
Výběr prvních botiček je pro rodiče vždy velký zážitek. Mnohdy ale jen do doby, než je musí nejen zaplatit ;-), ale hlavně kupovat každé 2-3 měsíce nové, protože dětské nožičky občas rostou závratnou rychlostí… 🙂 Jenže výběr botiček pro vyvíjející se nožičku je nelehká, avšak zodpovědná věc, protože obuv má pro vývoj celého těla a jeho motoriky velký význam.
Funkcí bot je „pouze“ ochrana před poraněním a chladem. Boty, i z tohoto důvodu, dávejte dětem až v době, kdy samy chodí nebo se o to již obstojně snaží. Malým kojencům dejte ponožky (tlusté – v chladu) a na botičky na parádu zapomeňte, protože předčasné nošení bot (zvláště těch nevhodných):
Pokud je totiž noha dlouhodobě uzavřena v ponožkách a botách, odnaučí se vnímat změny teploty. Noha má velkou termoregulační schopnost a má-li dostatečný trénink ve smyslu střídání teploty povrchu a prostředí, umí na ně reagovat a sama se „zahřát“.
Některé děti dokonce vyžadují chůzi doma bez ponožek, čímž se:
Boty dávejte dítěti jen na chůzi venku, doma ať chodí bez bot (v létě klidně naboso, v chladu v protiskluzových ponožkách, příp. v látkových capáčkách, je-li doma skutečně chladno). Plazit a lézt nechávejte dítě rozhodně bez bot, protože pro kvalitní lezení po čtyřech je velmi důležitý palec a jeho odrazová funkce, kterou si děti osvojují. Ta je ale v botičkách vyřazena z funkce.
Chůze naboso je nejvhodnější a praktikujte ji tak dlouho, jak jen to bude možné. V létě na bezpečném terénu a na přírodním podkladu (písek, tráva, kamínky, půda…) nechte dítě běhat bosé. Tyto zásady jsou prevencí plochonoží.

Boty by měly být lehké, protože těžké botičky (zvláště ty zimní) dítěti chůzi ztěžují, což se může projevit vtáčením špiček či chůzí s nadměrným zvedáním palečků (i doma bez bot). To je signál pro změnu obuvi či její používání omezit na co nejkratší dobu.
Podobný problém míváme i my dospělí, kdy nosíme těžké pevné zimní boty a při zvedání nártu si přetěžujeme svaly (nejen) na přední straně bérce. To se projeví vznikem na pohmat bolestivých míst, tzv. trigger pointů, které mohou mít další negativní vlivy na naše tělo (poruchy se totiž řetězí).

Bez důkladného podologického vyšetření (ortopedické vyšetření bývá jen zběžné, řada ortopedů nemá podoskop) a indikace by vložky neměly být součástí žádných bot (realita bývá bohužel jiná). U komerčně vyráběných stélek, kdy jsou obě vložky naprosto stejné (málokdo z nás má obě nohy stejné), si člověk může spíše uškodit.
Pokud je potřeba léčba plochonoží či jiné vady nohy, základem by měla být fyzioterapie, resp. rehabilitace, kdy je kladen důraz jak na léčbu, tak na prevenci (nejen) dalšího zhoršování.
Lepší než klasické pantofle (dochází k přetěžování přednoží – prsty se snaží botu udržet na noze pomocí krčení) jsou sandály, kdy pásek okolo paty eliminuje krčení prstů a tím i přetěžování dané části nohy. Pantofle, resp. sandály by měly mít ideálně 3 pásky na nártu.

Každopádně bychom ale dětem měli dát možnost následovat jejich přirozenou potřebu chodit naboso, která je, zvláště v případě chůze po přírodním terénu, pro nohu to nejlepší. Tu se snaží simulovat právě obuv typu barefoot. Navíc naboso je to v teplém počasí pro nožičky příjemnější a děti botičky nechtějí, což maminky špatně snáší. 🙂
Jednou jsem takhle našemu 2leťákovi vyklepávala kamínky z boty a jemu se to tak zalíbilo být jen v ponožkách, že se nechtěl nechat obout za žádnou cenu. Takže jsem se zhluboka nadechla a dala mu tu možnost, protože prát se s ním na řvát na sebe k ničemu není. Jen ať si to zjistí sám a vyzkouší…
Bylo vtipné sledovat, jak škobrtá, a evidentně mu to po chvíli moc příjemné nebylo, protože kamínky ho píchaly do nohou. 🙂 Kdybych mu to dokola vykládala, nepochopil by to. Takhle to pochopil raz dva a po 100 metrech se zastavil a začal mi brát botičky z ruky a chtěl si je nazout. A bylo, bez řevu na obou stranách… Vřele doporučuji…:)
Stále více dětí a mladých lidí postihují poruchy pohybového aparátu, které jako lékařka, která léta pracovala na rehabilitaci, vím, co je pro prevenci potíží a správnou funkci pohybového aparátu i celého těla nezbytné. A to, aby vývoj proběhl ve správnou dobu a ve správném sledu.
Ovšem rodiče a prarodiče bohužel často svou neznalostí pohybový vývoj narušují a negativně ovlivňují. Takovým narušením může být například nesymetrické polohování a chování, používání šátků a autosedaček nesprávným způsobem, předčasné posazování a vodění za ruce, špatně umístěné hračky či nevhodný způsob péče o miminko…
Ve článku jste se dozvěděli skvělé základní informace, ale pokud chcete chování svého dítěte opravdu rozumět, chcete spolu dobře vycházet a umět správně podpořit jeho psychický vývoj i nácvik pohybových dovedností, je ideální čas využít hotové řešení.
Doporučuji vám eBook vytvořený lékařkou – zkušenou maminkou 2, poněkud náročnějších, kluků (autismus, vývojová dysfázie…). eBook vytvořila na míru všem, kteří se chtějí naučit pečovat o své děti tak, aby jejich vývoj nenarušili, ale osvojování dovedností a znalostí naopak podpořili a podařilo se jim vychovat spokojené, samostatné, empatické, schopné a zdravě sebevědomé dospělé…
V eBooku najdete:


Zdroje a doporučená literatura:
O fyzioterapii dětí – Bc. Jitka Šulcová, CKP Sámova
svethomeopatie.cz brožurka „Vývoj dítěte, homeopatika a rehabilitace“ – MUDr. Kateřina Formánková, PhDr. Radana Poděbradská, PhD.
nevychova.cz
teorietypu.cz
Jen jedno upozornění. Děti není dobré nechávat capat doma dlouhodobě boso. Na boso je to skvělé v trávě, písku, prostě přírodních materiálech – jak píšete. Ale dětská noha není stavěná na chůzi po tvrdých površích jako je lino, parkety nebo dlažba. Tady je lepší to korigovat. Náš malý rád chodí boso a nijak mu to nevadí, když si zapomene bačkůrky, ale pro vývoj nožky to není ideální. Když začínal s chůzí tak jsem mu pořídila klasické kožené capáčky a teď nosí tyto http://www.littleshoes.cz/detske-jarni-boty/boty-jonap-b6-vinova/ a i když si na ně musel ze začátku zvykat a učit se, že když chce chodit po zemi tak v bačkůrkách, tak teď už mu to ani nepřijde.
Ano, souhlasím s Vámi. 🙂