Když jsme se před takřka 5 lety začali snažit o miminko, vůbec jsem neřešila, co pro otěhotnění udělat. Prostě jsme tomu dávali volný průchod a čekali, že se to stane, až bude ten správný čas. Všechny moje kamarádky otěhotněly krátce po vysazení antikoncepce a tak mě ani nenapadlo, že by to u nás bylo jinak… Ale jak čas ubíhal a nám se stále nedařilo otěhotnět, byla jsem stále nervóznější.
Po absolvování prvních vyšetření pro neplodnost a získání nevalných výsledků spermiogramu, jsme z toho byli s Radkem oba špatní. A oba, ačkoliv jsme lékaři, nezávisle na sobě „googlili“, co to znamená, jaká je naděje, co nás čeká, co s tím, jak přirozeně otěhotnět aneb, v našem případě, jak zlepšit spermiogram.
Všude milion informací. Některé použitelné, některé vůbec. Ba naopak. Některé nás dokonce ještě více vystresovali. A když pak bylo jasné, že nás IVF (= in vitro fertilizace – umělé oplodnění) nemine, „googlení“ nabralo ještě vyšší obrátky. Jenže ucelenější informace ve smyslu zkušeností a přesný popis, jak vše probíhá a co nás čeká, případně i kompletní autentický příběh, chyběly.
Pak jsme IVF absolvovali a vše zvládli na pověstnou jedničku a já se rozhodla takříkajíc zaplnit díru na trhu. 🙂 Nejen tedy uspokojit poptávku, protože pokud to hledám já, tak jistě nejsem sama, ale hlavně jsem chtěla předat ucelené informace a vlastní zkušenosti.
Je to takové veřejné tabu. Sice všichni ví, že něco takového existuje, ale připadá jim to jako něco vzdáleného, něco, co se jich netýká. Neznají nikoho, kdo by si tím prošel, a spoustě lidí to připadá jako rarita. Jenže zdání klame. Každý si myslí, že jeho se neplodnost netýká. Ale když je jejich snažení marné, začnou docházet do IVF centra a pídit se po informacích, najednou zjistí, že zdaleka nejsou sami, a možná náhodou zjistí i to, že stejný problém měli i někteří jejich známí.
Neplodnost a zkušenost s IVF je zkrátka něco, s čím se nikdo nechlubí. Prodělaný infarkt či úraz se nikdo nebojí přiznat, ale s neplodností je to právě naopak. Podobné je to, podle mého názoru, ještě se dvěma typy diagnóz. A to s psychickými/psychiatrickými potížemi a zhoubným onemocněním. Lidé se za ně stydí.
Zvláště plodnost a její poruchy jsou citlivé téma. Páry si připadají méněcenné, neschopné zplodit dítě přirozenou cestou. Obviňují se anebo se bojí postojů a reakcí svého okolí. Aby se na ně ostatní nedívali skrz prsty, aby je neodsoudili, nepomluvili, nedobírali si je nebo dokonce se jim neposmívali, případně litovali…. Takové reakce by ale spíše vypovídaly o povrchnosti a duševní nevyzrálosti lidí v jejich okolí. A moc bych si přála, aby se s tímto zavrženíhodným postojem a chováním nikdy nesetkali.
Neplodnost není nic, zač by se měl kdokoliv stydět. Je to nemoc jako každá jiná. Ale člověk je zde zasažen na nejcitlivějším místě. Snaha o rozmnožování a péče o potomstvo patří mezi základní lidské pudy a potřeby. A pokud není naplněna, dochází přinejmenším k frustraci. Lidé, kteří absolvovali IVF a prochází se ctí tímto náročným obdobím, by spíše zasloužili obdiv, protože jsou to silné osobnosti. Toto zvládnout s klidem a hlavou vztyčenou není jednoduché a nezvládne to každý…
Musím se vám s něčím svěřit. Možná tím odpovím na otázku, která vyvstala na mysli i vám a která s tím vším souvisí. A tím jsou obavy ze zveřejnění faktu, že máme miminko ze zkumavky.
Sice to už není taková rarita, ale nezasvěcenému člověku, to tak může připadat. Stejně tak to není nic zavrženíhodného či něco, co by mělo způsobovat opovržení, ale jsou i lidé, kteří to tak můžou chápat… A opět se nyní vracím ke svým zamyšlením a obavám – co na to řeknou ostatní, zbytek rodiny, přátelé, kolegové, klienti, moji pacienti, sousedé a známí. S tím už si tolik hlavu nelámu, i když obavy mám.
Jedno ale vím. Pokud jsou to inteligentní lidé, budou to brát jako běžnou záležitost a nic, nad čím by se měli více pozastavovat, řešit to, vyjadřovat se k tomu či si nás dokonce dobírat. Právě naopak. Je to zkouška pro lidi z našeho okolí – zkouška přátelství. Pokud se k nám někdo otočí zády, anebo se s námi začne bavit jinak, je to známka toho, že to není člověk hodný našeho přátelství. A v neposlední řadě to vypovídá dost i o něm samotném.
Ovšem zvědavost nebo spíše zvídavost je přirozená a já nemám problém zodpovědět jakékoliv otázky. Je to přirozené. I proto jsem tento eBook napsala. Abych vysvětlila a přiblížila průběh léčby a případně i ukojila zvědavost těch, kteří mají to štěstí a nemají s IVF vlastní zkušenosti. A hlavně, jak jsem již uvedla, abych poradila a uklidnila ty, které tento proces čeká.
Je to tedy nejen informační materiál pro páry procházející léčbou neplodnosti či zatím „pouze“ marně se snažící otěhotnět přirozeně, ale je to pro mě i určitý způsob, jak se s touto skutečností vyrovnat. Jak ji přijmout, jak se z ní vyzpovídat, vymluvit, resp. vypsat… Je to takový můj IVF-deníček…
Deníček, který má ještě jeden, vyšší, cíl. Tím je osvěta.
Chtěla jsem přiblížit pocity a starosti neplodných párů těm, kteří mají štěstí a toto nezažívají. Přiblížit jim, jaké to je. Je to čtení nejen pro neplodné, ale, a to možná především, pro „plodné“, a zvláště ty, kteří mají ve své rodině a okolí marně se snažící pár.
Věřím, že po přečtení mé, naší, knihy pochopí, jak se cítí, a budou vědět, nejen kterým tématům, poznámkám a „obligátním otázkám“ typu „Tak co miminko?“, se mají vyhnout, ale i jak jim pomoci a podpořit je. Své blízké znáte nejlépe vy a víte, že někdy (a s někým) je lepší o tomto tématu vůbec nemluvit a někdy ho naopak s pochopením a otevřenou myslí otevřít a konstruktivně probrat. Žádné vášně nebo srdceryvné výlevy prosím.
Naše kniha je i jakýmsi mementem pro „plodné“ s poselstvím „važte si toho, že můžete zplodit své děti přirozenou cestou, ani nevíte,co máte!“
Takže krom našeho intimního příběhu obsahuje přesný manuál postupu řešení potíží s otěhotněním, nálož doporučení a tipů na podporu přirozeného otěhotnění (druhé miminko jsme totiž počali přirozeně!), odbornosti o neplodnosti a asistované reprodukci a řadu dalšího…