Jak ukončit kojení spolehlivě a bez stresu a dětských slziček

Většina maminek se na kojení připravuje už v těhotenství. Ani já jsem nebyla výjimkou – absolvovala jsem kurz kojení, prostudovala si stránky Laktační ligy a Mamily a ptala se kamarádek, které už měly s kojením zkušenosti. Nejdůležitější informace a postřehy sdílím v tomto článku >>

Byla jsem přesvědčená, že kojení nám půjde a že to zvládneme, což se skutečně stalo. Jupí!

Jenže týden po porodu jsem dostala opar a možná to byl důvod postupného snížení tvorby mléka, což jsem bohužel nepoznala, protože při kojení mi odkapávalo mléko z druhého prsu a tak jsem měla dojem, že mléka je dost… Jediná patrná změna byla, že Vilík chtěl být u prsu pořád…

Na příčinu se přišlo při pravidelné kontrole u pediatra, kdy malý neměl ve 14 dnech věku ani svojí porodní váhu, takže začal maratón opatření na zvýšení laktace a konzultace laktační poradkyně. Nakonec jsme to zvládli a po necelých 3 týdnech se zbavili dokrmu, odstříkávání a vesele kojili a kojili! 🙂 Celý náš podrobný příběh 1. roku mateřství s postřehy a zkušenostmi si nenechte ujít zde >>

Kojit jsem původně chtěla cca do 15 měsíců, ale nakonec i pro pozitiva kojení, která pomohla při řešení Vilíkovy alergie na vaječný bílek (více o tom píšu zde >> ), jsme kojili nečekaně až do Vilíkových 2r4m, protože Vilík byl zkrátka mlíkař 🙂 a kojení se nechtěl vzdát bez boje. 🙂

Za těch skoro 2,5 roku jsem řešila jak nedostatek mateřského mléka, tak problém s ukončením kojení a ukončit kojení pro mě bylo rozhodně mnohem náročnější, než ho nastartovat (eBook „5 tipů, jak co nejrychleji zvýšit laktaci“ si můžete stáhnout zde >>), což bývá občas potřeba, protože kojenci procházejí obdobími tzv. růstových spurtů (zrychlením růstu – obvykle v 6 týdnech, 3, 4 a 6 měsících věku) a mají zvýšené nároky na jídlo, tedy mléko…

Proč bylo ukončení kojení takový problém?

Mnoho maminek končí s kojením kolem 1. roku věku nebo o něco dříve – četla jsem i jakousi statistiku, která říkala, že nejčastěji maminky končí s kojením kolem 9. měsíce věku. Osobně bych řekla, že je to tím, že už miminko dostává příkrmy (někdy na můj vkus příliš brzo a v rychlém sledu, což nebývá pro dítě zcela žádoucí) a až příliš brzo příkrm nahradí dávku mateřského mléka. Je ale fakt, že některé děti takoví „mlíkaři“ nejsou a radši si dají příkrm než „prso“. 🙂

A pak už je to jednoduchá matematika – kde není poptávka, tam není nabídka. Mléčná žláza je totiž neskutečně inteligentní a upravuje množství a složení mléka podle nároků miminka (pozná to podle složení slin miminka), a pokud miminko má nízké nároky (nemá takový zájem nebo nevysaje dostatek mléka) a mléko v prsu dá se říci stagnuje, tak je to pro prs informace, že je mléka „dostatek“ a není třeba ho tolik produkovat a postupně (během pár dní) dojde ke snížení až ustání jeho tvorby.

To maminka pozná, nebo nepozná, resp. jí to miminko dá, nebo nedá najevo. Pokud má o mléko pořád zájem, chce být u prsu „pořád“. Pokud to maminka správně identifikuje, pokusí se laktaci nastartovat (pokud ví, jak na to, a pokud vůbec chce i nadále kojit). Pokud si bude myslet, že je problém kdekoliv jinde, tak laktace pomalu ustane. Ale samozřejmě nic není ztraceno a laktace se dá opět i za čas rozjet, takže klid. 😉

Hlavní zdravotní výhody kojení

  • zlepšuje imunitu a chrání miminko před průjmy, infekcemi dýchacích cest, zánětem středního ucha a dalšími infekcemi
  • snižuje riziko vzniku civilizačních onemocnění – diabetes mellitus, obezita, arteriální hypertenze, alergie, osteoporóza atd.
  • rychlejší zavinování dělohy po porodu a nižší poporodní ztráta krve
  • chrání maminku před rakovinou prsu, vaječníků i osteoporózou

Pokud miminko ani maminka o pokračování kojení velký zájem nejeví, a maminka si je vědoma výhod i nevýhod ukončení kojení a rozhodne se kojení pomalu ukončit, je to její rozhodnutí a je to v pořádku. Ale pokud kojit chce a dítě „není proti“ 🙂 tak je škoda, když maminka neví, že existují jednoduché metody a pomocníci, kteří pomůžou laktaci udržet tak dlouho, jak je potřeba.

Odstavení do roka věku jednu „výhodu“ podle mě ale má. Podle mých zkušeností, se děti do cca 1 roku odstaví celkem v klidu, bez křiku, bez pláče, bez potíží… Ale zato po 1. roce už děti moc dobře ví, co chtějí, a pokud chtějí mlíčko, které z jakéhokoliv důvodu už není, tak to dokážou dát pěkně najevo. To je na jednu stranu dobře – chtějí naplnit své potřeby a přes to nejede vlak. 🙂 To bychom se někdy my dospělí, zvláště maminky, od nich mohli učit, protože jsme mistři v tom, jak potlačovat (nebo spíše odsouvat) své potřeby a volání svého těla na druhou kolej, na „potom“… 😉

Uvádí se, že mezi 18. a 24. měsícem věku se děti často odstaví samy a kojení zkrátka pomalu přestanou vyžadovat. Jiným dětem stačí nevýchovně po pravdě vysvětlit, jak se věci mají a proč maminka chce přestat kojit a pozve k řešení i dítě (poprosí o pomoc). To je totiž jeden z pilířů Nevýchovy – znát názor dítěte (dát najevo, že mě jeho názor zajímá, i když dítě neumí mluvit, rozumí) s oboustrannou domluvou, ne nařízení, se kterým dítě nemá možnost nic udělat.

Někdy ale dítě mléko chce a bez intervence maminky se kojení nehodlá vzdát. Kojení totiž není (v tomto věku už vůbec ne) „jen“ zdravá, dokonce dokonalá, strava, ale hlavně vztah a blízkost milované maminky. Dítě má navíc kojení spojené s pohodičkou a bezpečím a tím, že je vše a hlavně ono samo „v pořádku“. Kdo by to nechtěl a dokázal se toho vzdát bez boje. 🙂 Sladké mlíčko v teplém pelíšku u nejlepší maminky na světě – svojí maminky -, které ho ukolébá k spánku… Navíc je to lék na všechny bolístky, jak psychické, tak fyzické.

Ale ruku na srdce, kojit se do „15 let“ nedá, a po 3. roce věku už to není pro nikoho ze zúčastněných přínosem, ale spíše to maminku vyčerpává – fyzicky i psychicky, protože když se vám 2,5-leťák cpe na veřejnosti do výstřihu, tak už je to, abych tak řekla, nezvyklé… 🙂 Ale proti gustu… Stěžejní je, jak to vyhovuje (ale po pravdě) mamince a dítěti a co si myslí ostatní „chytrolíni“, i přestože to všichni myslí opravdu dobře, je vedlejší…

A jak tedy přestat kojit v pohodě?

Ukončit kojení v klidu, bez pláče a stresu pro dítě i pro maminku, není nic jednoduchého a žádná osvědčená metoda, která zabere u každé maminky a u každého miminka, neexistuje. Každá maminka si musí najít tu svou cestu, ale mě se osvědčily tyhle 3 tipy, které doporučuji aplikovat všechny 3 naráz:

1.) Nevýchova

Nevýchovná domluva a vysvětlení, jak se věci mají – já malému ve chvilce, když v noci plakal a chtěl mléko (musela jsem kojení ze zdravotních důvodů ukončit rychleji, takže to bylo pro nás oba náročnější, než bych chtěla) asi 15-20 minut vyprávěla – jak to je s mým zdravím, dalším miminkem, mým nástupem do práce, jeho nástupem do školky, výhodami a nevýhodami pokračování kojení, jak to mám já i to, jak to asi chce on, a zkrátka všechny souvislosti (bez lží a překrucování) – když jsem svůj monolog s dojetím ukončila, přišel se v klidu pomazlit a za chvíli v klidu usnul… 🙂

2.) Pevné rozhodnutí

Rozhodnout se a vnitřně se nastavit na to, že skutečně chci skončit s kojením a přes to nejede vlak. Žádné možná, asi, nevím, vlastně nechci přestat kojit, občas mi to vyhovuje… Pokud to tak je, tak kojte dál a počkejte na tu „správnou chvíli“, protože dítě to pozná a nebude vědět, na čem je – maminka jednu věc říká, ale ve skutečnosti to tak nechce…

Využijte i sílu podvědomí: To totiž udělá přesně to, co mu vsugerujete, takže si barvitě představujte, jaké to bude až už nebudete kojit a nalaďte se na to, že už to tak je. Použijte i afirmace, pokud Vám to pomůže.

3.) Homeopatika a potraviny zastavující kojení (šalvěj, máta, chia…

a) Ricinus Communis 30 CH (pozor ředění 5CH laktaci naopak zvyšuje)

b) LAC Caninum 30 CH

Tato dvojice homeopatik má údajně nejen snížit tvorbu mateřského mléka, ale hlavně zajistit, že dítě z vás mléko přestane „cítit“ a přestane ho vyžadovat a lézt vám pod tričko. 🙂

Všude se uvádí užívat je 2x denně, ale já po 10 – 14 dnech užívání s minimálním efektem vypozorovala, že Vilík nemá o prsa a mléko zájem (ani když má prsa takříkajíc u nosu 🙂 ) krátce po tom, co jsem homeopatika užila. Takže pak jsem najela na režim užívat je vždy, když se začal hlásit a pak samozřejmě v době uspávání (uspávali jsme kojením) a v noci.

Nejdříve to bylo potřeba třeba 5x denně, ale za pár dní méně a méně, až se ho podařilo ukecat i bez homeopatik… 🙂 Muselo být vtipné mě sledovat, protože když se na mě začal sápat, začala jsem ho ukecávat, nabízet alternativy a sypat do sebe homeopatika, jako když neurotik do sebe cpe prášky na uklidnění. 😀

Taková ta klasická dávka u homeopatik bývá 5 kuliček, ale skutečně stačí i 1-2 kuličky. Ty se nechají rozpustit v ústech, přičemž 15 min. před a po užití nejíst a nepít.

Pozor, kdy odstavení odsunout!

  • dítě by mělo být zdravé, nemělo by být krátce před nebo po očkování, po nemoci/zákroku, neměl by ho trápit růst zubů
  • mělo by být ve známém prostředí, tedy doma, nikoliv na cestách či dovolené
  • obecně by tedy nemělo být ve stresuodloučení od maminky (někdy ale právě tohle „zabere“, jak to ale dítě vnímá je otázka), nástup do dětského kolektivu, stěhování, narození sourozence…

Já bohužel musela být razantnější a tlačil mě čas, takže u nás se to neobešlo bez několika chvil pláče, ale vždy jsem se snažila být malému oporou a (možná to pro něj bylo naopak náročnější být vedle „mléka“ a nemoci ho dostat) a utěšit ho, že vím, jak těžké to je, ale že vím, že to zvládneme a že už nastal čas, protože na kojení musejí být dva – ten, co chce dávat, a ten, co chce brát, a u nás už ten, co chce dávat, nebyl…

Rozloučit se s kojením bylo těžké, protože to byla každodenní realita po dobu skoro 2,5 roku a to je sakra dlouho. A pro Vilíka to byl celý jeho život… Krásné mazlící chvilky klidu a blízkosti, ale všechno hezké jednou končí a já už nezřídka kvůli častému vyžadování kojení měla nervy na pochodu a křičela a vztekala se a odnášel to Vilík, což mě mrzelo… Šla jsem totiž už za hranice svých potřeb a pak prostě buchly saze, takže byl nejvyšší čas kojení ukončit.

Snažila jsem se o to několikrát za poslední měsíce, ale minulo se to účinkem. Možná také protože pro mě i přes to všechno převažovaly výhody kojení nad nevýhodami a potřebou s kojením skončit.

Věděla jsem, že budu muset kvůli plánovanému zákroku a užívání léků kojení ukončit, ale pořád jsem se nějak nemohla rozhoupat a říct, že dnes je den D – končíme. Když mi to pak potvrdil i gynekolog, tak jsem jakoby mávnutím kouzelného proutku dospěla k rozhodnutí, že teď je ta pravá chvíle, a že když ne teď, tak nikdy. Ten den jsme už nekojili skoro 8 hodin a já si řekla, že je to ideální příležitost to dokončit.

Mému rozhodnutí pomohlo i to, že jsem byla právě ve fázi čarodějky neboli v premenstruační fázi cyklu. To je totiž ideální příležitost ke změně a zbavení se toho, co už nám neslouží. Ty z vás, kdo ví o tajích a přínosech ženské cykličnosti, mi to jistě potvrdí.

Vilíčkův pláč a kňourání mě dosud vždy zlomily, ale teď jsem byla rozhodnutá a věděla, že dnes je den D a že to zvládneme – spolu. Bez pláče, ač jsem se mu chtěla vyhnout, to nakonec nešlo, a to na obou stranách, ale poplakali jsme si a ulevilo se nám…

Za 2-3 dny bylo hotovo. Zvládli jsme to! Za pár dní mi Vilík při blbnutí promačkával prsa a s potutelným úsměvem říkal „mléko ne“. 😀

A jakého překvapení jsme se díky ukončení kojení dočkali si nechám na příště… 😉

Stáhněte si zdarma eBook“5 tipů, jak co nejrychleji zvýšit laktaci“, kde díky pár stránkám budete mít jasno, jak pokles laktace či zvýšené nároky miminka rychle vyřešit!

Maminka-lékařka se zkušeností s léčbou neplodnosti (první miminko máme z IVF, ale druhé z přirozeného otěhotnění!) a vášní pro zdraví bez "chemie". Nadšená propagátorka Nevýchovy, která si užila krásné těhotenství i porod a zvládla strasti počátku mateřství se ctí. Autorka e-průvodce pro páry plánující miminko "Naše vítězství nad neplodností aneb 12 tipů, jak zvládnout umělé oplodnění", e-průvodce těhotenstvím a přípravou k porodu "Konečně těhotná aneb Jak mít pohodové šestinedělí a zvládnout porod s úsměvem", e-průvodce komplexní péčí o miminko"Deník novopečené maminky aneb Jak přežít šestinedělí a užívat si mateřství". "S intuicí, rozumem i humorem Vás provedu mateřstvím již od plánování miminka." Jak a proč jsem se stala z neplodné lékařky maminkou blogerkou si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů