Vztekání: Příčiny, prevence i léčba

Vztekání dětí a vztek u rodičů

Mateřství je nejen nekrásnější, ale také nejnáročnější (a také nejpřínosnější!) povolání. To mi asi potvrdí každá maminka. Trávení společného času s dítětem totiž není vždy jen prozářené sluncem, a občas přijdou i bouřky (zvláště v nucené karanténě, která trvá týdny, že? 🙂 ), zvláště když máte doma batolátko, které ještě neumí mluvit, zato už moc dobře ví, co chce, a chce to obvykle hned a nemá pochopení pro to, že maminka nerozumí nebo má jiné plány. 🙂

Vztek u dospělých a vztekání u dětí

Zkušenost se vztekem měla aspoň jednou každá maminka, a to nejen s jeho dětskou variantou, které spíše říkáme vztekání, ale i s dospěláckou variantou, kdy mamince, která je s dítětem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, zkrátka ujedou nervy a nezachová se úplně tak, jak by chtěla (křičí, mrskne s něčím do kouta, dá dítěti, někdy i nezaslouženě, na zadek…). Znám obě varianty a možná víc tu dospěláckou. Jakmile totiž našemu miláčkovi byl rok a začal mít vlastní názor, zjistila jsem, že jsem větší vztekloun, než jsem si myslela. 🙂

Za poslední 3 roky jsem přečetla několik článků a knih o dětech a zhlédla řadu webinářů na toto téma a podělím se s vámi o pár postřehů svých vlastních, ale i dětských psychologů manželů Vávrových, lektorky Montessori Ireny Kubantové, lektorky mentálních jazyků Saši Polarczyk, „průvodkyně po krajině mysli“ Terezky Kramerové, lektorek Magdy Křepelkové nebo Lucky Harnošové.

Příčiny vzteku

1.) vnější – okolí (nezřídka děti) nám hatí plány, něco po nás chtějí, nedají nám pokoj :-), „všechno a všichni“ jsou proti nám 🙂

2.) vnitřní

  • dospělí – nenaplňují své potřeby (v klidu se najíst, dojít na wc, odpočinout si, věnovat se svým zájmům apod.), očekávání, cítí bezmoc
  • děti – nedaří se jim to, co by chtěly, protože to ještě neumí („já sám“ = zajistí samostatnost do budoucna, proto je potřeba dát dítěti možnost zvládnout vše samo)

Kdy je vztek u dětí zdravý, normální

Cca od 18 do 36 měsíce věku se u dětí vytváří ego, dítě se snaží identifikovat samo se sebou, formuje se vůle, a s potřebou zvládnout vše sám přichází i růst sebedůvěry. A k tomu všemu patří i vztek, když se něco nedaří. Dítě se v tomto věku ale učí své emoce, a tedy i vztek ovládat, a je to tedy sice náročné, ale velmi důležité období.

Mezi nejčastější příčiny vzteku u nás maminek je nerespektování svých vlastních potřeb.

Správně by „pyramida“ priorit potřeb měla vypadat takto:

  1. já, moje potřeby
  2. partner, jeho potřeby a náš společný vztah
  3. dítě (děti), jeho potřeby a přání

Nebo by to alespoň měla být trojnožka, kdy potřeby všech 3 členů rodiny jsou uspokojovány rovnoměrně, ale mnoho maminek to má po narození miminka naprosto otočené, např. takto:

  1. dítě – to je v prvních měsících života dítěte samozřejmě nutností!, ale některé maminky mají potřeby dítěte na prvním místě i u batolat nebo dokonce předškoláků a svoje potřeby, resp. partnerský vztah upozaďují nebo odsouvají „na potom“
  2. partner, ale někdy jsou na posledním místě dokonce vlastní potřeby, což je v dlouhodobém horizontu cesta do pekel

Vztek je známkou toho, že se něco neděje podle našeho očekávání, přání, potřeb.

Vztek je ochrana našich hranic, motivuje nás ke změně, k akci, že takhle to už dál nejde.

Maminky mají často pocit, že jen ony se umí o dítě správně postarat a že tatínek (nebo kdokoli jiný) to nemůže zvládnout dobře. Ale pro dítě je pobyt s tatínkem dobrodružstvím, získá nové zkušenosti, otrká se. Tatínkové totiž děti nerozmazlují a děti se často během 1-2 dnů naučí samy jíst nebo oblékat, protože jim nikdo nepomáhá. 🙂

Rodiče a děti – pár postřehů a zamyšlení

Častým mýtem je domněnka, že dítěti se musíme věnovat 100% našeho času a zabavovat ho, stimulovat, učit. To je naprostý nesmysl, už jen protože to není reálné. My všichni potřebujeme mít svůj čas pro sebe (maminky si potřebují odpočinout, „vypnout“ a děti si potřebují najít vlastní zábavu a hrát si, prostě jen tak být a objevovat svět podle svého gusta a nové znalosti vstřebat).

Děti naši pozornost samozřejmě potřebují, ale ne ve 100% času, ale naopak pokud se jim věnujeme po určitý časový úsek (ideálně, když o to děti stojí a přijdou si pro vás 🙂 ), tak je potřeba se jim věnovat na 100% (tedy nepřemýšlet nad tím, co zítra uvařím 🙂 ).

Vyvarujte se škatulkování svých dětí. Děti totiž prochází během dětství velkým vývojem a neustále se mění a z „uťápnuté citlivky“ se může během 2 let stát lev salónů (ale i naopak, mělo-li špatnou zkušenost).

Ale pozor na pusu: Pokud budete o dítěti (zvláště před ním) mluvit stylem „ty jsi fňukna“, tak fňukna prostě bude. Bude se podvědomě snažit naplňovat „přání“ milovaných rodičů. Pokud ale budete o dítěti mluvit stylem „ty všechno zvládneš (příp. spolu to zvládneme)“, tak to zvládne, dříve nebo později.

Skvělá zpráva pro všechny rodiče a vychovatele je ale to, že vše je o přístupu a životních zkušenostech dítěte a vše můžete své dítě vhodným způsobem naučit (inspirujte se v knihách – Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte, Jak z dětí vychovat šťastné dospělé, příp. Aha rodičovství a další).

Nemějte stran svého dítěte žádná očekávání, protože pak si ušetříte případná zklamání. Nechte se překvapit. 🙂 Je přece super, čekat, jaké vaše dítě bude, co ho bude zajímat, o co vás obohatí, v čem bude vynikat (ve všem to nebude, buďme realisté – podívejte se na sebe – nic ve zlém 🙂 ). Děti jsou úžasné. – Když jim dáte příležitost, nasloucháte jim a věnujete se jim (stačí jen v době, kdy to skutečně potřebují a vyžadují, jinak je nechte žít), neodrazujete je od jejich plánů a snů, neodsuzujete jejich fantazie a názory – mnohé se dozvíte, děti mají schopnosti, které my dospělí již dávno ztratili…

Není rozhodně potřeba (ani to nejde!) být dokonalý a vynikat ve všem, protože nikde není psáno, že to, co v životě potřebujeme my, bude potřebovat i naše dítě. Dítě se podvědomě učí to, co bude v životě potřebovat, i když nám se to může zdát divné… Nikdy nemůžeme vědět, co je pro něj dobré. Navíc všechno zlé je pro něco dobré…

Naopak děti podporujte v tom, co je baví, co jim jde, aby v tom vynikaly (když chcete truhláře, tak chcete mistra; když chcete účetní, musí to být cifršpion :-), na kterého je spoleh, ne?) a nepilujte do zblbnutí slabé stránky (stejně se vám to nepodaří… 😉 stačí jen tak, aby s přehledem prolezly 🙂 ). Jak na to se naučíte v knize Odemykání dětského potenciálu.

Ale zpět ke vztekání…

Vztek není nic špatného, právě naopak!

Vztek byl hlavně dříve hodnocen jako něco negativního, co je potřeba potlačit, zkrotit a děti byly kárány a jejich emoce odmítány. Ale vztek je naopak velmi dobrý, protože:

1.) Je to signál, že je něco v nepořádku a je třeba to změnit (frustrace, vyčerpání, neuspokojování svých potřeb!).

Příčina vzteku u maminky není dítě, ale okolnosti. Je dobré se zamyslet a položit si otázku „Co se děje? Proč se vztekám? Co mi vadí?“ a vyřešit to.

2.) Děti záchvatem vzteku mohou vybíjet stres (např. i z příliš pevných hranic neboli „krátkého řetězu“, kdy je jim vše zakazováno) – vztekají se kvůli hlouposti.

Pokud dětem při vzteku tečou slzičky, nepředstírají, nemanipulují rodiči, ani nejsou rozmazlené…).  A pokud dítě při záchvatu vzteku kope a prohýbá se „do luku“ (opistotonus), je to údajně tím, že mu něco připomíná porod a ono se s tím musí vyrovnat a „rozdýchat“ to…

3.) Je to demonstrace naší životní síly. – Když se vytočím do ruda, tak bych vyskočila 2 metry vysoko, přeprala 5 chlapů, z hořícího domu vytáhla celou svou rodinu, nebo vylezla do 10. patra, i přestože mám jinak z výšek panický strach. – Jo, jo, když někdo ohrožuje naše děti, maminky mají neskutečnou energii a sílu.  – Je to super, vidět, jak silné, energické a plné života jsme! 🙂

Emoce jsou v pořádku, komunikují naše potřeby, je potřeba je dát najevo a nepotlačovat (budeme i tak pro ostatní čitelnější, hlavně pro naše drahé polovičky, které si třeba řeknou: „Aha, tak tohle mojí ženu vytáčí. Myslel jsem, že jí to nevadí, když nikdy nic neřekne…“ 🙂 ).

Díky emocím jsme autentičtí a ukazujeme dětem, že nejsme roboti, kteří nemají city a vždy se ovládají.

Emoce v souvislostech

Je ale třeba emoce regulovat, kultivovat, vyjadřovat přijatelným způsobem a pracovat s vnitřkem, jinak bude vztek růst.

Potlačený vztek může být příčinou řady nemocí (tzv. psychosomatické nemoci), a je třeba ho vypustit. Dojde pak ke snížení výbušnosti (u dětí ke snížení agrese a zlobení) a člověk se stane vyrovnanějším.

Je potřeba včas poznat, že mě něco vytáčí a udělat tomu přítrž, než mě to dovede k výbuchu vzteku. Pokud se to přesto stane, je na místě se ostatním včetně dítěte (!) omluvit, že jste nechtěli křičet nebo ho bouchnout, ale byli jste vytočení, protože… Dítěti se osvětlí, co se stalo, a že problém není ono, ale situace, a příště už to třeba neudělá.

I v návalu vzteku můžu a musím alespoň regulovat to, co křičím – místo „Už mi lezeš na nervy“ například „Já se z toho zblázním“, „Já už nemůžu“, „Já potřebuju ticho“.

Pracovat s emocemi je pro rodiče hodně důležité, i protože je děti stále sledují, jsou pro ně vzorem. A to, jak se rodiče vyrovnají se vztekem, může být pro jejich děti tip, jak vyřešit vztek u nich samotných, až přijde.

Mě se osvědčilo si večer při uspávání s Vilíkem povídat o tom, co se během dne stalo, co jsme zažili, co se mi líbilo, co se mi nelíbilo a proč, a když je potřeba (což je u mě dost často 🙂 ), tak se mu omluvím, že jsem něco nezvládla a křičela… Vše si ujasníme, zrekapitulujeme a on ví, co příště udělat a co nedělat, jak v interakci se mnou/tatínkem nebo s jinými dospělými a dětmi třeba na hřišti.

Když je naše reakce (vztek) neadekvátní situaci

Pokud je naše reakce (např. vztek) na nynější situaci neadekvátně silná a neodpovídá situaci, může to být známka toho, že v minulosti se stalo něco podobného, co nemáme zpracováno, vyřešeno, přijato, odžito. A nynější situace nám tu nezpracovanou minulost připomene a emoce, které prožíváme nyní, se spojí s těmi, které jsme prožívali v podobné situaci v minulosti. Proto je reakce tak silná.

Po uvědomění zjistíme, že se nám stávají stále stejné situace, které nám vracejí neodžitou minulost, abychom si ji mohli konečně prožít, zpracovat, přijmout, a tak ji vyhojit. Můžeme si o tom promluvit s někým, odvyprávět to, sami v sobě si to prožít a uvědomit, napsat, nakreslit…

Na tohle při vztekání pozor

Nedoporučuje se:

  • odvádět pozornost
  • dávat odměny za zklidnění
  • potlačovat vztek (chronicky potlačený vztek vede k chorobám, ale také k agresi, hyperaktivitě a zlobení), ale dát mu průchod bezpečným a přijatelným způsobem (pokud my dospělí nemáme právě možnost dát mu průchod bezpečným způsobem, tak malým dětem náš výbuch musíme vysvětlit, aby se nebály)
  • posílat děti vyvztekat do pokoje (= odmítání dítěte, mohlo by pak vztek potlačovat, aby si zajistilo lásku rodičů), ale naopak být s ním, když je v emocích, vysvětlit mu, co se mu asi děje (obvykle víme, proč se vzteká), co cítí a proč, a také to, že to přejde
  • trestat za vztekání

Prevence vzteku je základ – u dětí i dospělých

  • jednodušší život bez stresu (jako měli lidé dříve – co nejvíce to jde), dětem dát pravidelný režim, aby se v chaotickém dni trochu orientovaly (rituály, pravidelné spaní ve stejnou dobu apod.)
  • méně hraček a dětských knih, zkrátka minimalismus – vlastní zkušenost; neuvěříte, dokud neuděláte čistku v hračkách 🙂
  • více pohybu zvláště u dětí (vyřádit se, vypustit páru) – je to vidět i při vzteku – děti dupou vzteky = zadupávají energii do země, uzemňují
  • vyvarovat se agresivních pohádek, videí, filmů, protože u dětí zvyšují agresi
  • vykřičet se občas preventivně na odlehlém místě, ale lze využít i zpěv (to vás rozesměje 🙂
  • mateřství je výzva, takže nepřetěžovat se, mít čas pro sebe, uspokojovat svoje potřeby, poprosit o pomoc rodinu a přátele

  • mít své hranice a stát si za nimi, protože kde je rodič bez hranic, tam je automaticky dítě, které je překračuje (anebo ještě hůř – svého rodiče z lásky napodobí a začne potlačovat svoje potřeby, protože „takhle se to přeci dělá a takhle to je správně“)
  • nastavit hranice dítěti a vyžadovat jejich dodržování (vždy, aby dítě nebylo zmatené, že někdy to nejde a teď jo, příp. to vysvětlit) – děti hranice potřebují, aby věděly, co je „špatné/dobré“, jak se chovat a jak ten dospělácký svět vlastně „funguje“, aby se v něm dokázaly orientovat – pokud hranice nemají, tak pořád zkouší, co ještě můžou, co jim rodiče dovolí

  • smysluplná práce pro děti (drtit let, nosit „těžší“ věci – vybít se prací)
  • psychohygiena – 2 metody vizualizace (představit si, že jsem sopka chrlící lávu a uvolnit nahromaděnou energii, příp. si zahrát na hladinu rozbouřeného moře stříkající do výše) podle Terezy Kramerové: nejdřív uvolnit energii a pak rychle zastavit chrlení/zklidnit hladinu moře = test, jak umíte pracovat s vnitřní energií (pokud se zklidníte po maximálním chrlení/bouření do 30s je to ok)

Jak se se vztekem zdravě vypořádat

  1. dát mu průchod bezpečným a přijatelným způsobem, abychom nikomu neublížili fyzicky ani psychicky (vykřičet se, zaboxovat si, pár tipů určitě znáte z filmu Román pro ženy 🙂 ) – ideální je vzít to s humorem a zapojit i dítě, aby vědělo, jak se se vztekem vypořádat samo – třeba si zahrát na neandrtálce, polštářová bitva, házet hračky do vzduchu a zahrát si na chrlící sopku (viz dále) apod.
  2. vyjádřit emoce slovy (Byl jsi rozzlobený, že se ti vařila krev…“) či jiným způsobem (mimikou, grimasou) – a naučit to i děti: „Ukaž, jak ses zlobil.“
  3. dechová cvičení, přičemž první musí přijít výdech (silný, hlučný, razantní), abychom vypustili přebytečnou „páru“, a teprve poté následuje nádech
  4. přebytečnou energii využít konstruktivně, nikoli destruktivně (ničit, rozbíjet, křičet, ublížit někomu slovně), ale jít si např. zaběhat, sekat dříví apod.
  5. homeopatika – na homeoporadna.eu doporučuje tato:

Staphysagria 15 CH:

  • problém říci „ne“ a snaha potěšit ostatní
  • vzteky se třesete a zakoktáváte
  • pocit ponížení a zranění

Nux vomica 15 CH:

  • velká netrpělivost
  • pořád je vše málo, soutěživost
  • přecitlivělost na hluk, ale i světlo a další podněty
  • potíže se spánkem mezi 3. – 4. hodinou ranní
  • touha po stimulantech (káva, alkohol)

Chamomilla 15 CH:

  • s ničím není spokojená/ý
  • hádavost, neustálé oponování
  • křičí
  • touha vším házet

Pokud se popsaný stav začíná objevovat, rozpusťte v ústech 1 kuličku příslušného homeopatika, příp. můžete opakovat po půl hodině. Pokud se po pár hodinách stav opakuje, užijte další kuličku, příp. můžete užívat 3x denně 1 kuličku. Pokud naopak ani po 5 dávkách nevnímáte žádnou změnu, potřebujete jiné homeopatikum.

  1. Mojí kamarádce se osvědčila Sepia officinalis 30CH 1 kulička – děti řádily stejně, ale už jí to nevytáčelo a bylo jí to jedno. 🙂 Pokud ale Sepii užije kojící maminka, může to mít údajně negativní vliv na dítě (může být vzteklé a řádit). Já jednou zkusila, pomohlo mě a kojený Viki byl v pohodě. 🙂 Mimochodem toto homeopatikum mi pomohlo k otěhotnění, více o tom zde>>

6. Jaterní detox – se doporučuje (mě se to tedy osvědčilo) udělat při vznětlivosti a sklonu ke vztekání, protože játra a žlučník souvisí právě se vztekem (znáte přece rčení „hnul mi žlučí“).

Já i naše děti užíváme na jaře homeopatika určená pro jaterní detox – Carduus marianus 5CH (ostropestřec mariánský) 1 kuličku denně 1-2 měsíce a pro atopické děti doporučuji Lycopodium clavatum 5CH ve stejném dávkování. U atopiků počítejte s přechodným zhoršením ekzému, který se pak naopak zlepší. Jak vyléčit atopický ekzém bez chemie a jednou pro vždy (jak se to povedlo mě u našeho Vilíka a u Vikíska na tom právě pracuji 🙂 ) vás naučím zde>>

Jaterní detox ale můžete udělat i pomocí čajů, diety, vyřazení chemie a éček a dalšími opatřeními, která ovšem doporučuji všeobecně, nikoli jen krátkodobě…

7. Počítání do deseti a další možnosti, jsem zvědavá na vaše metody v komentářích… 🙂

Tak pevné nervy nejen v karanténě! 😉

Líbil se Vám článek?

Chcete se dozvědět víc o dětské psychice, chování, vývoji a přístupech k dětem? Přečtěte si NOVÝ e-Book „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“ vytvořený maminkou-lékařkou!

MUDrc Míša - Tajemství ideálního mateřství

Zdroje a doporučená literatura:

Mgr. Alena a Mgr. Jan Vávrovi – dětští psychologové – www.rodicovstvijakocesta.cz

Lektorka Montessori Irena Kubantová a lektorky „ženství“ Lucie Harnošová, Magda Křepelková

Lektorka typologie Mentální jazyky Saša Polarczyk

Lektorka a „průvodkyně po krajině mysli“ Tereza Kramerová 

Nejšťastnější batole v okolí – Harvey Karp

Nevychova.cz

Teorietypu.cz – psycholožka Šárka Miková

homeoporadna.eu Mgr. Ludmily Spáčilové

Maminka-lékařka se zkušeností s léčbou neplodnosti (první miminko máme z IVF, ale druhé z přirozeného otěhotnění!) a vášní pro zdraví bez "chemie". Nadšená propagátorka Nevýchovy, která si užila krásné těhotenství i porod a zvládla strasti počátku mateřství se ctí. Autorka e-průvodce pro páry plánující miminko "Naše vítězství nad neplodností aneb 12 tipů, jak zvládnout umělé oplodnění", e-průvodce těhotenstvím a přípravou k porodu "Konečně těhotná aneb Jak mít pohodové šestinedělí a zvládnout porod s úsměvem", e-průvodce komplexní péčí o miminko"Deník novopečené maminky aneb Jak přežít šestinedělí a užívat si mateřství". "S intuicí, rozumem i humorem Vás provedu mateřstvím již od plánování miminka." Jak a proč jsem se stala z neplodné lékařky maminkou blogerkou si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů