Jak ukončit kojení spolehlivě a bez stresu a dětských slziček

Mnoho maminek končí s kojením kolem 1. roku věku nebo o něco dříve. Osobně bych řekla, že je to tím, že už miminko dostává příkrmy a až příliš brzo příkrm nahradí dávku mateřského mléka. Je ale fakt, že některé děti takoví „mlíkaři“ nejsou a radši si dají příkrm než „prso“. 🙂

A pak už je to jednoduchá matematika – kde není poptávka, tam není nabídka. Mléčná žláza je totiž neskutečně inteligentní a upravuje množství a složení mléka podle nároků miminka (pozná to podle složení slin miminka), a pokud miminko má nízké nároky (nemá takový zájem nebo nevysaje dostatek mléka) a mléko v prsu dá se říci stagnuje, tak je to pro prs informace, že je mléka „dostatek“ a není třeba ho tolik produkovat a postupně (během pár dní) dojde ke snížení až ustání jeho tvorby.

To maminka pozná, nebo nepozná, resp. jí to miminko dá, nebo nedá najevo:

1. Pokud má o mléko pořád zájem, chce být u prsu „pořád“. Pokud to maminka správně identifikuje, pokusí se laktaci nastartovat.
2. Pokud si bude myslet, že je problém kdekoliv jinde, tak laktace pomalu ustane. Ale samozřejmě nic není ztraceno a laktace se dá opět i za čas rozjet, takže klid. 😉

Pokud miminko ani maminka o pokračování kojení velký zájem nejeví, a maminka si je vědoma výhod i nevýhod ukončení kojení a rozhodne se kojení pomalu ukončit, je to její rozhodnutí a je to v pořádku.

Odstavení do roka věku jednu „výhodu“ podle mě ale má. Podle mých zkušeností, se děti do cca 1 roku odstaví celkem v klidu, bez křiku, bez pláče, bez potíží… Ale zato po 1. roce už děti moc dobře ví, co chtějí, a pokud chtějí mlíčko, které z jakéhokoliv důvodu už není, tak to dokážou dát pěkně najevo.

Kdy ukončit kojení a proč to bývá takový problém?

Uvádí se, že mezi 18. a 24. měsícem věku se děti často odstaví samy a kojení zkrátka pomalu přestanou vyžadovat. Jiným dětem stačí nevýchovně po pravdě vysvětlit, jak se věci mají a proč maminka chce přestat kojit a pozve k řešení i dítě (poprosí o pomoc).

Někdy ale dítě mléko chce a bez intervence maminky se kojení nehodlá vzdát. Kojení totiž není „jen“ zdravá, dokonce dokonalá, strava, ale hlavně vztah a blízkost milované maminky. Dítě má navíc kojení spojené s pohodičkou a bezpečím a tím, že je vše a hlavně ono samo „v pořádku“. Sladké mlíčko v teplém pelíšku u nejlepší maminky na světě, které ho ukolébá k spánku… Navíc je to lék na všechny bolístky, jak psychické, tak fyzické.

Ale ruku na srdce, kojit se do „15 let“ nedá, a po 3. roce věku už to není pro nikoho ze zúčastněných přínosem, ale spíše to maminku vyčerpává – fyzicky i psychicky, protože když se vám 2,5leťák cpe na veřejnosti do výstřihu, tak už je to, abych tak řekla, nezvyklé… 🙂 Ale proti gustu… Stěžejní je, jak to vyhovuje (ale po pravdě!) mamince a dítěti a co si myslí ostatní „chytrolíni“, i přestože to všichni myslí opravdu dobře, je vedlejší…

Jak ukončit kojení v pohodě

Ukončit kojení v klidu, bez pláče a stresu pro dítě i pro maminku, není nic jednoduchého a žádná osvědčená metoda, která zabere u každé maminky a u každého miminka, neexistuje. Každá maminka si musí najít tu svou cestu, ale mě se osvědčily tyhle 3 tipy, které doporučuji aplikovat všechny 3 naráz:

1.) Nevýchova

Nevýchovná domluva a vysvětlení, jak se věci mají – já malému ve chvilce, když v noci plakal a chtěl mléko (musela jsem kojení ze zdravotních důvodů ukončit rychleji, takže to bylo pro nás oba náročnější, než bych chtěla) asi 15-20 minut vyprávěla – jak to je s mým zdravím, dalším miminkem, mým nástupem do práce, jeho nástupem do školky, výhodami a nevýhodami pokračování kojení, jak to mám já i to, jak to asi chce on, a zkrátka všechny souvislosti (bez lží a překrucování). A když jsem svůj monolog se slzami na krajíčku dojetím (přesto všechno bylo kojení velká a příjemná kapitola s mým milovaným prvorozeným chlapečkem) ukončila, přišel se pomazlit a za chvíli v klidu usnul.:-)

2.) Pevné rozhodnutí

Rozhodnout se a vnitřně se nastavit na to, že skutečně chci skončit s kojením a přes to nejede vlak. Žádné „možná, asi, nevím, vlastně nechci přestat kojit, občas mi to vyhovuje“… Pokud to tak je, tak kojte dál a počkejte na tu „správnou chvíli“, protože dítě to pozná a nebude vědět, na čem je – maminka jednu věc říká, ale ve skutečnosti to tak nechce…

Využijte i sílu podvědomí: To totiž udělá přesně to, co mu vsugerujete, takže si barvitě představujte, jaké to bude=je až už nebudete kojit a nalaďte se na to, že už to tak je. Použijte i afirmace, pokud Vám to pomůže.

3.) Homeopatika a potraviny zastavující kojení (šalvěj, máta, chia)

a) Ricinus Communis 30 CH (pozor ředění 5 CH laktaci naopak zvyšuje)

b) LAC Caninum 30 CH

Tato dvojice homeopatik má údajně nejen snížit tvorbu mateřského mléka, ale hlavně zajistit, že dítě z vás mléko přestane „cítit“ a přestane ho vyžadovat a lézt vám pod tričko. 🙂

Všude se uvádí užívat je 2x denně, ale já po 10 – 14 dnech užívání s minimálním efektem vypozorovala, že Vilík nemá o prsa a mléko zájem (ani když má prsa takříkajíc u nosu 🙂 ) krátce po tom, co jsem homeopatika užila. Takže pak jsem najela na režim užívat je vždy, když se začal hlásit a pak samozřejmě v době uspávání (uspávali jsme kojením) a v noci.

Nejdříve to bylo potřeba třeba 5x denně, ale za pár dní méně a méně, až se ho podařilo ukecat i bez homeopatik… 🙂 Muselo být vtipné mě sledovat, protože když se na mě začal sápat, začala jsem ho ukecávat, nabízet alternativy a sypat do sebe homeopatika, jako když neurotik do sebe cpe prášky na uklidnění. 😀

Taková ta klasická dávka u homeopatik bývá 5 kuliček, ale skutečně stačí i 1-2 kuličky. Ty se nechají rozpustit v ústech, přičemž 15 min. před a po užití nejíst a nepít.

Pozor: Kdy odstavení odsunout!

• dítě by mělo být zdravé: nemělo by být krátce před nebo po očkování, po nemoci/zákroku, neměl by ho trápit růst zubů
• mělo by být ve známém prostředí – doma: nikoliv na cestách či dovolené
• obecně by tedy nemělo být ve stresu – odloučení od maminky (někdy ale právě tohle „zabere“, jak to ale dítě vnímá je otázka), nástup do dětského kolektivu, stěhování, narození sourozence…

Já bohužel musela být razantnější a tlačil mě čas, takže u nás se to neobešlo bez několika chvil pláče, ale vždy jsem se snažila být malému oporou a (možná to pro něj bylo naopak náročnější být vedle „mléka“ a nemoci ho dostat) a utěšit ho, že vím, jak těžké to je, ale že vím, že to zvládneme a že už nastal čas, protože na kojení musejí být dva – ten, co chce dávat, a ten, co chce brát, a u nás už ten, co chce dávat, nebyl…

Rozloučit se s kojením bylo těžké, protože to byla každodenní realita po dobu skoro 2,5 roku a to je sakra dlouho. A pro Vilíka to byl celý jeho život… Krásné mazlící chvilky klidu a blízkosti, ale všechno hezké jednou končí a já už nezřídka kvůli častému vyžadování kojení měla nervy na pochodu a křičela a vztekala se a odnášel to Vilík, což mě mrzelo… Šla jsem totiž už za hranice svých potřeb a pak prostě buchly saze, takže byl nejvyšší čas kojení ukončit.

Snažila jsem se o to několikrát za poslední měsíce, ale minulo se to účinkem. Možná také protože pro mě i přes to všechno převažovaly výhody kojení nad nevýhodami a potřebou s kojením skončit.

Věděla jsem, že budu muset kvůli plánovanému zákroku a užívání léků kojení ukončit, ale pořád jsem se nějak nemohla rozhoupat a říct, že dnes je den D – končíme. Když mi to pak potvrdil i gynekolog, tak jsem jakoby mávnutím kouzelného proutku dospěla k rozhodnutí, že teď je ta pravá chvíle, a že když ne teď, tak nikdy. Ten den jsme už nekojili skoro 8 hodin a já si řekla, že je to ideální příležitost to dokončit.

Mému rozhodnutí pomohlo i to, že jsem byla právě ve fázi čarodějky neboli v premenstruační fázi cyklu. To je totiž ideální příležitost ke změně a zbavení se toho, co už nám neslouží. Ty z vás, kdo ví o tajích a přínosech ženské cykličnosti, mi to jistě potvrdí.

Vilíčkův pláč a kňourání mě dosud vždy zlomily, ale teď jsem byla rozhodnutá a věděla, že dnes je den D a že to zvládneme – spolu. Bez pláče, ač jsem se mu chtěla vyhnout, to nakonec nešlo, a to na obou stranách, ale poplakali jsme si a ulevilo se nám…

Za 2-3 dny bylo hotovo. Zvládli jsme to! Za pár dní mi Vilík při blbnutí promačkával prsa a s potutelným úsměvem říkal „mléko ne“. 😀

Po ukončení kojení jsme se dočkali nečekaného překvapení… 🙂

Zdroje a doporučená literatura:

nevychova.cz

svethomeopatie.cz

kojeni.cz