Poruchy chování, poruchy pozornosti, ADHD nebo „pouze“ plačtivost, bojácnost, vzteklost, přecitlivělost (např. na zvuky), hádavost, nespokojenost, obviňování, protivnost, divokost, nesnesitelnost či „extrémní“ nezvyklé chování, příp. nesamostatnost či vyhýbání se novému (neofobie), a v neposlední řadě porucha příjmu potravy či vandalismus. To vše jsou možné projevy emočních problémů způsobených stresem, které děti v dnešní době trápí.

Dnešní děti to totiž nemají zrovna lehké, všude spousta stresu, přemíra stimulace, řada lákadel, nepřeberné množství hraček a vysoké nároky od pra/rodičů, učitelů či trenérů.

A právě stres má u dětí souvislost s poruchami chování, ADHD či poruchou pozornosti (s tím souvisí i porucha soustředění), přičemž porucha pozornosti není ani tak snížená pozornost, jako problém poznat, čemu pozornost věnovat (dochází k nesoustředěnosti, roztěkanosti). Stres a přemíra stimulace zvyšuje hladinu kortizolu a adrenalinu, které mají negativní vliv na organismus, pokud nejsou vylučovány jen v okamžicích „boj x útěk“, ale denně, dlouhodobě.

Takové děti potřebují o to víc lásky, podpory, mazlení, blízkost, stabilní psychické prostředí a trávení společného času v klidu (příroda, doma nebo zkrátka tam, kde je hezky). Doporučuje se na čas i omezení aktivit, příp. i školy/školky.

Pro snížení stresu a zvýšení spokojenosti dětí se ale dá udělat mnohem víc a mám to nejen načteno (doporučuji „Rozvíjejte mozek svého dítěte naplno“ a „Jak z dětí vychovat šťastné dospělé“), ale hlavně osobně vyzkoušeno na svých 2 dětech (5 a 2 roky) a mohu vřele doporučit…

7 kroků, jak dětem zjednodušit a zpříjemnit dětství i život obecně

1. Méně věcí – hraček, knížek, oblečení

Děti mají často doma hromady hraček, ale nakonec si buď nehrají s ničím a nudí se, nebo těkají mezi hračkami a nehrají si soustředěně. Vřele doporučuji hračky zredukovat – vybrat oblíbené, ostatní prodat, předat, vyhodit. Nám to jako dětem náš taťka jednou udělal a my s bráchou byli překvapivě nadšení a za čas jsem ho prosila, aby čistku zopakoval. 😊

Pokud se nechcete hraček zbavovat, ideální je, část jich prostě jen schovat a za pár týdnů je obměnit. Děti mají pocit, že mají novou hračku. 😊 Jak vybrat vhodnou, zdravou, didaktickou, ale také nezávadnou hračku najdete v samostatném článku.

Stejně tak vybrat cca deset knížek, které mají nejraději a ostatní schovat, předat, prodat. S oblečením a botami je to podobné. Velký výběr děti stresuje a neumí se rozhodnout. Snižte množství barev, ale i typů a množství oblečení (např. 5 triček místo 15).

Dokud nezkusíte, neuvěříte…

S tím souvisí i méně zvuků (řadě dětí vadí některé zvuky – koberce zvuky ztlumí) a osvětlení (jak je to s pro zdravým ne zcela vhodným LED osvětlením a jaké osvětlení vybrat domů i do dětského pokoje se dozvíte v oblíbeném článku „Tajemství jménem melatonin aneb Když světlo škodí zdraví“.

2. Jednoduchý předvídatelný režim i jídelníček

Mít nastavený pravidelný jednoduchý režim a rituály: Kdy a kde se jí, kdy je procházka či jiná pohybová aktivita, kdy přijde, kdo na návštěvu, kdy se jdeme večer koupat/umýt, kdy se jde spát, kdy je školka…

Denní režim/rozvrh by měl být předvídatelný. Říkejte si s dětmi dopředu, například u snídaně, společné večeře nebo večerního uspávání, co je v plánu a proč, aby nebyli ve stresu a nejistotě, že se někam jde a oni neví, kam a proč. Zvláště na potenciálně nepříjemné zážitky jako je návštěva u lékaře je alespoň částečně připravte.

Společné večeře jsou příjemný rituál, kdy se sejde celá rodina a je čas na vyprávění, hodnocení a plány. Dávejte dítěti konkrétní otázky: Místo „Co bylo dnes ve škole/školce?“, „Co se ti dnes nejvíce povedlo/líbilo/bylo nejnáročnější?“. Podpoříte tak dítě v komunikaci a ušetříte si klasické nicneříkající „Dobrý.“ 😊

Jídelníček samozřejmě zdravý, bez zbytečně pikantních chutí (zvláště u dětí s atopickým ekzémem) a rozhodně bez nevhodných éček, zvláště glutamátů, barviv a oblíbených zdraví škodlivých umělých sladidel. O jejich vlivu na zdraví dětí i dospělých, ale také na chování a pozornost dětí si přečtěte ve článku „Tajemství éček odhaleno: Bezpečná, nebo nebezpečná?“.

Čím je dítě mladší, tím méně pestrosti, chutí a obměn je potřeba, typicky kojenci do roku věku (ale i malá batolata), kteří se s jídlem teprve seznamují prostřednictvím prvních příkrmů, nepotřebují mít každý den jiné jídlo. Opravdu klidně jim dávejte stejné jídlo i 5 dní po sobě. Je to výhodné i stran rozpoznání případné alergie či intolerance. I pro nezralý trávicí trakt dítěte je to přínosné. Jak zavádět, připravovat a podávat příkrmy u zdravých i alergiků do 3 let věku najdete v e-Booku „Příkrmy od A do Z“

Na druhou stranu je ale prokázáno, že různorodost jídel a zkoušení nového má pozitivní vliv na vývoj mozku. Děti často nové potraviny, nová jídla odmítají. Tím se nenechte odradit a nabízejte je opakovaně, protože jedno či dvě odmítnutí nic neznamená. Děti si musí na novinku zvyknout.

3. Vynechte sledování televize, počítače, mobilu, tabletu

Úplně dětem zrušte sledování pohádek a už vůbec je nenechte sledovat nejrůznější přihlouplá videa, kterých je plný internet. Asi máte pocit, že to nemůže fungovat, že to nezvládnou, ale věřte mi, že zvládnou, ale prvních pár dní bude náročnějších – budou to chtít, budou prudit, budou se vztekat, budou se nudit, takže začněte nejlépe v létě, kdy je dost lákadel venku, a počítejte s tím, že se jim minimálně těch pár dní budete muset více věnovat.

Za pár dní si na to už ani nevzpomenou. Naši kluci jsou bez pohádek a videí (už po několikáté) přes 2 měsíce a naprosto v klidu. Právě naopak – jsou „šikovnější“, klidnější, lépe si hrají, komunikativnější, samostatnější, dělají větší pokroky, zdravější (hlavně oči dostávají při sledování TV, PC zabrat), spokojenější…

I o tom se dočtete v nové knížce známého kouče Jana Múhlfeita a Kateřiny Krůtové „Rodina jako tým“, který navazuje na první knihu „Odemykání dětského potenciálu“, které obě vřele doporučuji. Dozvíte se tam například, že již po 8 dnech bez digitálního světa dětem zlepšuje funkce mozku…

Můžete se ale s dětmi domluvit na velkém omezení sledování televize/PC s tím, že děti si předem zvolí, co budou sledovat a jak dlouho (kde bude ručička hodin a pak to vypneme) a zvolíte si další pravidla.

Rozhodně vybírejte dětem pohádky, kde se mluví a ideálně česky, je to veselé a pozitivní, úměrné věku a rozhodně bez agresivity a násilí (nevím, jak by se dětští psychologové tvářili na Toma a Jerryho, na kterém jsme všichni vyrostli 😊). Mě osobně se hodně líbí příběhy králíčka Binga, protože se tam děti-zvířátka setkávají s reálnými životními skutečnostmi, najdou tam ponaučení a na konci to krátce Bing shrne a řekne, co se proč stalo a jak z toho ven, aby to bylo pro všechny v pohodě. Stejně fajn jsou Statečná autíčka.

Na druhou stranu špatné nejsou ani pohádky bez mluvení jako Pat a Mat, kde se děti naučí rozumět a pochopit beze slov, jen díky gestům a mimice.

Tohle je to fakt nejdůležitější: Žádné televizní zprávy

Nepouštějte televizi jako zvukovou kulisu a nenechávejte děti sledovat a poslouchat zprávy. Ve zprávách nikdy není nic pozitivního, jen neštěstí, nebezpečí a rizika, která děti (i když se zdá, že neposlouchají) vnímají a stresuje je to.

Záležitosti dospělých nepřísluší dětským uším. Stejně tak tedy neřešte problémy před dětmi, nevylévejte si srdce před dětmi (pokud to aspoň trošku jde). Děti jsou děti a dětství má být bezstarostné a veselé a děti by měly sice vědět, na co dávat pozor (na auta, nešahat do košů, nemluvit s cizími divnými lidmi…), ale obecně by měly mít představu, že svět je dobré místo k životu a že není třeba se zbytečně obávat.

Pozor ale také na tzv. hyperprotektivní maminky, babičky, které dítě přehnaně chrání, aby se tady nepíchl, tady nespadl, aby mu nikdo neřekl nic špatného. Ano, samozřejmě děti musíme chránit, ale jen do určité míry. Naopak bychom je měli naučit, že na sebe musí dávat pozor a ukázat jim, kde je riziko (auta na silnici…) a jak se zachovat. Musíme děti naučit v tom, převážně bezpečném, ale trochu rizikovém světě, žít.

4. Méně dárků, méně okamžitě splněných přání

Stejně jako u hraček, snižte množství dárků. Děti je samozřejmě milují a my máme rádi dávání dárků a jejich jiskřičky v očích, když ho rozbalují, ale děti si jich pak už neváží, už to není sváteční věc, na kterou se těší, už je to všednost. A řada hraček pak končí zahrabaná v šuplíku nebo rozbitá za pár dní v koši.

Stejně tak pozor na to, když dětem každé přání (nebo dokonce vrtoch) okamžitě splníme. Snižuje se tak jejich vůle i trpělivost a mentální odolnost. Malé děti mají někdy tak „hloupé“ požadavky (oloupat banán jen určitým způsobem, jinak chce jiný apod.) a často je to jen jejich potřeba slyšet „ne“, aby měly možnost vyplakat se a vypustit tak přebytečnou „páru“, kterou neměly možnost vypustit například po prodělaném úrazu (byť sebemenším).

O vypouštění páry a vztekání by se dalo mluvit a psát dlouho, takže tenhle článek si prostě FAKT PŘEČTĚTE (i protože na konci najdete SLEVU NA VÍNO! 😊 ): „Vztekání: příčiny, prevence i léčba“.

Nechte děti plakat

Většina dospělých totiž nemá rádo, když děti brečí a fňukají a jakmile se jim stane drobný úraz, nenechají je vyplakat, neutěší a snaží se je rychle utišit slovy „To nic není“, „Už je to pryč“ nebo dokonce neempatickým „Nebreč, vždyť to nic nebylo“ nebo ještě hůře „Nebreč, chlapi nebrečí“. Tak to prosím ne!

Když mají bebíčko, pomazlete, uznejte, že bylo bebí a za pár vteřin je po pláči a vše je v pořádku. Naopak výše uvedené „dobré rady“ vedou jen k tomu, že dítě brečí dál a dál, je psychicky zraněné, že mu jeho nejbližší nevěří a bagatelizují jeho úraz, byť v našich očích minimální.

Na toto předčasné hodnocení závažnosti úrazu si dejte pozor, protože nezřídka se může stát, že zanedlouho zjistíte, že to, co vypadalo jako ťuknutí je pořádně odřené koleno, pěkná modřina, natažený sval, tříska pod nehtem nebo podvrtnutý kotník… Pak by stálo za to, jít se malému capartovi omluvit, protože i když neumí mluvit, neznamená to, že nerozumí, že necítí!

5. Méně aktivit, kroužků (včetně sportovních), zážitků, výletů

Některé rodiny/maminky zajišťují svým dětem kroužky a aktivity na každý den, což se dětem (pokud je to neunavuje) určitě líbí (jsou-li aktivity vhodné a děti baví), ale vystavují děti a sebe riziku, že už se nedokážou pak zabavit samy a vyžadují neustálou stimulaci a vnější zábavu. Jsou přehlcené, přestimulované a nemají dostatek času na oddech, relax, klidné hraní, a tedy i zpracování zkušeností a zážitků, které se děje pouze ve chvílích klidu a volna a samozřejmě ve spánku.

Stejně tak pokud je výletů moc, děti už to pak nebaví, netěší se z toho, neužijí si to tolik. Některé už pak samy řeknou, že už chtějí domů, nebo se ptají, kdy už pojedeme domů…

Úskalí sportování u dětí

Sport je přínosný pro děti všech věkových kategorií, a zvláště u mladých chlapců je vývoj mozku spojen s fyzickou aktivitou, tedy že ke správnému vývoji mozkových funkcí potřebují pohyb. Ovšem je potřeba pohybovou aktivitu, nebo chcete-li sport vhodně vybrat, aby nedošlo k přetěžování vyvíjejícího se organismu fyzicky ani psychicky.

Ideální pro děti je sport s všeobecnou pohybovou průpravou. Jaký typ sportu je nejvhodnější, jaký vybrat a na co dát pozor (nejen) při sportech s asymetrickou zátěží (hokej, florbal, tenis, golf…) učím rodiče v e-Booku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“ primárně určeném pro rodiče kojenců a batolat.

Naučí se tam jak miminko chovat, nosit, cvičit s ním, jak podpořit nácvik pohybových dovedností a co naopak nedělat, aby vývoj nenarušili. Najdou tam rady fyzioterapeutů a rehabilitačních lékařů, aby včas poznali poruchu vývoje (asymetrie jako je predilekce hlavičky či oslabení břišních svalů…) a jak postupovat, aby vývoj včas podpořili vlastními silami a kdy už navštívit odborníka. Naučí se vybrat správné botičky, které podpoří vývoj nožičky, a také vhodný sport…

Častým úskalím při sportování u dětí je tlak na výkon, nerealistické představy (dětí, ale především rodičů či trenérů), časté tréninky, specializace ve stále nižším věku, absence kompenzačního cvičení, podcenění protahování před a po tréninku a další. Výsledkem jsou přetěžování, vyhoření, časté úrazy, poruchy vývoje muskuloskeletální aparátu či předčasný odchod ze sportu. Ideální věk na organizovaný sport s častějšími tréninky je až cca od 12 let.

6. Více volného času

Děti potřebují hodně volného času na relaxaci, blbnutí a neřízené hraní, aby mozek zpracoval to, co zažily. Mají tak dost prostoru si najít záliby, koníčky, svou cestu. A pokud se nudí, nechte je si najít vlastní zábavu a pokud to nepomůže, dejte jim nějakou práci. 😊

Musíte myslet na to, že děti mají dopoledne školku/školu a to je pro ně to samé, jako pro nás zaměstnání. A vy máte chuť a energii na to každý den po práci jít tu na keramiku, tu na fotbal, pak na návštěvu ke kamarádce, pak odborný seminář nebo kino? Každý den něco? Asi ne, že.

7. Méně mluvit, více naslouchat

My dospělí pořád něco do dětí hustíme a pořád meleme (já tedy určitě) a děti to pak už vypouští, vypnou a neslyší. Proto méně mluvme a více dětem i ostatním naslouchejme, hodně se dozvíme. My, maminky malých batolat, máme často pocit (on to není pocit, ona je to pravda 😊), že pořád to dětem říkáme a oni prostě neslyší a pořád dělají to, co nechceme.

Až příště budete chtít dítěti říct něco důležitého, tak si k němu dřepněte na zem a počkejte, až se na vás podívá a bude vás vnímat. A pak mu to jednoduše a krátce řekněte. To dělají letušky, když s někým něco řeší, aby spolu jednali jako rovný s rovným a viděli si do očí. Když totiž si něco meleme od sporáku, tak si děti říkají „Jo, to máma něco mluví na tátu, nebo sama pro sebe, to se mě netýká“.

A s tím souvisí další…

Méně žádostí a proseb a více jasných a slušných pokynů a důsledné vyžadování jejich provedení.

2 skryté příčiny každodenního a dlouhodobého stresu a nespokojenosti nejen u dětí

Problém školství – nerozvíjíme své silné stránky, ale pilujeme ty slabé

Největší chyba současného školství a společnosti vůbec je to, že místo abychom rozvíjeli své silné stránky (vlohy, talenty, záliby, vášně a koníčky, u který jsme ve flow – jde to nám to samo, bez námahy, s radostí a zapomínáme při tom na svět okolo nás a třeba i na jídlo), tak nás nutí dohánět to, co neumíme, co nám nejde a co nás nebaví. Nutí nás k tomu rodina, učitelé, trenéři.

V životě je to ale přece úplně naopak! Šťastný je jen ten, pro kterého je jeho práce koníčkem, protože chodí do práce více méně rád, dělá, co ho baví, a jelikož pro to má talent, tak je v tom úspěšný a žádaný.

Nemusíme (a ani nemůžeme) být přece všichni stejní a mít stejné znalosti a dovednosti. Je tolik oborů a dovedností, že není možné abychom všichni ovládali všechno. Právě naopak. Když potřebujete účetního, na kterého se můžete spolehnout, musí být mistrem ve svém oboru, a je vám srdečně jedno, že neumí lyžovat, nezná chemický vzorec vody nebo kdy vládl Rudolf II.

Je potřeba mít všeobecný rozhled a vědět, kde potřebné informace najdu, ale především najít rozumný kompromis: Rozvíjet svůj (svého dítěte) talent a nepropadat z ostatních předmětů. Ovšem chce to přijmout fakt, že pokud chci mít doma lékaře, tak se musím smířit s tím, že z matematiky bude mít na vysvědčení trojku nebo čtyřku. Ve výsledku ale chcete, aby lékař byl empatický odborník, a že neumí matematiku je vám srdečně jedno.

Rozhodně ale nemá cenu dítě nutit do něčeho, co ho nebaví a ani mu to nejde, jen protože rodič by chtěl, aby dítě dělalo to či ono. Děti někdy nesplní očekávání svých rodičů a může to být pro obě strany smutné a frustrující, ale štěstí našich dětí je mnohem důležitější, než aby plnily naše přání, která jsme si možná nesplnili my sami a litujeme toho, a chceme si je splnit prostřednictvím svých dětí…

Srovnávání

Také neustále sebe a své děti s ostatními zcela automaticky srovnáváte? Náš mozek srovnává a hodnotí už dělá zcela automaticky. Srovnávání ale obvykle ubližuje. Náš mazánek už povídá, zato Martiny malý ještě skoro nic neřekne… Možná chceme vědět, že jsme my či naše děti „v pořádku“ a jsme „lepší“ než ostatní. To vždy potěší… 😉 Srovnávání a hodnocení je ale docela blbý zvyk…

Já mám díky své profesi lékařky možnost nahlédnout pod pokličku osudů různých lidí, kterým se „posmíváme“ a hodnotíme, abychom pošimrali své ego. Mě ale až tahle zkušenost a jejich vyprávění dovedlo k zamyšlení:

1. My totiž neznáme osudy kolemjdoucích, nevíme, že právě na tom směšném raťafáku má dotyčný postaveno své podnikání, které mu vydělává 3x více než nám naše práce, kde dřeme jako koně…
2. My totiž nevíme, že ta tlustoprdka je po rakovině prsu a stará se o 3 děti a na zdravý životní styl nemá peníze ani čas, ale že i tak zhubla sama 10 kg…
3. My totiž nevíme, že ten „debil, co tak divně kouká“, prodělal v dětství encefalitidu a je šťastný, že se dokáže o sebe postarat sám…

A proto: „Srovnávejme se jen se svým mladším já, protože jen to je srovnatelné…!“ Jsme nyní zdravější, chytřejší, šťastnější či moudřejší než před pár lety…?

Nejen jaký vliv má srovnávání, nezájem o průběh činnosti, ale jen tlak na výkon (výsledek, známky…) skvěle rozebírá kouč těch nejlepších manažerů, sportovců a osobností – Jan Múhlfait, a lektorka a koučka zabývající se trénováním a rozvojem dětí Kateřina Krůtová. Doporučuji jejich dvě knížky určené rodičům „Odemykání dětského potenciálu“ a „Rodina jako tým“…

Udělejte své děti i sebe spokojenějšími a zařaďte 7 tipů ze článku! Držím palečky!😊

Líbil se vám článek?

Chcete se dozvědět víc o dětské psychice, chování, vývoji pohybu a přístupech („výchově“) k dětem? Přečtěte si NOVÝ e-Book „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“ vytvořený maminkou-lékařkou!

Zdroje a doporučená literatura:

Odemykání dětského potenciálu a Rodina jako tým – Jan Múhlfeit a Kateřina Krůtová

Rozvíjejte mozek svého dítěte naplno – Daniel J. Siegel

Nastartujte mozek za 60 sekund – Michelle Schoffro-Cook

Mgr. Alena a Mgr. Jan Vávrovi – dětští psychologové – www.rodicovstvijakocesta.cz

Výchova bez poražených – Thomas Gordon

Jednoduché rodičovství – Lisa Rossová

Méně je více, minimalistické rodičovství – Christine Kohnová, Asha Dornfestová

Nejšťastnější batole v okolí – Harvey Karp

Nevychova.cz

Teorietypu.cz – Šárka Miková