Batolecí období je asi jedno z těch nejkrásnějších, ale pro rodiče jedno z nejnáročnějších. Děti jsou už dost velké na to, aby si všechno chtěly vyzkoušet a prozkoumat, ale stále dost malé na to, abychom je mohli pustit z dohledu a některé věci jim dovolit. Jenže si to obvykle nenechají vysvětlit a moc dobře vědí, co chtějí, pevně si stojí za svým a chtějí to hned, jenže nám to ještě dost dobře neumí říct. 😊

A aby toho nebylo dost, některá batolata jsou kurážná a maminka je musí krotit a hlídat před sebou samými (to je můj případ 😊). Jiná jsou naopak zdrženlivá, opatrná, bojácná a drží se máminy sukně. A samozřejmě každé dítě je individuum a nedá se, a ani to není vhodné, děti navzájem srovnávat.

„Výchova“ kurážných a opatrných batolat

A jak k nim tedy přistupovata vhodným způsobem podporovat, abychom jejich citlivé dětské dušičce svou nezkušeností a neuváženým jednáním neblížili, protože ne každý rodič je psycholog dětských srdcí?

A protože děti v prvních letech života prochází obrovským vývojem, lze správným přístupem s trochou nadsázky z opatrného „strašpytlíka“ udělat lva salónů. 😊 Proto se vyplatí znát pár zásad:

Co potřebují kurážná batolata

• Hodně procházek, pěšky.
• Vyměňovat hračky, některé na čas schovat a jiné zase vyndat: Vřele doporučuji, nemusíte pořád kupovat nové hračky, a děti jsou mile překvapené, že najdou hračku, na kterou už zapomněly a vyhrajou si s ní zase jiným způsobem než před časem.
• Dostatek odpočinku, nepřetahovat je se záměrem utahat je (spíše to způsobí, že půjdou spát později, a i kvalita spánku bude horší a můžou se budit).
• Dávat jim na výběr, ale jen ze 2 možností.
• Nevyhrožovat a stále jen nezakazovat, nedávat jim „krátký řetěz“, což zvláště kurážné děti stresuje a způsobuje vztekání (příčiny, prevence i „léčbu“ vztekání najdete zde).
• Hranic jim stanovte málo, ale zato pevné a trvejte na jejich dodržování.
• Zajistěte, aby domov byl bezpečný bez rizik zranění či poškození interiéru: Nemusíte je pak pořád hlídat a okřikovat a zakazovat.
• Postarejte se jim o zábavu, zaměstnejte je, aby se nenudily a dostávaly nové podněty.
• Učte je slušnosti a sociálním dovednostem (půjčí ti to, když poprosíš).
• Nereagujte na každý úder, křik, kousnutí, nebuďte na ně moc přísní: V případě agresivity je netrestejte fyzicky, ale naopak agresivitu ovládněte láskou a vlídným, citlivým přístupem. Rozhodně ale vysvětlujte, proč to nesmí a důrazně na tom trvejte a nedovolte jim někomu ublížit!
• Mluvte o pocitech (když děláš tohle, trápí mě to, jsem smutná), aby věděly, co je žádoucí a co ne a mohly se podle toho zařídit.
• Dejte jim dostatek lásky, pozornosti a něhy: Že jsou kurážná neznamená, že nepotřebují mazlení. 😊
• Je-li potřeba, používejte obrácenou psychologii: Řeknete pravý opak toho, co chcete např. když dítě nechce jíst zeleninu, tak řeknete „hlavně nejez tu zeleninu“.

Co potřebují opatrná batolata

• Nezaujímejte neustále ochranitelské postoje, nechte je vyřídit si to samy a buďte jen v záloze: Buďte určitě přítomni, ale spíše pasivně a čekejte, až vás bude potřeba.
• Buďte oporou, podporujte, buďte trpěliví, nekritizujte je, nedobírejte si je, nesrovnávejte je s jinými (to platí pro všechny děti), nenaléhejte a nenuťte je (zaseknou se).
• Dávejte jim nabídky a buďte oporou v záloze; dítě to časem zvládne a získá jistotu.
• Mazlete se s nimi, poskytujte jim dostatek lásky a něhy; tvrdším režimem je nezocelíte.
• Dejte jim pravidelný režim: jídlo, spaní, procházky, rituály, stejné nádobí…
• Máte-li více dětí, zaveďte tzv. chvilky pro Tebe, kdy se věnujete jen tomu konkrétnímu (opatrnému) dítěti a má vás jen pro sebe a dělejte to, co chce dítě. Stačí třeba i jen 20-30 minut denně nebo např. 5x denně po 10 minutách.
• Nepřekvapujte je náhlou změnou režimu nebo nečekanou změnou plánu, aniž byste je předem upozornili. Naopak je vždy předem připravte na to, co se chystá příští den (půjdeme k paní doktorce a pak na zmrzlinu „Kterou si dáš?“): Třeba večer při uspávání je vhodný čas na rekapitulaci předchozího dne a plánování toho následujícího.
• Zvyšujte jejich sebedůvěru hrami, např. hrou na hlupáka (vy jste hloupí, nešikovní a dítě to naopak umí) apod.
• Zaveďte relaxační a dechová cvičení na zvládání stresu, trémy a obav.
• Neumí se o sebe samy moc postarat (čekají, že se máma postará): Jemně a postupně je trénujte, opakovaně ukazujte a nechávejte, aby to zvládly samy.
• Špatně zvládají kolektiv, nutno je zvykat postupně (nejdříve bez maminky u příbuzných na chvilku a postupně déle, v cizím kolektivu např. ve školce zvykat po hodině, příp. v začátku tam být i s maminkou, je-li to možné).

Dnešní rodiče své děti obecně až moc chrání

Nenecháme je spadnout nebo sebrat hračku jiným dítětem na pískovišti (proč nechtějí půjčovat hračky a proč je to dobře). A není to vůbec přínosem, ani pro rodiče (kteří to berou jako věc cti a vzbuzuje to mezi nimi zbytečné emoce) ani pro děti, které se na rodiče mohou později až moc spoléhat a nenaučí se samostatnosti, nedokážou se ubránit samy (čehož se pak obávají i rodiče a ve schopnosti dítěte méně věří).

Agresivita u malých dětí: Je to „správně“, nebo „špatně“?

V dnešní době je agresivita u dětí velké téma, ale u malých dětí od 3 do 6 let jsou pranice a hádky, zvláště mezi sourozenci (i přestože se mají rádi), takřka na denním pořádku a určitá míra agresivity je normální. I přesto je to ale důležitá součást vývoje, protože dítě se učí své emoce, a tedy i vztek a agresivitu ovládat.

Jaké jsou příčiny vzteku a vztekání (u dětí i dospělých) a jak se z nimi zdravě vypořádat se dozvíte ve článku „Vztekání: Příčiny, prevence i léčba“.

Děti si, zvláště v sourozeneckých hádkách, chrání teritorium, navíc se jim vytváří ego a prosazováním v konfliktech si utvrzují svou hodnotu. Máte-li vzdorovité dítě, nesnažte se ho zlomit. Chce totiž rozhodovat o sobě a umí říct ne, což se bude hodit v pubertě, protože ví, co chce a nedá se zmanipulovat partou.

Příčiny agresivity u dětí

Chová-li se dítě násilnicky a agresivně, může to mít mnoho příčin:

• bylo mu fyzicky ublíženo, bylo šikanováno, týráno či zneužíváno,
• není mu umožněn průchod emocí, zvláště vzteku – proč je to špatně a jak se to dá jednoduše napravit
• rodiče mu dávají moc pevné hranice, moc ho krotí neboli má „krátký řetěz“, což obecně není vhodné, zvláště u kurážných a zvídavých dětí
• vliv má výchova, kultura (násilí v televizi, příp. hry na vojáky, hrací pistole, chlapci jsou obecně povzbuzováni k tomu, aby se uměli prát…),
• typ dítěte, které potřebuje používat tělo (např. tělesné typy v typologii Mentální jazyky, ESTP typy dětí v typologie Teorie typů).

Když je dítě agresivní

Pokud agresivní dítě trestáme fyzicky, posilujeme jeho agresivitu. Agresi se doporučuje, i podle Montessori přístupu, ovládnout láskou, pozorností a vlídným přístupem. Hladit ho, aby se uklidnilo a pak zeptat, co potřebuje. Což ale neznamená, že máme dítěti dovolit někomu jinému ublížit nebo jeho chování omlouvat. Naopak, dítě musí dostat jasnou informaci, že násilí a ubližování není žádoucí, nebude tolerováno.

Chce-li dítě někoho praštit či mu jinak ublížit, je potřeba mu v tom zabránit, chytit ho a důrazně mu říct „Ne, nebouchat!“. Další možností je vzít ho do pevné náruče s možností kopat, bránit se a zbavit se tak hněvu, vzteku a stresu a také se vyplakat.

Agresivita z jiného úhlu pohledu

Agresivita je obecně vnímána jako něco negativního, nežádoucího, něco, co bychom se měli potlačit, ale nebylo to tak vždy. Dříve naopak ten agresivní přežil. A i v dnešní době existují situace, kdy agresivita použitá ve správnou chvíli zachraňuje životy. Stejně jako vztek, i agresivita je určitou demonstrací naší životní síly: Když se vytočíte a krev v žilách vám vře, přeperete partu útočníků jako nic…

Lektorka Montessori Irena Kubantová říká, že strach bychom neměli mít o kurážné a agresivní děti, ale spíše o ty tiché, a ptát se, jestli je takové dítě opravdu autentické, anebo vystrašené či zlomené. Tiché, bojácné děti se totiž o sebe neumí postarat, neumí říct ne, což v některých chvílích (zvláště pak v pubertě) může mít neblahé následky.

Agresivita úzce souvisí se vztekem

Vztek byl také dříve hodnocen jako něco negativního, co je potřeba potlačit, zkrotit a děti byly za vztekání kárány a odmítány. Ale vztek je naopak velmi dobrý. Je to signál, že něco je v nepořádku a je třeba to změnit (frustrace, vyčerpání, neuspokojování svých potřeb).

U vztekání podobně jako u agresivity se nedoporučuje:

• odvádět pozornost
• dávat odměny za zklidnění
• potlačovat vztek (chronicky potlačený vztek vede k chorobám), ale dát mu průchod bezpečným a přijatelným způsobem (např. praštit či kousnout do polštáře)
• posílat děti vyvztekat do pokoje (= odmítání dítěte), ale naopak být s ním, když je v emocích, vysvětlit mu, co se mu asi děje, co cítí a proč, a že to přejde

Jak se vzteku zdravě a bezpečně zbavit u dětí i dospělých se dočtete ve článku „Vztekání: Příčiny, prevence a léčba“.

Co dělat (nejen) při sourozeneckých hádkách/bitkách?

Děti mezi sebou stále něco řeší, hádají se, urážejí, prosazují se v konfliktech, aby si utvrdily svou hodnotu. Takže do běžných sourozeneckých pranic se doporučuje příliš nezasahovat, ale jen dohlížet, aby nedošlo k vyhrocení situace a úrazu. Pranici jen těžko zabráníme, ale způsob „boje“, zvláště u menších dětí je vhodné korigovat, např. „příště jí ale nemusíš praštit do hlavy“ apod.

Svůj spor si musí děti vyřešit samy mezi sebou, musí se domluvit, naučit se postavit na vlastní nohy. Učí se tím komunikaci, diplomacii, sociálním dovednostem a fungování ve společnosti.

Pokud zasáhne rodič jako síla zvenčí, obvykle neví, jak to ve skutečnosti bylo, co se stalo, a svým jednáním a rozhodnutím nezřídka popudí obě děti proti sobě, takže nakonec je on ten špatný.

Rodiče by hádky svých dětí neměli nijak zvlášť řešit, jen je vyslechnout a zastat funkci psychologa, mentora, který dává návodné otázky (samozřejmě úměrně věku dětí), aby se dítě zamyslelo a samo našlo správnou odpověď, řešení dané situace. Jen tak se najde opravdové východisko. Každopádně ze sporu by nikdo neměl odejít jako poražený, ale spíše by mělo dojít k dohodě typu win-win (vítěz-vítěz). Více se dozvíte od Thomase Gordona: Výchova bez poražených.

Jak vypadá emočně zdravé dítě?

Emočně zdravé dítě může být „náročné“: není poddajné a pasivní, zná své potřeby a chce je naplnit.

Může být citlivé k pozitivním i negativním věcem, které se mu dějí, ale je zvídavé, spokojené, ochotné, aktivní, láskyplné, vynalézavé, iniciativní a dobře jí a spí.

Přeji vám málo agresivity a hodně emočně zdravých dětí! 😊

Líbil se Vám článek?

Chcete se dozvědět víc o dětské psychice, chování, vývoji a přístupech k dětem?

Vše potřebné najdete v novém rozsáhlém, ale srozumitelném a praktickém e-Booku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“:

• Průběh a zásady zdravého psychomotorického vývoje 0-3 roky věku + správná manipulace s miminkem
• Jak poznat a vyřešit asymetrii/patologii + Vojtova metoda od A do Z a bez pláče
• Výběr hraček, výukových pomůcek (čtení, psaní, řeč…) a dětských knížek
• Jak děti vzdělávat a trénovat jejich mozek a paměť (režimová opatření, strava, doplňky stravy, jednoduchá cvičení, která zařadíte do běžného dne…)
• Přístup k dětem, „výchova“ (včetně rodiče vs. prarodiče) a typologie dětí (abyste dobře vycházeli!)
• Agresivita, vztek, „zlobení“ i pláč (skryté příčiny, souvislosti, prevence i léčba)
• 7 kroků ke spokojenému dětství (nejen) podle psychologů (u „zdravých“ dětí i těch s ADHD, hyperaktivních či jinak náročných…)
• Výběr nosítka, kočárku, správných dětských botiček i sportu, odrážedla, koloběžky, šlapacího kola…

Postupujte podle NOVÉHO e-Booku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“ vytvořeného maminkou-lékařkou!

Zdroje a doporučená literatura:

Rozvíjejte mozek svého dítěte naplno – Daniel J. Siegel

Mgr. Alena a Mgr. Jan Vávrovi – dětští psychologové – www.rodicovstvijakocesta.cz

Jednoduché rodičovství – Lisa Rossová

Méně je více, minimalistické rodičovství – Christine Kohnová, Asha Dornfestová

Nejšťastnější batole v okolí – Harvey Karp

Nevychova.cz

Teorietypu.cz – psycholožka Šárka Miková