovače vzduchu vzduch ani neosvěžují, ani nečistí, ale přidávají do vzduchu chemické látky (škodí především alergikům a astmatikům), které voní tak silně, že přebijí ostatní pachy. O tom více ve článku „Když dýchání škodí zdraví aneb Zázračný lék na odvykání kouření“>>

Kosmetice a drogerii se ale budu věnovat v samostatném článku.

Jak se orientovat v chemickém složení výrobku?

Jistě jste se už někdy snažili rozluštit, co jednotlivé složky v kosmetice, lécích a dalších výrobcích znamenají a zda jsou škodlivé či nikoliv. Já také a nikdy jsem z toho nebyla moudrá – v tom se vyzná skutečně jen odborník – chemik.

• Já mám pro vás ale jednoduché řešení – knihu „Tajemství kosmetiky“ od chemika Ing. Víta Syrového, kde jsou mimo jiné uvedeny stovky látek i s hodnocením jejich ne/závadnosti.
• Pokud jde o kvalitu a výběr potravin a „éčka“ mohu vřele doporučit i útlou publikaci kapesního formátu „Tajemství výrobců potravin“ od stejného autora.

Konkrétní složení výrobků najdete v systému REACH – více o něm zde >>

Databázi nebezpečných výrobků – RAPEX – najdete zde >>

Kuchyně, nebo alchymistická dílna?

Glazura na nádobí nezřídka obsahuje toxické těžké kovy, zvláště kadmium a olovo. Zvýšenou pozornost bychom měli věnovat zvláště výběru nádobí určeného pro děti. Problém je, že na etiketě výrobku není uvedeno, co glazura obsahuje. To je ale možné zjistit přímo u výrobce.

• Nejjednodušší a nejjistější je používat nádobí a kuchyňské potřeby ze skla, nerezu, případně dřeva (ovšem pozor na jeho povrchovou úpravu) a to keramické/porcelánové raději čistě bílé bez glazury (bez vzorů a obrázků).

Pokud chcete zjistit, zda je Vaše nádobí nezávadné, sdružení Arnika provádí testování různých výrobků stran jejich složení. Je možné je tedy kontaktovat a nechat si nádobí otestovat.

S oblibou je v kuchyni stále častěji používán plast, což nemusí být zcela neškodné.

• Potraviny by měly být skladovány v nádobách z kvalitních plastů (ideálně ovšem z výše uvedených nezávadných materiálů), resp. druhů plastů určených ke skladování potravin.

Trochu vám ten výběr usnadním: Každý plastový výrobek je označen malou značkou trojúhelníčku složeného ze 3 šipek (značka znázorňující recyklaci) a uvnitř je uvedeno číslo (někdy i zkratka daného typu plastu – PP, PE, PVC…) – obvykle od 1 do 7.

• Orientačně se dá říci, že plasty vhodné k opakovanému skladování potravin, jsou čísla 2, 4 a 5. Nejjistější a také nejpoužívanější je právě číslo 5, což je polypropylen (PP).

Žádné plasty by neměly být vystavovány zvýšeným teplotám (žádné ohřívání v mikrovlnce!) a mechanickému namáhání, protože může docházet k uvolňování látek obsažených v plastech do jídla a mj. narušovat hormonální soustavu člověka.

Problémem jsou v tomto smyslu právě polystyrenové (číslo 6) termojídlonosiče, kdy teplé jídlo přichází do styku s plastem, který není vhodný ke skladování potravin. Navíc polystyren často obsahuje bromované zpomalovače hoření.

V kuchyni můžeme dále objevit i nádobí z nebezpečného melaminu, jehož chronická expozice může vést k rakovině nebo poškození reprodukčních schopností. Bohužel někteří výrobci z něj vyrábí i nádobí pro děti. 🙁 Stejně nevhodné je nádobí z nylonu či polyamidu.

Další problematickou přísadou je již zmíněný  bisfenol A, který poškozuje hormonální a pohlavní systém člověka a patří mezi teratogeny (poškozuje vývoj plodu). Výrobky bez bisfenolu A jsou označovány „BPA free“. Bisfenol A bývá obsažen i v polykarbonátových plastech a dále v epoxidových lepidlech.

Nádobí z polykarbonátu (PC) je v pořádku do chvíle, než se mechanicky poškodí a může se z něj začít bisfenol A uvolňovat. Polykarbonát se nachází i v některých konzervách jako tenoučký plastový povrch uvnitř plechovky.

• V dnešní době už dokonce existuje i možnost používat ekologické a odbouratelné (a také kompostovatelné) nádobí z bioplastu (jednorázové i na opakované použití), které je vyrobené z různých druhů škrobu (např. kukuřičného), ze kterého se vyrábí i nákupní tašky a pytlíky či dokonce dětské hračky (např. kousátko Kikko ECO).

Teflon je některými vědci považován za rizikový kvůli obsahu fluorovaných chemikálií, které mohou poškodit játra nebo způsobit poruchu vývoje plodu. Při běžném používání škodlivost nebyla prokázána, ale při vysokých teplotách nad 250st. C se již rizikové látky uvolňovat mohou, proto teflon nepřehřívejte anebo ho, stejně jako já, vyměňte za nádobí s povrchem keramickým či z umělého kamene (to je perfektní).

O plastech a zvláště PVC, které je měkčeno toxickými ftaláty, a o jejich vlivu na zdraví (nejen) dětí se dočtete v samostatném článku.

Které pokojové rostliny léčí, čistí a detoxikují?

• Palma areca– snižuje toxiny
• Tchynin jazyk – snižuje toxiny z laků a čistidel
• Fíkus – čistí vzduch od trichloretylenu
• Dracena a Filodendron – snižují toxický formaldehyd
• Zelenec – pohlcuje cigaretový kouř
• Lopatkovec – snižuje toxický toluen a xylen
• Gerbera (kvetoucí) – snižuje trichlorethylen
• Aloe vera – snižuje toxiny

Zapojte se, ať chemie kolem nás mizí!

Na závěr mám na vás prosbu o podporu projektu – stačí Váš podpis! 🙂

• Recykluj bez jedů – info a petice je zde>>

Jak nakládat s vybavením domu/bytu a chemií?

• Nevyhazujte (ani nespalujte!) chemikálie a nebezpečný odpad (barvy, pesticidy, léčiva apod.) do kontejneru, protože dochází k úniku nebezpečných látek do životního prostředí a zpět k nám! Zbytky barev, ředidel, pesticidů, léčiv odevzdejte do sběrného dvora (léčiva do lékárny).
• Elektrospotřebiče včetně mobilních telefonů a počítačů patří do sběrného dvora (příp. do elektroodpadu u baterií a zářivek apod.), protože obsahují látky, které mohou znečistit životní prostředí a navíc se z nich recyklací vyrobí nové bez nutnosti drancovat doly na vzácné kovy.
• Třiďte odpad a kompostujte (hnědé popelnice na bio odpad). PVC patří do směsného odpadu, stejně jako výrobky obsahující chlór, ne do plastů! Oblečení a hračky odevzdejte do kontejneru pro Charitu či Klokánek (zelené a bílé sběrné kontejnery).

Zajímavé odkazy i na nákup eko-produktů a zero waste:

www.econea.cz

www.bioplaneta.cz

www.arnika.org – ekologické informace, projekty…

Líbil se Vám článek?

Zdroje a doporučená literatura:

Doba jedová 1 a 2 – prof.RNDr.Anna Strunecká, DrSc.

Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně – vydávané sdružením Arnika   arnika.org

biooo.cz

https://www.dtest.cz/nebezpecne-vyrobky