Výběr prvních botiček je pro rodiče vždy velký zážitek. Mnohdy ale jen do doby, než je musí nejen zaplatit ;-), ale hlavně kupovat každé 2-3 měsíce nové, protože dětské nožičky občas rostou závratnou rychlostí… 🙂 Jenže výběr botiček pro vyvíjející se nožičku je nelehká, avšak zodpovědná věc, protože obuv má pro vývoj celého těla a jeho motoriky velký význam.
Funkcí bot je „pouze“ ochrana před poraněním a chladem. Boty, i z tohoto důvodu, dávejte dětem až v době, kdy samy chodí nebo se o to již obstojně snaží. Malým kojencům dejte ponožky (tlusté – v chladu) a na botičky na parádu zapomeňte, protože předčasné nošení bot (zvláště těch nevhodných):
Pokud je totiž noha dlouhodobě uzavřena v ponožkách a botách, odnaučí se vnímat změny teploty. Noha má velkou termoregulační schopnost a má-li dostatečný trénink ve smyslu střídání teploty povrchu a prostředí, umí na ně reagovat a sama se „zahřát“.
Některé děti dokonce vyžadují chůzi doma bez ponožek, čímž se:
Boty dávejte dítěti jen na chůzi venku, doma ať chodí bez bot (v létě klidně naboso, v chladu v protiskluzových ponožkách, příp. v látkových capáčkách, je-li doma skutečně chladno). Plazit a lézt nechávejte dítě rozhodně bez bot, protože pro kvalitní lezení po čtyřech je velmi důležitý palec a jeho odrazová funkce, kterou si děti osvojují. Ta je ale v botičkách vyřazena z funkce.
Chůze naboso je nejvhodnější a praktikujte ji tak dlouho, jak jen to bude možné. V létě na bezpečném terénu a na přírodním podkladu (písek, tráva, kamínky, půda…) nechte dítě běhat bosé. Tyto zásady jsou prevencí plochonoží.
Boty by měly být lehké, protože těžké botičky (zvláště ty zimní) dítěti chůzi ztěžují, což se může projevit vtáčením špiček či chůzí s nadměrným zvedáním palečků (i doma bez bot). To je signál pro změnu obuvi či její používání omezit na co nejkratší dobu.
Podobný problém míváme i my dospělí, kdy nosíme těžké pevné zimní boty a při zvedání nártu si přetěžujeme svaly (nejen) na přední straně bérce. To se projeví vznikem na pohmat bolestivých míst, tzv. trigger pointů, které mohou mít další negativní vlivy na naše tělo (poruchy se totiž řetězí).
Nadměrek by se měl řešit individuálně, podle věku a pohodlí.
1.) U začínajících „chodců“ se doporučuje obuv dostatečně široká, ale ne s moc velkým nadměrkem na délku, aby dítě nezakopávalo a nemělo celkově problém s chůzí. S velkými botičkami se dítěti špatně chodí a musí vynakládat více energie a přetěžuje si svaly.
2.) U samostatně chodících dětí se volí nadměrek 8 – 12 mm na délku a 1 – 2 mm na šířku z každé strany. Je potřeba na nadměrek myslet a brát na dítě ohled – dítěti také chvíli trvá, než si zvykne na nové, větší boty.
3.) U dospělých by to mělo být v podstatě stejné, ale záleží více na pohodlí.
Bez důkladného podologického vyšetření (ortopedické vyšetření bývá jen zběžné, řada ortopedů nemá podoskop) a indikace by vložky neměly být součástí žádných bot (realita bývá bohužel jiná). U komerčně vyráběných stélek, kdy jsou obě vložky naprosto stejné (málokdo z nás má obě nohy stejné), si člověk může spíše uškodit.
Pokud je potřeba léčba plochonoží či jiné vady nohy, základem by měla být fyzioterapie, resp. rehabilitace, kdy je kladen důraz jak na léčbu, tak na prevenci (nejen) dalšího zhoršování.
Lepší než klasické pantofle (dochází k přetěžování přednoží – prsty se snaží botu udržet na noze pomocí krčení) jsou sandály, kdy pásek okolo paty eliminuje krčení prstů a tím i přetěžování dané části nohy. Pantofle, resp. sandály by měly mít ideálně 3 pásky na nártu.
Ještě malá poznámka pro nás dospělé – nosíte-li v práci pantofle, raději je vyměňte právě za sandály, protože v případě uklouznutí váš úraz nemusí být uznán, protože jste měli nevhodnou obuv. Mě na to opakovaně upozornili už při nástupu do práce (nevím, zda jej to skutečně pravda) a raději jsem si do práce pořídila právě sandály… 🙂
Ovšem ne všechny děti mají „ideální“ nožičku (např. mají vysoký nárt či širokou nohu), a u nich je pak problém vybrat vhodné boty a někdy „musíme“ se spokojit i s botičkami, které jsou třeba těžké, méně ohebné či méně prodyšné. 🙁
Toto je i náš případ a malému těžší botičky chůzi ztěžují a několik měsíců pravou nožku vtáčel. Dokonce přechodně, zvláště přes zimu chodil chvílemi i po špičkách, což mě jako rehabilitační lékařku nenechávalo v klidu. S nožkou jsem chvilku cvičila „Vojtovku“ a trénovali jsme chůzi po nerovném terénu, kterou malý i bez toho vyžadoval.
Přemýšlela jsem, zda chození po špičkách nemá souvislost s nošením zimní kotníkové obuvi, protože existuje časová souvislost s jejím nošením a chůzí po špičkách. Dá se totiž říct, že kotníková obuv způsobí „ochabnutí“ svalů a vazů kotníku. Nemusí již kotník tolik stabilizovat, protože to za ně udělá bota. A tak mě napadlo, že právě chůzí po špičkách, která stabilitu kotníku posiluje, si svaly opět trénuje, protože od doby, kdy měl opět nízké jarní boty, přestal po špičkách chodit. 🙂
Pro ty z vás, kteří raději poslouchají, než čtou dlouhé texty, tu mám krátké video o souvislosti druhu bot se stavem našich nohou, páteře a těla a nechybí ani praktické rady. Video najdete ZDE>>
Stále více dětí a mladých lidí postihují poruchy pohybového aparátu, které jako rehabilitační lékařka řeším. ro prevenci potíží a správnou funkci pohybového aparátu i celého těla je totiž nezbytné, aby pohybový vývoj proběhl správně a v přesně určeném sledu bez vynechání jakékoliv vývojové fáze! Ovšem rodiče a prarodiče bohužel často svou neznalostí pohybový vývoj narušují a negativně ovlivňují. Takovým narušením může být například nesymetrické polohování a chování, používání šátků a autosedaček nesprávným způsobem, předčasné posazování a vodění za ruce, špatně umístěné hračky či nevhodný způsob péče o miminko…
Abych maminky na množství jednoduchých opatření upozornila a ušetřila jim tak zdravotní trápení jejich děťátka s docházením na fyzioterapii, sepsala jsem vše přehledně do eBooku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“, kde najdete:
Každopádně bychom ale dětem měli dát možnost následovat jejich přirozenou potřebu chodit naboso, která je, zvláště v případě chůze po přírodním terénu, pro nohu to nejlepší. Tu se snaží simulovat právě obuv typu barefoot. Navíc naboso je to v teplém počasí pro nožičky příjemnější a děti botičky nechtějí, což maminky špatně snáší. 🙂
Když jsem na jaře malému vyklepávala písek z bot, zalíbilo se mu být bez bot, ve kterých se potil, a už je nechtěl nasadit. Za žádnou cenu. Fakt super, takže co teď? Měla jsem 2 možnosti:
1.) Násilím mu je narvat, což už je samo o sobě dost problém.
2.) Zhluboka se nadechnout a říct si, proč ne. Dokud to nevyzkouší a nepozná/nepochopí, že to nemusí být pohodlné, bude to vyžadovat a prát se se mnou a vztekat třeba 20 minut. Bude řvát on, budu nadávat já a oba si zkazíme den. A proč, kvůli blbosti.
Takže jsem ho nechala jít po silnici za domem jen v ponožkách – nových, bambusových za 75 Kč, takže chápete, že to pro mě bylo náročné. 🙂 Byla jsem ale v „příznivé“ – mateřské fázi cyklu a tak se mnou byla řeč. Před menstruací bych moc pochopení a trpělivosti neměla, že. 😀 Jen jsem sledovala, aby se nezranil.
Bylo vtipné sledovat, jak škobrtá, a evidentně mu to po chvíli moc příjemné nebylo, protože kamínky ho píchaly do nohou. 🙂 Kdybych mu to dokola vykládala, nepochopil by to. Takhle to pochopil raz dva a po 100 metrech se zastavil a začal mi brát botičky z ruky a chtěl si je nazout. Takže jsme je oblékli a bylo.
On má svou zkušenost, natrénoval senzomotoriku, vyvětral zpocené nožky, odpočinul od těžších botiček a je to. Příště už mi snad bude věřit, že si nevymýšlím. – Nikdy mu nelžu, říkám pravdu, nemanipuluji a vše vysvětluji, aby viděl, že to není jen můj vrtoch a záliba v buzeraci. 🙂
Tak to byl jeden nevýchovný tip na konec. 🙂 Jestli neznáte ten jednoduchý, přirozený a partnerský způsob – Nevýchovu – tak TADY se dozvíte víc včetně hromady praktických rad, jak si to s dítětem užít a domluvit se.
A s jakými botičkami máte nejlepší (příp. nejhorší) zkušenost Vy? Budu ráda, když mi je napíšete do komentářů!
Líbil se vám článek?
Vše potřebné najdete v novém rozsáhlém, ale srozumitelném a praktickém e-Booku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“:
Zdroje a doporučená literatura:
O fyzioterapii dětí – Bc. Jitka Šulcová, CKP Sámova
svethomeopatie.cz brožurka „Vývoj dítěte, homeopatika a rehabilitace“ – MUDr. Kateřina Formánková, PhDr. Radana Poděbradská, PhD.
nevychova.cz
teorietypu.cz
Jen jedno upozornění. Děti není dobré nechávat capat doma dlouhodobě boso. Na boso je to skvělé v trávě, písku, prostě přírodních materiálech – jak píšete. Ale dětská noha není stavěná na chůzi po tvrdých površích jako je lino, parkety nebo dlažba. Tady je lepší to korigovat. Náš malý rád chodí boso a nijak mu to nevadí, když si zapomene bačkůrky, ale pro vývoj nožky to není ideální. Když začínal s chůzí tak jsem mu pořídila klasické kožené capáčky a teď nosí tyto http://www.littleshoes.cz/detske-jarni-boty/boty-jonap-b6-vinova/ a i když si na ně musel ze začátku zvykat a učit se, že když chce chodit po zemi tak v bačkůrkách, tak teď už mu to ani nepřijde.
Ano, souhlasím s Vámi. 🙂