V oblékání nejde totiž jen o to, aby dítěti nebylo horko ani zima a neonemocnělo, ale také o to, abyste si pobyt venku užili vy i děti. Zdravý rozum totiž někdy nestačí. A pro ty, kteří nemají starostlivého pediatra a kurz Nevýchovy k tomu, mám pár zásad a zamyšlení.

Mám totiž dojem, že jakmile na jaře vysvitne sluníčko, většina rodičů neumí své dítě rozumně obléct – tedy adekvátně počasí, věku a aktivitě.

Já měla před pár dny na dětském hřišti co dělat, abych nekomentovala neústupné počínání jakési zimomřivé babičky (měla teplou bundu a na krku šátek), která se za krásného, teplého (20st.C) a slunečného počasí snažila asi 2-letého chlapečka násilím narvat do vlněné čepice! Čepice ale nebyla zdaleka to nejhorší. Chlapeček byl narvaný do 3 svetrů a na krku měl pro jistotu ještě šátek. Byl rudý v obličeji, uřícený, vztekal se a vší silou se snažil si čepici servat. Samozřejmě marně. Opět ji dostal se slovy „Nezkoušej to na mě, stejně ji dostaneš. Jen si zakřič a postěžuj si.“ Bylo mi ho upřímně líto.

Maminka dítěte stála opodál a pár chvil nato známému vysvětlovala, že je včera pustili z nemocnice. Dobře, to chápu. Nechápu ovšem, proč bylo chlapečkovo dvojče oblečeno naprosto identicky?!

Nepomohl ani fakt, že další 2 asi stejně staří chlapečci (včetně našeho „skoro-2-leťáka“), kteří lezli po prolézačce s ním, byli oblečeni o dost méně (jeden tepláky a tričko s krátkým rukávem a druhý tepláky a slabá mikina, oba bez čepice). Ale rodiče to netrklo. Ale dost rýpání, zvláště když o okolnostech nic nevím.

Každopádně mě moje zkušenost inspirovala k zamyšlení o dětském oblečení a pobytu venku s dětmi vůbec. Snad se bude článek líbit a tipy využijete. 🙂

Zásady správného oblékání malých dětí

1.) Dítě má mít o 1 vrstvu více než dospělý.

Normální dospělý, ne zimomřivá hysterická babička. 🙂

2.) Je vhodnější mít více tenkých vrstev oblečení než 1-2 tlusté.

Můžete svlékat a oblékat postupně a navíc více vrstev lépe zajistí tepelný komfort.

3.) Čepička – záleží na jejím materiálu, věku a potřebách dítěte a hlavně na povětrnostních podmínkách.

• U kojenců do 1 roku čepička převážně ano – v horku jen lehký klobouček nebo vzdušný šátek, ale záleží i na povětrnostních podmínkách a okolnostech (v kočárku je dítě totiž chráněno dostatečně i bez čepičky).
• U batolat je to složitější, protože už mají své oblíbené kusy oblečení a zvyky (čepičku někdy nechtějí ze zásady), což platí nejen pro oblečení. Čepička jim při pohybu může vadit, padat či být těsná, což vhodné není, anebo se v ní dokonce potí a pak by opět chtělo vybrat jinou. Předškoláci už si sami řeknou, ale o tom si povíme dále…
• V horku je vhodný lehký a vzdušný klobouček proti úžehu, zvláště v době, kdy se dítě pohybuje na přímém slunci, čemuž by se ale měli rodiče vyvarovat (a to zvláště mezi 11. a 15. hodinou) nebo pobyt omezit na nutnou dobu a samozřejmě doplňovat tekutiny, příp. hlavičku ochladit i vlažnou vodou.
• Někdy však rodiče děti nutí mít pokrývku hlavy za každou cenu, i přestože je dětem v kloboučku větší horko než bez něj a riskují tak, že se dítě přehřeje.

Úpal nebo úžeh?

Při úpalu dochází při přehřátí organismu jako celku a k tomu může dojít kdekoliv, kde je zvýšená teplota prostředí či vydýchaný vzduch – od MHD až po festivaly pod širým nebem či pod střechou. Rizikovým faktorem je právě příliš těsné nebo teplé, nevzdušné oblečení bránící odvodu tepla.

Úžeh naproti tomu vzniká vystavením přímému slunci a rizikem je tedy chybějící pokrývka hlavy a výše uvedené nerespektování pobytu na slunci v rizikovou dobu a nedoplňování tekutin a samozřejmě i přehřátí.

4.) Indikátor tepelného komfortu dítěte je oblast mezi lopatkami, nikoliv končetiny.

Neřiďte se teplotou končetin, protože mnoho lidí, včetně mě, má studené končetiny, ale přesto jim zima není. Naopak místo, kde jednoduše poznáte, zda je dítěti zima či vedro, je oblast mezi lopatkami pod krčkem:

• je-li místo teplé = dítěti je akorát!
• je-li místo studené = dítěti je zima.
• je-li místo zpocené = dítěti je vedro.

Navíc děti kolem 2 let vám už rozumí a dokážou se rozhodnout, když se jasně zeptáte: „Dáme mikinu?“ a začnete je oblékat. Dítě se buď nechá anebo se bude opakovaně bránit.

Když si nejsem jistá, jak malého obléct, osvědčil se mi následující postup: Obléknu ho méně a venku buď přiobleču hned (je-li opravdu zima) anebo počkám 5-10 minut, aby se zaklimatizoval, a pak ho zkusím doobléct (buď se bude bránit, nebo ne). 🙂 Opačný postup je totiž složitější a riskujete zpocení dítěte.

5.) Dítě napoví: Malé dítě sledujte, větší dítě si řekne.

Chce oblečení? Rve si ho dolů? Je zpocené? Rudé? Bledé? Má dokonce promodralé rty? Je veselé a blbne nebo se klepe? A pak opět zkusit obléct, pokud máte pocit, že je to třeba.

Pokud dítě při oblékání důrazně protestuje, vyslyšte jeho žádost. + Lekce Nevýchovy zdarma 🙂

Kupodivu děti nejsou sebevrazi. – Ráchat se ve studené vodě vydrží jen o chvíli déle, než byste jim to vy sami dovolili. Pokud si čepici serve, chvilku ho nechte a zkuste mu ji za chvilku dát, je-li opravdu zima. Pokud zjistí, že mu byla zima a teď s čepicí to je lepší, nechá si ji (nebude dělat na truc hrdinu jako my dospělí). 😉

Náš malý má od roka věku, stejně jako ostatní děti, už svůj rozum a jakmile se mu něco nelíbí, dá to patřičně najevo. Letos na jaře, když byl první teplý den (asi 17st. C), jsem mu dala ze setrvačnosti čepičku (ale již jarní), kterou si ale po chvíli kvůli teplu sundal, což mi tehdy nevadilo. Jenže od té doby už je takřka nemožné mu čepici nasadit, a to bohužel i v době mrazů kolem nuly. A nad tím jsem už mávnout rukou nemohla.

Měla jsem tehdy 2 možnosti, krom toho, že bychom v zimě ven chodili jen na malou chvilku:

• Hádat se s ním, křičet a narvat ho do čepice násilím proti jeho vůli a nebrat ohled na jeho pocity (náš malý je ale dost otužilý), protože on ví lépe, jestli je mu zima nebo horko. Ne, já! Já se můžu jen díky zkušenostem domnívat. Každopádně by to k ničemu nevedlo – on by křičel, já bych křičela a oba bychom byli naštvaní. Navíc mě by to pak mrzelo, že zneužívám pozici silnějšího, což mi zvláště v některých situacích přijde nefér.
• Anebo ho nechám, ať je po jeho. Sám musí poznat, co znamená „zima“, jaké to je být bez čepice a jaký je to pak rozdíl, když ji má.
  

  Malé děti (batolata) vše zkoumají a testují. Slovu „zima“ porozumí, až když si ho spojí s pocitem chladu.

Já se snažím jeho potřeby a pocity respektovat, i když je to někdy dost náročné. Dávám mu tím totiž najevo, že jsou pro mě důležité a že věřím, že mu radí dobře. Jsou ale důležité hlavně pro něj, nejen nyní, ale především v jeho dalším životě. Musí jim věřit, vědět, že se na ně může spolehnout a řídit se jimi.

Abych posílila jeho imunitu, dávám mu denně kvalitní probiotika a dostatek vitamínu D3, a proto je pro mě jednodušší se na jeho imunitu spolehnout. A pokud to nezvládne, možná to tak mělo být. Dítě ale získá zkušenost, která je nepřenositelná, a zjistí, že je fakt zima a čepici si (aspoň na chvíli) nechá nasadit.

Tento respektující přístup má tedy svůj výchovný benefit! Dítě má nejen možnost rozhodnout se samo, ale hlavně nést za svá rozhodnutí následky.Dokud nepozná, co je skutečná zima, nebude vědět, jak se obléct, pokud mu vždy vše připraví jeho gardedáma.

Učí se tedy nejen zodpovědnosti, ale i samostatnosti.

Je ale třeba dodat, že zvláště batolata mají své zvyky, a může se stát, že například po dlouhé zimě si najednou nechtějí nechat vysvětlit, že v tričku s krátkým rukávem a kraťasech jim bude příjemněji. To je momentálně opět i náš případ. 🙂 Takže někdy jsou v tom rodiče nevině. 🙂

Ale všechno „zlé“ je pro něco dobré a má svůj skrytý smysl. Nedávno jsem za jeho dlouhé rukávy a nohavice byla ráda, protože bez nich by se na sluníčku spálil a včera i ošklivě odřel. 😉

6.) Neřiďte se příslovím „Podle sebe, soudím tebe“, ale myslete i na fyzickou aktivitu.

Někdo je zimomřivější, jiný otužilý, a například děti s atopickým ekzémem, mají rády trošku chladněji, protože je kůže tolik nesvědí, a zpocení je dokonce nejčastější příčinou zhoršení ekzému.

Velkou roli při vnímání teploty prostředí hraje fyzická aktivita, na což my často zapomínáme.

• My dospělí při procházce s dětmi spíše chodíme, posedáváme a stojíme na místě, takže je nám spíše chladněji.
• Zato děti běhají, skáčou, lezou po prolézačkách nahoru a dolů. Zatímco my ujdeme 100 kroků, děti 10x tolik, protože běží pryč, pak zpět k nám, pak zas pryč atd. Navíc, aby nás dohnali, musí svými malými nožkami pěkně kmitat, takže díky pohybu se hodně zahřejí.
• Navíc venku obvykle v dnešní době (bohužel) trávíme jen 2-3 hodiny denně a v zimě ani to ne.

7.) Počasí se, stejně jako aktuální pocit chladu či horka, mění každou chvilku.

Chvilku je vám vedro, pak zajde sluníčko a začne foukat vítr a najednou jste rádi za mikinu. Nikde přece není psáno, že musíte celou procházku absolvovat ve stejném oblečení, ve které jste z domu odešli. 🙂 Takže mějte s sebou oblečení navíc v batůžku a je po starostech. 🙂

Není nevhodné počasí, je jen nevhodné oblečení.

8.) Funkční oblečení je pro děti nejlepší volbou.

Funkční materiál v horku odvádí přebytečné teplo a vlhkost a v chladu naopak brání ztrátám tepla.

Osobně mohu vřele doporučit českou značku Little Angel, která vyrábí oblečení z tzv. Outlastu, termoizolačního materiálu. My od nich máme nejen pár kousků kojeneckého oblečení, ale také jarní a zimní fusak, ve kterém byl náš miláček jako v bavlnce.

Nyní už ale máme velkého chlapa, kterému budou každým dnem 2 roky a který řádí jak černá ruka a žádná kaluž si před ním nemůže být jistá. 🙂 I proto nedáme dopustit na softshellové soupravy pro kluky i holčičky včetně funkčních čepiček a šátků na krk (nejdříve jsme měli Unuo, pak Kukadlo, které sedí v pase mnohem lépe), které ladí se soupravou. I když bylo jen pár stupňů nad nulou a já se klepala zimou, malému bylo (i bez punčocháčů) teplo a byl spokojený. 🙂

9.) Poslední zásadou je, že žádné zásady neexistují. 🙂

Vše je individuální stejně jako každé dítě a každý rodič! 🙂 Mějte oči otevřené a řiďte se zdravým selským rozumem. Buďte dětem moudrým průvodcem a nevýchovným parťákem s přirozenou autoritou. A hlavně nestagnujte ve starých, možná již nefunkčních kolejích. 😉  Jen vy znáte své dítě a jeho potřeby nejlépe. Co si myslí ostatní je vedlejší. To není Váš problém, ale jejich problém. 🙂 A to se týká všeho, nejen oblékání.

Správné dětské oblečení z jiného úhlu

Adekvátní oblečení není jen adekvátní k počasí, ale také k věku, aktivitě a přirozeným potřebám dítěte.  Záleží totiž také na tom, jaké oblečení dítěti obléknete.

Přestože dítě vyfešákujete jako princeznu, neznamená to, že se jako princezna bude chovat! Spíše naopak. Můžete si být skoro jisti, že se dříve či později ušpiní. Prostě nejde si hrát, zkoumat svět a lézt po prolézačce, aniž se ušpiníte.

Nechte děti užívat si dětství!

Spousta rodičů, které potkávám, dětem vše zakazují – tam nelez, nesahej na to, nelez do té louže, budeš špinavý, budeš mokrý… Já malému dovoluji vše, co chce dělat, za předpokladu, že to není nebezpečné pro něj nebo jeho okolí, neohrožuje cizí majetek, příp. to není pro mě v danou chvíli „přes čáru“.

Děti si to prostě musí vyzkoušet, musí zkoumat a testovat, musí blbnout, musí si hrát, musí si užívat, vždyť od toho dětství je!  

Spokojené dětství jsou špinavé kalhoty, ruce i pusa! 🙂

Na co v dětství vzpomínáte vy? – Na to, jak jste chodili s rodiči na procházku v šatičkách po kolonádě? Jo, jasně, to bylo také super, ale nemohli jste blbnout a lítat. Ale větší zážitek máte možná z toho, když jste s kamarády stavěli hrady z písku nebo hlíny, váleli sudy na louce nebo dupali v kalužích. A bylo vám jedno, že to stříká nebo že budete mokří a špinaví, hlavně, že to byla zábava!

Naše děti nechtějí nic jiného. Chtějí si dětství užít a zkoumat vše kolem sebe, protože to je jejich přirozenost – učit se, zkoumat, testovat, vyvíjet svoje schopnosti a dovednosti – a to bez špinavých rukou moc nejde.

Chceme po nich, aby byly stále šikovnější, rychlejší, obratnější a chytřejší, ale to bez nekonečného tréninku a zkoumání nejde! Kdy jindy by měly blbnout a přijít domů jako prase, než když jsou jim 2-3-4-5 let 🙂 a někdy i více, že? 🙂

Žít v bublině, ve zlaté kleci? – To není žití, ale přežívání! A to se jednou vymstí.

Rodiče „zakazovači“ si neuvědomují, že „krátký řetěz“ děti svazuje, stresuje, štve a ony se mu začnou bránit. Tlak způsobuje protitlak. Děti začnou odmlouvat, vztekat se, dělat průšvihy a tu frustraci, nespravedlnost a nemožnost vybít přebytečnou energii budou projevovat jinak – vztekáním, křikem a výbušností.

Zbavit se totiž přebytečné energie potřebujeme jak my dospělí, tak děti. Jinak jednou zcela nečekaně vyletíme jako papiňák kvůli naprosté hlouposti, která byla pověstnou poslední kapkou. Miminka se přebytečné energie zbavují pláčem, protože ničeho jiného nejsou schopná. Větší děti potřebují pohyb bez omezení!

„Řádění-vzdorné“ oblečení, abyste si mohli vy i děti užívat

Dalším důležitým důvodem, proč dítě adekvátně obléct, je i to, abyste ho mohli s klidným srdcem nechat blbnout a ušpinit se, protože budete vědět, že oblečení je na to stavěné, a že dítě bude i tak v suchu a teple. Navíc neperete vy, ale pračka, a stejně byste to oblečení jednou vyprat museli, takže proč si dělat ze společně stráveného času zbytečně peklo!

Kdo se chce každý den rozčilovat, křičet a řešit vztekající se dítě, kterému jste nedovolili projít louží, jen protože „se to nedělá“?

Předcházejte lapáliím: Jdete-li na hřiště, které je vedle fontány pro děti, mějte s sebou pro jistotu další ponožky, tričko a tepláky. Ať si dítě vyzkouší, co mu srdce a přirozený pud velí. (Není-li tedy 5 st. nad nulou 🙂 ). Dlouho mu to stejně nevydrží a po pár minutách rádo přijde k nejlepší mamince na světě, protože ta má nejen pochopení, ale i náhradní suché oblečení. 🙂

Všemu se pak jen zasmějete a budete si to oba ještě léta připomínat jako super strávený čas. A o to přece jde, ne! Užít si to spolu! Čas totiž strašně letí a za pár let už budou mít děti jiné zájmy než blbnout s námi na hřišti. Tak ať máme nač vzpomínat! 🙂

A víte, co takový přístup dá vám? Pro ostatní rodiče na hřišti budete king a zenový mistr! A abyste byli skutečnými mistry, nemusíte být sečtělí, zkušení a umět se ovládat, jak tibetský mnich. 🙂 Stačí pár zásad, které vás naučí on-line kurz Výchova nevýchovou. Videa a zážitková audia vám otevřou oči a možná si i popláčete nejen při vzpomínce na příkoří z dětství, ale hlavně když zjistíte, co cítily vaše děti, když jste jim jen z trucu něco nedovolili.

Lékařská rada na závěr: Děti, které blbnou, řádí, všechno zkoumají a nevydrží na místě, nejsou zlobivé, ale zdravé!

(Rodiče autistických a jinak nemocných dětí by mohli vyprávět.)

Nejen proto vyberte oblečení určené k ušpinění. 🙂

Já kupuji jen tepláky a mikiny s kapucí (jako náhrada čepičky, je-li to třeba) a na chladnější dny funkční softshellové soupravy, kde nečistoty stačí jen setřít vlhkým hadříkem. To já ale neřeším, protože druhý den bude stejně za 3 minuty zase špinavý. Špinavý, ale šťastný! 🙂

Lektorka Montessori Irena Kubantová dokonce nedávno přišla s názorem, který sdílím i já, že je otázka, zda dítě vůbec má být čisté?  🙂

Zvažte, zda pořizovat nepohodlné frajerské kalhoty a džíny, ve kterých se dítě nemůže ani hnout (což je i z rehabilitačního hlediska nevhodné) anebo raději pohodlné oblečení, ve kterém se může vyřádit, unavit a v noci spát jako dudek… 🙂

A co nosí Vaše děti? 🙂

Stáhněte si zdarma eBook „6 kroků ke zdravému kojenci“, kde se naučíte, jak pro zdraví Vašeho děťátka udělat maximum a upevnit jeho imunitu!

Zdroje a doporučená literatura:

nevychova.cz

Lektorka Montessori Irena Kubantová