Je mi velkou ctí, že vás mohu konečně pozdravit jako pracující maminka, které před 3 měsíci skončila mateřská „dovolená“!

Konec mateřské a návrat do práce je extrémně náročné období, a i přestože vše bylo nakonec úplně jinak, než jsem čekala, se návrat do „normálního, dospěláckého života“ povedl tak neuvěřitelně úžasným způsobem, že jsemto nečekala ani v těch nejoptimističtějších snech.  Proto jsem se rozhodla, že si to nemůžu (jak už to tak u mě bývá 😊) nechat pro sebe, protože by mohl řadu maminek inspirovat a motivovat na cestě za jejich pracovním snem… 😊

A proto se v tomto článku dozvíte nejen příběh mé cesty za pracovním snem, ale také postřehy a tipy, jak postupovat při návratu z mateřské (tipy i stran OČR a nástupu do školky najdete na konci), na co při jednání se zaměstnavatelem dát pozor, jak postupovat a kam se obrátit v případě, že zaměstnavatel „dělá potíže“. Ale teď pěkně od začátku…

Moje cesta za pracovním snem

Od malička jsem chtěla být „paní doktorka“, zachraňovat životy, být odborník, dělat urgentní medicínu, ARO. Rodina mě od toho odrazovala, že to je náročný obor, který není pro ženu, mámu od rodiny, kterou jsem chtěla mít. V průběhu studia medicíny mě oslovily ještě další obory, ale nakonec jsem se rozhodla, že půjdu na praktického lékaře, což je naopak pro lékařku-maminku obor takřka ideální.

V půlce šestého ročníku jsem úspěšně absolvovala přijímací pohovor na místo praktického lékaře v poliklinice, kde pracovala moje bývalá spolubydlící a kamarádka, která tam byla spokojená. Zaměstnavatel mě předběžně přijal a měla jsem se po poslední státnici v květnu ozvat, abychom domluvili detaily.

Když jsem se ale ohlásila, zaměstnavatel cuknul, že už praktika mezitím nutně potřebovali a přijali zkušeného lékaře a dalšího praktika v tuto chvíli nepotřebují. Nabídli mi ale místo rehabilitačního lékaře místo předdůchodové paní doktorky.

Místo anesteziologa praktik, místo praktika rehabilitační lékař

Jenže já s místem praktika už počítala a nic dalšího nesháněla a ani už shánět nechtěla, a tak jsem kývla. Nakonec jsem byla ráda, protože budu mít „skutečnou odbornost“, na rozdíl od praktického lékařství, kde lékaři musí vědět „od všeho něco, ale nic úplně pořádně a do hloubky“ (snad mi kolegové praktici odpustí 😊) a nejsou tedy na nic odborníci, a to já chtěla být.

Rehabilitace je krásný, celostní, ale obsáhlý a náročný obor (atestace je jako 3 obory v 1 – rehabilitace, ortopedie, neurologie). Líbilo se mi, že primárně nevyužívá léčbu pomocí léků, ale fyzioterapii („masážní“ techniky) a fyzikální terapii (vodoléčba, elektroléčba…). Rehabilitační lékař musí nejen vědět, ale musí také umět (mobilizovat, manipulovat klouby, ošetřovat speciálními manuálními technikami svaly atd.). V tomto jsou ale fyzioterapeuti větší machři, protože to studují na rozdíl od lékařů už na vysoké škole.

Svojí praxi jsem ale začínala na interně, kde se mi moc líbilo, a vždy mě mrzelo, že všechny ty dovednosti (punkce hrudníku, břišní dutiny, kanylace cév, zavádění sond…) už nevyužiji a nebudu dělat „skutečnou medicínu“, nebudu zachraňovat životy.

Když jsem se pomalu učila na atestaci z rehabilitace, byl to děs, tolik informací, které si nelze zapamatovat, mě od rehabilitace odrazovalo. Naštěstí jsme pak po skoro 3 letech porazili neplodnost, která nás trápila, a já tyhle kariérní starosti pustila z hlavy a užívala si mateřství.

6 let mateřství – nejen krásných zážitků, ale hlavně stresu, zápřahu 24/7, nespavosti a minimálního odpočinku od dětí a do toho stěhování v první vlně covidu a všechny ty lockdowny – byl pěkný záhul a já se už těšila zase do milované medicíny a mezi „normální“, dospělé lidi😊.

6 let medicíny, přes 5 let praxe a přes 6 let mateřské – dobré skóre, ne?

Takže suma sumárum, vím od všeho trošku a musím si toho hodně opakovat než půjdu do práce, už si nemůžu ani vzpomenout na odborné termíny.  😊

O to víc jsem řešila, kam se vrátit a zvažovala změnu oboru. Kdy jindy, když ne po mateřské, kdy jsem stejně půlku věcí zapomněla. Jenže, do jakého oboru? – Aby mě to bavilo, něco jsem o tom už věděla, aby to nebylo úplně nové, něco, co jsem schopná se naučit a z čeho jsem schopná (se dvěma dětmi) odatestovat? Kde ale vezmou mámu po mateřské, takže „skoro absolventa“, s často nemocnými malými dětmi, na malý úvazek?

Ženská po mateřské je prostě pracant k pohledání. 😊

Vzhledem k dosaženému vzdělání (mám absolvovaný interní kmen) má smysl jít pouze do interních oborů, o těch toho vím také nejvíc a jsou nejuniverzálnější. Napadlo mě reálně pouze plicní, ale z výše uvedených důvodů jsem si nebyla jistá, jestli by mě kvůli neustálým absencím kvůli dětským nemocem „nevylili“ nebo bych neupadla na pracovišti v nemilost u kolegů (což byl asi zbytečný strach, ale žádná máma není nadšená, když se každé 2 týdny omlouvá v práci, že má opět nemocné děti).

Takže jsem to nakonec odpískala a rozhodla se, že se vrátím na rehabilitaci k nám do polikliniky za minimální (fakt!) plat, ale aspoň do klidu a známého prostředí, kde nebude tolik vadit, když budu chybět, protože jsme na ambulanci dvě lékařky. 

Jenže zaměstnavatel to vyřešil za mě.

Když jsem se ozvala, že se blíží doba mého návratu (to je potřeba včas, aspoň 3 měsíce předem, ohlásit), mi s obavami, jak to vezmu (ze zákona matku na mateřské/rodičovské vyhodit nemůže a nechce se pochopitelně ani rozcházet ve zlém, protože věděl, že má máslo na hlavě), oznámil, že už se mnou na rehabilitaci nepočítá (a vysvětlil pochopitelné organizační důvody).

A aby zabil dvě mouchy jednou ranou, nabídl mi (opět, světe div se) místo praktika, kterého teď opět potřebovali. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet… Praktika ani omylem, a u tohoto zaměstnavatele s tímto jednáním už vůbec. Žádné velké přesvědčování, detaily nové pracovní pozice, ani pořádná finanční nabídka se nekonaly.

Za pár dní sice ano, když zjistili, že jim odchází další praktik, ale na moje rozhodnutí to vliv nemělo.  Vzala jsem si pochopitelně čas na rozmyšlenou, ale jen proto abych našla veškeré potřebné právní informace, abych nepřišla zkrátka, a rozmyslela se, co dál, nebo spíš kam dál.

Takže jsem řešila 2 věci naráz: Výpověď i novou práci.

 Jak se domluvit se zaměstnavatelem, abych odešla a neprodělala na tom (a to nejen finančně) a kam jít: Jaký obor a jaký zaměstnavatel – lůžkové oddělení nebo ambulantní zařízení: krajská nemocnice, fakultní nemocnice, poliklinika, soukromá akreditovaná ambulance…

A tak jsem rychle hledala v zákonech a na internetu (v čem mi tedy hodně pomohla moje skvělá tchýně a účetní v jedné osobě, Evi díky!), abych věděla, co dělat – co zaměstnavatel ne/může, na co mám nárok, co je pro mě výhodné, na co ne/musím přistoupit a co si ohlídat. My lékaři jsme ještě před pár lety při nástupu podepisovali tzv. vázací smlouvy, kdy zaměstnavatel za nás platí stáže, kurzy před atestací a my se zavazujeme, že u něj zůstaneme aspoň 5 let po atestaci, jinak musíme vynaložené finance uhradit.

To byl také hlavní důvod, proč jsem zuřivě hledala, jak odejít a nemuset toto platit (pro vaši představu může to být klidně 300-500 tis.). Navíc nejsem jen zaměstnanec, ale i OSVČ lektor a „on-line konzultant“ léčby neplodnosti, přípravy na porod a péči o zdraví dítěte, takže další právnický oříšek.

Díky článkům jako tento, e-Bookům a e-mailovým konzultacím vás naučím:

• Jak podpořit plodnost a léčit neplodnost.
• Jak pečovat o zdraví dítěte od A do Z – kojení, bezpečné očkování, léčba atopického ekzému bez chemie, zavádění příkrmů, vývoj psychiky a pohybových dovedností…
• Bezpečná „přírodní“ léčba těhotných, dětí a (nejen) maminek – pomocí homeopatik, Schusslerových solí, vybraných doplňků stravy a režimových opatření…

Ale zpět k mému příběhu…

Naštěstí jsem narazila na poradnu pro rodiče Aperio, kam můžete zdarma poslat dotaz do (nejen) právnické poradny a oni vám kvalifikovaně poradí. Navíc si můžete stáhnout zdarma jejich velkou pdf brožurku pro rodiče, která vám stručně osvětlí zdravotní, sociální, pracovní a právní problematiku v těhotenství, mateřství a rodičovství (dávky, pojištění, nemocenská, práva rodičů a dětí, podnikání, mateřská, rodičovská, PN, OČR…). Vřele doporučuji.

V mém případě bylo stěžejní dát si záležet na tom, aby v ukončení pracovního poměru bylo výslovně uvedeno, že „důvodem jsou organizační důvody (z nadbytečnosti)“, protože tak je pro dalšího zaměstnavatele jasné, že jsem neudělala žádnou chybu nebo nebyly jiné vážné důvody pro můj odchod. A tím získávám i nárok na 3měsíční odstupné a zmíněná vázací smlouva pozbývá platnost a zaměstnavatel po mě nemůže částku za vzdělávání požadovat. Díkybohu.  

A jako OSVČ jsem si musela na Úřadu práce domluvit prodloužení pobírání rodičovského příspěvku minimálně do té doby, než budu zase opět zaměstnaná, aby se překlenula doba, kdy nejsem zaměstnanec. To je totiž důležité, abyste nepřišly o výhody, které OSVČ maminky dětí do 4 let věku mají. Detaily po mě nechtějte, obraťte se na skvělou odbornici specializující se na účetní záležitostmi maminek-podnikatelek, Ing. Lucii Krausovou a její web luciekrausova.cz, kde si můžete stáhnout/koupit e-Booky/kurzy a dozvědět spoustu zajímavých informací.

Ale kam nastoupit? Jaký obor, jaký zaměstnavatel?

Žádné velké východisko jsem nenacházela, vše mělo nějaké výhody, ale také nemalé nevýhody. Až Radek navrhl, ať jdu k nim na kardiologii do FN, kde budou cca do 2 let otevírat další oddělení a JIPku a budou potřebovat další lékaře. Částečný úvazek tam nevadí, jsou na to zvyklí, a chod kliniky to nijak zvlášť nenaruší. A navíc mi může se studiem oboru pomoct.

Mě nic chytřejšího nenapadlo, a když jsem nad tím začala uvažovat, došlo mi, že to je fakt dobrý nápad. Tak se Radek zeptal přednosty, jestli by nebyl primárně proti. A on nebyl proti, a dokonce se dal slyšet, že by mě dal na JIPku, kam potřebuje další lékaře.

Mě, rehabku po mateřské, by dal na superspecializovanou JIPku!

Když jsem se to dozvěděla, nemohla jsem radostí ani usnout! 😊Budu dělat urgentní medicínu, tu nejspecializovanější! To, co jsem od mládí chtěla! Druhý den jsem také nemohla usnout, tentokrát hrůzou, co vše na té JIPce je za přístroje a co musím ovládat. Kardiologická JIP je ta nejspecializovanější JIPka, jakou si dokážete představit: Mimotělní oběh (ECMO), podpora oběhu a srdce, dialýza, miliony přístrojů a hadiček, možná ji znáte pod názvem koronární jednotka.

Pohovor u přednosty byl neuvěřitelně přátelský a milý, souhlasil s malým částečným úvazkem, který si postupně během pár let navýším. Má velké pochopení pro maminky-lékařky po mateřské, že to mají těžké a obdivuje je…

Co vypadalo jako neřešitelné – změnit po skoro 7 letech mimo medicínu a s malými dětmi za zády obor a jít tam, kam mě to od mládí táhlo – se s trochou odvahy a souhrou „náhod“ podařilo takřka samo!

Vesmír opět předvedl svou moc.

Je vidět, že se vyplatí jít do rizika, jít za svým snem! Nikdy není pozdě plnit si své sny! Ani v takřka 40 letech (ale bacha je mi JEN 38 😊) není pozdě začít pracovat v jiném oboru, doba po mateřské je naopak podle mě ideální, protože za tu dobu mimo práci máte dost času na přemýšlení a mateřství vám změní život a myšlení od základů a spousta maminek včetně mě začne na mateřské podnikat a vzdělávat se v jiném oboru.

A jak vidíte, když budete chtít a uděláte první krok, tak se celý vesmír spojí, aby vám pomohl a pošle vám do cesty ty správné okolnosti, náhody a lidi v pravý čas. Říká se, že když uděláte 1 krok, vesmír za vás udělá další 2.

Když bylo po všem, odpadla jsem.

Za ty poslední týdny jsem měla takový zápřah a řešila miliardu věcí naráz: Zápis do školy a školky, odklad nástupu do ZŠ a nezbytná vyšetření ve speciálně pedagogickém centru, ukončení pracovního poměru a domlouvání nového, úřad práce a rodičovská a rodičovský příspěvek, rekonstrukce bytu, revize domu, podnikání, on-line konzultace s některými z vás a dokončování e-Booku „Přírodní lékárnička pro těhotné, děti a maminky“. Takže se ani nedivím, že jsem lehla, totálně, a po letech proti své vůli skončila na ATB, a i můj cyklus mi to dal jasně najevo.

V posledním článku o ženské cykličnosti, konkrétně o menstruační fázi Stařeny, se dočtete, že pokud je předchozí období náročné (pracovně, vztahově, zdravotně…), tak menstruace je pak silnější, delší, bolestivější a třeba i nepravidelná. Rozběhla se mi po letech i extrémně silná migréna, kdy jsem v rámci aury skoro neviděla většinu zorného pole, což se mi ještě nestalo, ale díkybohu jsem věděla, co dělat, a mega-dávkou Schusslerových solí a speciálních doplňků stravy jsem migrénu zvládla zastavit, než se rozjela a do 3 hodin jsem byla zase v pohodě.

Myslela jsem si, že si budu konec rodičovské konečně užívat, ale…

Že kluci už budou „rozumní“ a bude s nimi „málo starostí“, ale je to spíš naopak. Vyřizování na všech frontách i dlouho odkládané trhání osmičky. A protože jsem za těch skoro 7 let hromadu odborností zapomněla, ale hlavně protože jdu do jiného oboru, od května jsem se skoro denně několik hodin učila internu a kardiologii. Zkrátka letní pohoda. 😊

Září se blížilo a já měla z návratu do práce pochopitelně obavy.

1.) Čerstvě 3letý Viktor jde poprvé do školky, je hodně akční, s mluvením to není valné, odplenkovaný je teprve 2 měsíce a je na mě hodně fixovaný.
2.) Já do práce po skoro 7 letech, zase vstávat, být někde včas a „plnit plán“ (ale nemuset vařit a dohadovat se celý den s dětmi😊) a k tomu se ale i nadále starat o domácnost a o děti, dotáhnout je do školky, stihnout je včas vyzvednout a v práci se co nejrychleji zase dostat do „kondice“ (nové léky, postupy, metody, kritéria…). Nový zaměstnavatel, nová klinika, noví kolegové, nový obor.  

Ale nebylo to tak drsné, jak to mohlo být.

1.) Viktor bude ve třídě s 6letým bráchou.
2.) Nastupuji na kliniku k manželovi, který tam pracuje už 11 let, takže neznámé to není (bude to skoro jako v tom vtipu: Já jsem v práci Bůh. Všichni už o mě slyšeli, ale nikdo mě ještě neviděl). 😊

Konec rodičovské pro mě byl takový flashback do školních let.

I kvůli hlídání dětí a školce jsem si nástup do práce domluvila až od září, takže jsem se vlastně pomyslně vrátila do školních let, kdy konec prázdnin byl letos koncem pomyslných „prázdnin“ i pro mě.

Měla jsem smíšené pocity, hodně jsem se těšila, zase pracovat, dělat milovanou medicínu, svou vysněnou práci, ale samozřejmě jsem se bála, jak to zvládnu sama (odborně a jací budou kolegové na tak prestižní klinice) a hlavně, jak to budou zvládat kluci ve školce, včetně ranního vstávání… 

„Štěstí přeje připraveným“ a „plán je základ úspěchu“

Náš školkový i pracovní rozjezd byl tak parádní, že jsem tomu ani nechtěla uvěřit.  Jasně, některé chvilky byly náročnější, ale zvládli jsme to, a my s Radkem dokonce s klidnou hlavou a úsměvem. Kluci, hlavně malý Viktor, zvládají, i když už oba na střídačku ulehli s virózou (a za ty první měsíce několikrát a oba si prošli neštovicemi, ale s homeopatiky pohodička) a do práce jsem mohla dorazit jen díky hlídání skvělé babičky.

A mě kolegové přijali tak skvěle, že jsem to nečekala ani v nejlepších snech! Všichni jsou skvělí, krásně, a tak srdečně mě přivítali ase vším mi pomáhají, a já se samozřejmě snažím být přínosem a učit se, jak jen to jde, a i přestože jsem byla 7 let mimo medicínu, natož kardiologii, tak v práci fakt vím, o čem je řeč, což mi přijde skoro jako zázrak… 😊

Takový návrat z mateřské bych přála každé mamince!  

Možná by někdo řekl, že moje cesta mohla být přímější a kratší, ale já vůbec nelituji. Naopak. Jsem ráda, že moje cesta byla taková, jaká byla. Vše, čím jsem si prošla, jsem si potřebovala projít, vše mi něco dalo a utvářelo to moji osobnost. Jsem za to fakt vděčná a až s odstupem vidím, že i to, co jsem viděla jako velkou nespravedlnost, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat…

Takže nevzdávejte to, když se vám něco nepříjemného děje, třeba několik věcí za sebou, pár let, vydržte, nakonec budete odměněni! 

Čím jsem si prošla a za co jsem vlastně vděčná?

• Své problémy s játry jsem na radu kolegyně z rehabilitace vyléčila až chlorelou a zeleným ječmenem. Kolegyně mě přivedla i na myšlenku negativního vlivu chemie kolem nás.
• Kvůli neplodnosti jsem přešla na životní styl bez chemie, což mi pomohlo i v péči o nemocná játra a zvládla jsem díky tomu i následnou hormonální léčbu neplodnosti. Pomohlo mi to v plánování očkování našich dětí, aby pro ně bylo bezpečné: To znáte z e-Booku „Zásady bezpečného očkování“.
• Díky rehabilitaci jsem se naučila vše potřebné o pohybovém vývoji dětí a mohla odhalit poruchu vývoje u prvorozeného Vildy včas a začít s ním cvičit Vojtovku a i díky těmto zkušenostem pak napsat e-Book „Zdravý vývoj dítěte – psychika a pohyb“, kde se naučíte, jak správně podpořit pohybový vývoj, ale i jak přistupovat k „výchově“ dětí, abyste si rozuměli a dobře vycházeli.
• Když jsem s dětmi nevycházela a hádky a pláč byly na denním pořádku, hledala jsem všechny způsoby, jak z toho ven, a objevila nejlepší typologii osobnosti Teorii typů a pochopila, co osobnosti mých dětí potřebují a jak na to.
• Objevila jsem celostní medicínu (nejen rehabilitaci, fyzioterapii) a přírodní léčbu nejrůznějších zdravotních potíží pomocí homeopatik, Schusslerových solí a bezpečných doplňků stravy: To najdete v novém e-Booku „Lékárnička pro těhotné, děti a maminky“). A pokud jde o tu pracovní stránku, já se nyní vyznám v kardiorehabilitaci víc než kdokoli z mých kolegů (Pozn. pro kolegy: Jo, jasně, udělám na to seminář…výhledově). 😊

Toho se přece nedá litovat. A „pozdější“ nástup do nového oboru má ještě jednu výhodu, kterou vypíchl můj nový přednosta a to, že „aspoň člověk není tak brzo vyhořelý“. 😊

Já nyní sice udělala teprve první krok, ale už teď si připadám jako vítěz.

Pro začátek úplně stačí rozhodnout se. Když se nebojíte riskovat a jít za svým snem, roste vám i sebevědomí. A i v očích ostatních člověk vyroste za svou odvahu. Když se z profesního záhrobí i s malým úvazkem a malými dětmi dokážu dostat mezi špičku v medicíně: Kéž by, ale dělám pro to maximum! 😊

V mém případě si kolegové možná budou ťukat na čelo, že jsem blázen jít z klidné rehabilitace do urgentní kardiologie, kde jde o život, ale já vím, že jsem dobrá a že na to mám a budu zase patřit k nejlepším, jako když jsem začínala na interně, kde mě kolegové při mém odchodu přemlouvali, ať zůstanu, že je mě pro rehabilitaci škoda. 😊

Tipy, na co dát pozor při návratu do práce po mateřské

• Rozmyslete si, jaký obor chcete OPRAVDU dělat a u jakého zaměstnavatele, protože spokojenost v práci je hodně důležitá. Nemusíte tam nastoupit okamžitě, můžete tam přejít až se v pracovním procesu aklimatizujete, třeba po půl roce, po roce, až zjistíte, co opravdu v tuto chvíli (s malými dětmi) chcete.
• Začněte aspoň na půl roku s minimálním úvazkem do 0,5. Bude to fakt záhul a neprojeví se to hned, ale třeba až za 2-3 měsíce, že budete padat na pusu (navíc ty dětské nemoci…). Ještě se napracujete do důchodu dost a dost, proč pospíchat.
• Pracovní dobu doporučuji nejdříve jen na některé dny v týdnu, tedy např. lépe 3 dopoledne, než 5, nebo lépe 2 dny do 14 hod. než 4 dopoledne, protože hlídání lépe seženete na 3 dopoledne, než na všechny pracovní dny (babička by se také ráda někdy vyspala 😊). Já mám 3 dopoledne a až přijde čas budu si prodlužovat na 3 dny do 14 hod., pak na 4 dny do 14 hod. atd. Přijde mi to jako nejschůdnější.
• Do práce nastupte až několik týdnů, nebo minimálně dnů po nástupu dětí do školky, aby měly čas si zvyknout, aniž vás bude při loučení tlačit čas.
• Dobře vyberte termín nástupu do zaměstnání: Po Vánocích, po letních prázdninách, po zápisech do školy, po plánovaném zákroku/léčení/lázních u vás či dětí, po manželově pracovní cestě/důležitém projektu (ať na to nejste sama), neměňte s manželem práci oba naráz. Zkrátka, ať je to náročné za vámi a můžete se soustředit jen na nástup do práce.

• Při vyřizování nástupu jsou nezbytná vstupní vyšetření, schůzky s nadřízeným, personálním, bývalým zaměstnavatelem, školení, takže si domluvte časté operativní hlídání.
• Buďte s rodinou či přáteli domluveni, jak postupovat v případě nemocí dětí (a že jich bude dost), protože mít hned ve zkušební době opakované absence není moc příjemné.  
• Domluvte se předem s dětským lékařem, zda je možné v případě běžné nemoci pouze telefonicky oznámit a OČR vám vystaví bez vyšetření a tatínek/babička potvrzení jen vyzvedne (tedy samozřejmě pouze v případě, že hlídat budete vy, a nikoliv hodná babička, to pak není potřeba s pediatrem nic řešit). Je to praktické a šetříte zdraví nejen sobě a dětem, ale i všem, se kterými byste jinak museli přijít do styku.
• Při OČR je možné mít nakombinovány dny nepřítomnosti v práci (OČR), kdy jste doma s dítětem, a dny, kdy jste v práci a máte pro maroda hlídání. Takže například jste na OČR celkem 2 týdny, s tím že 2 dny jste doma, pak 3 dny máte hlídání a jste v práci, pak 3 dny doma, pak 2 dny pracujete a máte hlídání a pak se OČR ukončí. Zaplaceno máte dávky z OSSZ (to je to OČR) na 9 dní, kdy jste s marodem doma (9 dní je maximum víc dní už dávky nedostanete a jste doma vlastně zadarmo) + máte plat za ty odpracované dny. Po ukončení OČR je třeba aspoň 1 den jít do práce a pak můžete příp. začít nové OČR, které bude zase 9 dní placené… Je to složité, více v brožurce Aperio (viz výše).
• Zjednodušte si péči o domácnost: Domluvte si dovážení nákupů (Rohlik.cz, Kosik.cz, iTesco.cz…), zapojte tatínka a děti do domácích prací (každá drobnost pomůže), zaveďte si řád, teď je ideální čas. Zapojte robotické uklízeče (robotický vysavač je fajn, pokud vyhovuje zařízení vaší domácnosti, super je robotický čistič oken, myčka a sušička jsou asi už všude samozřejmostí – fakt se vyplatí!).
• Dětem včas a citlivě vysvětlete, že budete začínat chodit do práce, ale že se pro ně toho moc nemění, že v době, kdy budou ve školce (začněte jen na dopoledne!) budete v práci a pak pro ně přijdete a budete zase spolu. Vysvětlete jim, že se do práce těšíte, že je to dobré, že budete mít víc peněz, aby neměly od malička pocit, že pracovat je něco primárně špatného. Práce je super, pokud si vyberou (a vy jim to dovolíte a umožníte!) tu, která je bude bavit, bude to pro ně výhra na celý život!
• Pečujte hodně o své zdraví, pokud jste to nedělaly dosud, zdravá strava, vhodné doplňky stravy a dostatek odpočinku a spánku. Fakt se to nezdá, mě to semlelo rychle a všechna ta léta nespaní, zápřahu 24/7, 2 těhotenství, 2 porody, 4 a půl roku kojení a zvládání milionu věcí naráz bez pořádného odpočívání si vzalo svou daň a já nakonec investovala do silného kalibru speciálních produktů Tradiční čínské medicíny, abych opravdu dobila baterky a harmonizovala organismus, protože to „běžnými“ doplňky stravy tak jednoduché není…

Tak to je konečně konec mého vyprávění! Děkuji, že jste vydrželi až do konce! 😊

Připravte se včas na konec mateřské a splňte si svůj pracovní sen! A je fakt jedno, jestli budete dělat urgentní medicínu, vázat květiny, česat nevěsty, vařit v luxusní restauraci nebo jezdit s tramvají… 😊 Hlavní je, že vás to (aspoň teď) baví!

Celý vesmír se spojí, aby vám šel naproti, držím vám palečky! 😊