Trpělivost maminek malých dětí dostává pěkně zabrat. To, co mi u prvního dítěte přišlo roztomilé a vtipné, mě u druhého pěkně rozčiluje. Zkrátka moje trpělivost se s přibývajícím počtem dětí rapidně snižuje, a to máme jen dvě, naštěstí. 😊

Dětské „zlobení“ je obvykle zkoumání světa a známka zdravého vývoje

Ve většině případů děti ale jen zkoumají svět kolem sebe – to je jejich přirozenost, nejsou to „schválnosti“, ale známka zdravého psychomotorického vývoje, jsou to prostě zdravé děti! Ale každé dítě je jiný typ osobnosti a „specializuje“ se na jiný typ „zlobení“, což ne vždy unavený rodič správně identifikuje. Tak si přečtěte, jaké jsou skryté příčiny chování vašich dětí a jak na ně…

Podle bezkonkurenčně nejlepší typologie Teorie typů rozeznáváme 4 základní typy osobností:

• SP typ – potřebuje svobodu, volnost, autonomii, akci, je velice praktický, umí operativně a efektivně řešit problémy již od útlého dětství, je velice aktivní a pohybově nadaný, testuje hranice, nesnáší pravidla a když něco „musí“
• NT typ – potřebuje být kompetentní, uznávaný odborník už od útlého dětství, je velice inteligentní a má spoustu znalostí a zájmů, platí na něj logika, má na sebe vysoké nároky, bojí se selhání, je třeba je brát jako sobě rovné, nekritizovat je, nezesměšňovat, nedobírat, je ale pomalejší sociálně a v sebeobsluze
• NF typ – potřebuje být uznán jako jedinečný, originální, neotřelý vizionář a inovátor, potřebuje maximum lásky a pozornosti (být milovaný a oblíbený), chce se zavděčit aje tedy náchylný k manipulaci, potřebuje harmonii (nejen) ve vztazích, nesnáší sebemenší kritiku, vše si bere osobně, často se uráží
• SJ typ  – potřebuje stabilitu, jistotu, řád a režim, znát plán a všechny možné alternativy (nemá rád nemilá překvapení), má rád rituály a vyžaduje je, bojí se nového a neznámého, cizích, změn

Všechny děti jsou v jádru stejné, ale každé trochu jiné. Níže uvedené se více či méně týká všech dětí, ale u některých typů je více vyjádřeno než u ostatních…

SP typy: Zkoumají svět rychle, akčně, prakticky, všemi smysly, bez obav

Děti se musí naučit tisíce pohybů a činností a SP typy, zvláště kluci (muži) se učí tím, že si činnost vyzkouší a zažijí na vlastní kůži. Vysvětlování je jim k ničemu. Dokud si to nevyzkouší, nechápou. 😊 Je to ten typ, který se nepřipravuje, ale prostě „až to nastane, tak uvidím, tak to budu řešit“.

Jejich zkoumání světa probíhá raketovou rychlostí. Než jsem se rozkoukala Viktor v roce věku stihl vytahat nádobí, vytahat a okousat zeleninu včetně cibule a špinavých brambor, rozsypat těstoviny. Než jsem stihla uklidit zeleninu, přesunul se rychle k šuplíku a pokračoval hračkami, fotoalby a kancelářskými potřebami, a zatímco jsem ve spěchu ještě uklízela rozsypané těstoviny, slyším opakovaně splachovat záchod, ke kterému vedla cesta rozmotaným toaletním papírem… Neskutečně rychlé a nezastavitelné dítě tenhle SP typ!

• Bude neustále vyhazovat věci ze šuplíku,ze skříně a dělat“nepořádek“, protože ho vše zajímá (potřebuje akci) a potřebuje se naučit věci vyndat ven, ale hlavně potřebuje vidět, jak se věci dávají zpět (jak se uklízí). Bez nepořádku není uklízení a oni pomáhají a dělají „skutečné“ praktické činnosti velmi rádi (a záhy velmi dobře – umí se o sebe postarat, zajistí si jídlo, ale nebojí se vylézt si na kuchyňskou linku, takže úrazy jsou na denním pořádku!). Nechte ho, aby vám pomohl uklidit svým nemotorným způsobem (i když u tohoto typu to nehrozí, ten záhy ví, jak se to dělá správně!). Zvykne si pomáhat ostatním, zapojí se do domácích prací a bude si připadat důležitý a schopný. Pokud ho nenecháte, později už možná nebude mít chuť pomáhat…

• Dítě bude chtít činnost, která ho zaujala, a kterou vidělo u vás, neustále dokola zkoušet: Když chce neustále zametat, tak ne proto, aby bylo uklizeno, ale aby trénovalo zametání (pohyb rukou proti sobě za pomoci nástrojů). 😊

• Bude se vrhat do všeho po hlavě a využívat tělo a všechny smysly. S radostí rozmetávají kostky a veškeré drobné věci po místnosti. Milují tělesný kontakt, takže se do hromady hraček vrhnou celým tělem. Aby mohly stavět, musí nejdříve bourat! Nemohou se ovládnout a stavbu nerozbít, aniž by chtěly, aby byl stavitel smutný, nechápou to (opakovaně vysvětlujte – krátce, jasně, použijte mimiku). To je náročné pro jejich starší sourozence, kteří pro jejich bourací mánii nemají a nemohou mít pochopení, takže jejich výtvory a stavby chraňte a spolu tomu mladšímu vytvořte stavbu, kterou může beztrestně zbourat. 😊

• Zkoumají všemi smysly: Děti do cca 1,5 roku koušou, prostě nepochopí, že to bolí a že to nechceme. Ve 2 letech (u SP typů i déle) už to chápou a nekoušou. Podobně i tahají za vlasy: Pokud vás dítě zatáhne a vlasy nechce pustit, pohlaďte mu tu ručičku, dokud vás nepustí. Stejně tak někdy kopají a plácají/mlátí ostatní a mají to jako velkou zábavu, protože potřebují používat sílu a své tělo. Pokud to vadí, nepodporujte je v tom, neoplácejte, ale jasně, krátce s využitím mimiky vysvětlete. Ochutnávají písek z pískoviště nebo hlínu (náš Viktor se pískem s chutí krmil ještě ve 2 letech 😊), tak zkuste osvědčenou větu: „Vrať mi ten písek z pusinky.“ (Fakt nic jiného, jako „písek se nejí/je fuj, vyplivni to, vyndej ten písek“ nefungovalo –zabralo až „vrať mi to“).

• Nechte dítě vyřádit, nechte je ušpinit! Oblečte je adekvátně a smiřte se s tím, že potřebují vlítnout do louže, bahna, aby ho prozkoumaly všemi smysly. Jsou to malé děti, které si mají dětství užívat (točte je jak letadlo a dělejte s nimi „salta“), aby měly, na co vzpomínat a nemusely si tímhle obdobím procházet v dospívání a riskovat adrenalinovými/nebezpečnými aktivitami, ke kterým SP typy tíhnou nejvíce. Řáděním se navíc zbaví přebytečné energie a nahromaděného napětí, které nebudou muset uvolňovat vztekáním a řevem…

• U SP typů více než u jiných typů šetřete se zákazy a příkazy a neustálým „Ne!“ nebo naopak „Musíš“. Dítě tohoto věku se učí poznávat sebe sama, své potřeby a prochází (i bez vašich zákazů) obdobím „vzdoru“ (nebo spíše obdobím vlastního názoru!) a množství zákazů a příkazů ho zbytečně stresuje a svazuje a o to víc ho to „nutí“ řádit a jít proti vám. Tyto typy naopak potřebují více než jiné typy hodně svobody a autonomie a možnost rozhodovat si o sobě (např. co bude jíst, co si oblékne, kudy se půjde na procházku…).

• Jsou fyzicky a pohybově napřed před vrstevníky a jejich zkoumání často končí pádem nebo dokonce úrazem (náš Viktor v 9 měsících sám během několika vteřin nepozorovaně vylezl po schodech do 1.patra, jindy zas na parapet nebo na kuchyňskou linku a byl nadšený, že to dokázal – já už méně). Zvláště SP typům se varování a vysvětlování minou účinkem (ale nevzdávejte to), dítě si „musí nabít nos samo“, aby poznalo, co znamená „pálí“, „bolí“, „spadneš“.

NT typy: Zkoumají svět do hloubky, odborně, komplexně, v souvislostech, hloubavě

Tyto typy jsou opravdoví malí vědci, inženýři, lékaři. Jsou velmi inteligentní, mají spoustu znalostí, včetně těch odborných a v tématech, které je zajímají, jdou do hloubky. Mají potřebu kompetentnosti a vyžadují, aby byly bráni vážně a bylo s nimi jednáno jako se sobě rovnými – dospělými, bez (i jen škádlivého, milého) zesměšňování, dobírání, kritizování (včetně konstruktivní kritiky).

Vilda v roce věku opakovaně zaklekával u cizích odrážedel, kol a kočárků a hýbal koly a sledoval, jak fungují (vše, jak funguje!) a nenechal se odtáhnout. Bylo mu srdečně jedno, že popojíždí s cizím kočárkem, ve kterém spalo nemluvně. 😊

• Budou věci a jídlo shazovat na zem, ovocnou kapsičku okamžitě zmáčknou a vše vylítne ven. Ale to neznamená, že jim nechutná nebo že chtějí udělat nepořádek a zlobit vás! Budou vám házet hračky, kolíky, pantofle z balkónu a pak sledovat, co se s nimi stalo. Zkoumají gravitaci! Pro děti je neuvěřitelné, že když dají kostku metr nad zem, že tam nezůstane a spadne…

• Děti chtějí jíst samy ale cca do 2 let ale misku s jídlem ze zásady (v rámci zkoumání) vysypou/ničí/hodí na zem, takže jim na talířek dejte jen pár kousků a až to sní, přidejte jim zase jen pár kousků. Naučte je samostatnosti a postarat se o svou potravu: Ať mají svou mističku s pár kousky jídla (ovoce, zelenina, křupky…) a naučte je, že až to sní dojdou si s mističkou do kuchyně nabrat, např. z větší misky. A stejně s pitím, umět si dojít naplnit. NT typům ale vůbec nevadí nechat se krmit i ve věku předškolním 😊, zato v oblasti znalostí je pro ně nevyžádaná pomoc od druhých nepřípustným vlastním selháním, na které reagují pláčem, vztekáním, hysterií, hroucením stejně tak reagují na své selhání (či riziko selhání), takže se do některých činností, kde si nejsou jistí, neženou.

• Mnohokrát budete mít pocit, že váš kojenec/mladší batole je sebevrah, když se po krkolomném pádu z gauče na hlavu, bude na místo, odkud před pár vteřinami spadlo, znovu plazit… Budete mu bránit v dalším „sebevražedném pokusu“ se slovy „Copak si nepamatuješ, že jsi odtud spadl?“ Ne, dítě není sebevrah, ale teď už ví, kde udělalo ve „výpočtech“ chybu a jde to hned napravit. Trénink dělá mistra a nejlepší bývá po pádu z koně hned znovu nasednout, jinak už možná nikdy odvahu nenajdete…

Až dojde na bebíčko

Každopádně až dojde na úraz, dítě vždy utěšte, uznejte jeho pocity, pochovejte, nijak ho nerozmazlíte! Jak by bylo vám, kdybyste sklouzli ze schodů a váš partner řekl: „Co děláš, nehekej, vždyť se nic nestalo.“ To ale nikdo dospělému neudělá, naopak se s obavami ptáme, zda je dotyčný v pohodě. Proč u dětí jejich pády bagatelizujeme..?

Moje zkušenost je taková, že pokud malého utěším, po pár vteřinách je po pláči, ale pokud někdo z rodiny začne s chytrými řečmi a snaží se odvést pozornost od pádu, pláč nabírá na obrátkách. Dokonce existují i teorie o souvislosti časté úrazovosti či nemocnosti s potřebou dostávat více lásky, mazlení, pochopení. Ale o tom, stejně jako o typologii osobností dětí, více v e-Booku…

Pokud máte (nebo dědečkové jsou v tom přeborníci 😊) přesto obavy, že ho rozmazlíte, zkuste tento postup: Dítě spadne (běžně, žádný nebezpečný pád). Vy ho sledujte, čekejte, co bude, jestli to zvládne samo. A pokud ne, běžte k němu a počkejte, co bude potřebovat (pomazlit, utřít slzičky, pofoukat bebíčko, rozetřít modřinu…) a vyhovte mu, buďte mu oporou.

NF typy: Zkoumají originálně, do hloubky, ale kritika jim ubližuje

NF typy jsou ve zkoumání podobně hloubaví a vynalézaví, jako NT typy, někdy zkoumají i nebezpečné věci. Mají rády uznání, že jejich zkoumání a tvoření je originální a funkční (i když to tak třeba není), mají své ideály a nechtějí o ně přijít (neberte jim iluze!).

Největší problém u nich ale je to, že kritika nebo vynadání od rodičů (obvykle stačí, že se maminka jen zamračí) jim velmi ubližuje, berou si vše hned osobněa myslí si, že je rodiče, zvláště milovaná maminka, nemá ráda a o své lásce je rodiče musí dennodenně ujišťovat! Vysvětlujte jim, že je máte rádi, i když se zlobíte, a ujistěte se, že to správně pochopily!

Tyto typy se chtějí všem, hlavně svým milovaným rodičům, zavděčit, aby je měli rádi, takže často dělají věci, které samy nechtějí a snadno se s nimi dá manipulovat (což je do budoucna problém) a dejte si na to pozor (žádné „buď hodná/maminčina holčička“!).

SJ typy: Zkoumají opatrně, nemají rády nové věci, ale jistotu, rituály a plánování

Už malé kojence informujte popravdě o tom, co se bude dít, jaký je plán a případné alternativy (fakt jo, plán A, plán B, příp. plán Z 😊)  a co byste potřebovali. A svou řeč zakončete „Šlo by to/Jo?“. Např. „Teď pojedeme za babičkou, ale cesta je dlouhá a já potřebuji, abys byl u babičky už vyspaný, takže můžeš spinkat cestou. Šlo by to?“ Podobně jsem se domluvila s naším tehdy 4měsíčním Vilíkem a ten vždy všechno zvládl v pohodě (včetně náběrů krve v 6 měsících, a to bez mrknutí oka!).

Dítě pak mnohem lépe spolupracuje. Bude totiž jednak vědět, co se chystá a bude klidnější, nebude nemile překvapené, a hlavně mu tím dáváte najevo, že vám záleží na jeho pohodlí a názoru.

Problém bývá u všech dětí odcházení od oblíbených činností, např. z hřiště. Průběžně jim říkejte, kdy už půjdete (SP typům nabídněte nový zajímavý program, NT typům logické důvody). Mladším „Za chvilku/až dostavíš hrad/ještě jednou sklouznout a půjdeme domů, jo?“, se staršími můžete společně nastavit budík nebo jim ukázat ručičkové hodinky a kde bude velká ručička, až se půjde a průběžně jim hodinky ukazovat, aby věděly, jak jsou na tom.

Vysvětlujte, proč to tak chcete, že to není jen buzerace, ale má to svůj smysl. Logický důvod je zvláště u NT typů (ti dokonce vyžadují znát logické důvody – např. ujel by nám autobus a další jede za hodinu) velká „páka“, která na ně platí, když potřebujete, aby spolupracovaly.

Když dítě přes všechnu snahu o domluvu má svou hlavu (např. nechce odejít), prostě ho odneste a vysvětlujte: „Domluvili jsme se (předem se domluvte!), že se ještě 3x sklouzneš a půjdeme, ale ty jsi nešel a já pospíchám domů, protože přijde opravář televize, takže jsem tě musela odnést.“ Věřte, nebo ne, ale dítě to vezme a přestane dělat problémy…Není-li unavené, přetažené, přestimulované, hladové, na to pozor u všech dětí… 😊

Pokud dítě „zlobí“

• „Nezkouší tímto chováním nějakou dovednost?“ „Nesnaží se něco trénovat?“
• „Nedělá něco, co vidělo dělat nedávno někoho jiného?“

Velmi pravděpodobně odpovíte „ano“ a pokud se na aktivity vašeho dítěte budete dívat s tímto vědomím, zjistíte, že vaše dítě „nezlobí“, ale každou minutu se učí!

Sleduje vás a chce dělat to, co děláte vy. Chce vařit, naplnit pračku špinavým prádlem (bez třídění), zapnout myčku (i když je právě vypraná). Ale samozřejmě to dělá „špatně“, ale dělá to tak, jak to nejlépe v tu chvíli umí!

Bude vám chtít pomáhat, a pokud budete trpěliví, oceníte to a poděkujete mu, i když to udělá špatně/udělá nepořádek, neodradíte ho od pomoci ostatním a dítě si bude připadat důležité, schopné, kompetentní (zvláště NT typy toto potřebují). Shazováním a dobíráním si ho mu jen kazíte sebehodnotu, kterou si buduje prvních 6 let života a která je pro jeho sebevědomí, životní spokojenost a vážení si sebe sama velmi důležitá.

Co dělat, když aneb Dejte mu příležitost

Dítě zkoumá zákonitosti a každou minutu se učí. Mějte trpělivost – svatou trpělivost. Berte to jako seriózní výzkum a podporujte je v objevování, nezakazujte jim to, nevyčítejte, netrestejte je! Dejte jim naopakpříležitost zkoumat danou činnost bezpečně.

• Pokud dítě trénuje stříhání a hodlá to trénovat na ubrusu 😊, neberte mu s křikem nůžky, ale dejte mu starou látku, na které to stříhání trénovat může.
• Chce-li kreslit fixem po zdi, protože potřebuje trénovat psaní na vertikální ploše, nalepte na skříň velký papír, na který může kreslit. 
• Když chce míchat horké jídlo na sporáku, dejte mu něco do misky, ať si vaří na stole.
• Zkoumá-li prstíkem svoje nebo vaše tělesné otvory (myslím třeba nos 😊), tak mu dovolte zkoumat modelínu či těsto.

Chce to mít zkrátka oči a mysl otevřenou. Je to náročné. Nikdo ale neříkal, že rodičovství a výchova dítěte ve spokojeného tvorečka bude jednoduchá, ale vaše úsilí bude odměněno! I když, upřímně, já mám také pořád nervy v kýblu. 😊 Na to jsou super homeopatika, zvláště pokud jste vzteklí, netrpěliví, špatně spíte, budíte se, jste unavení a úzkostní – já nedám dopustit na pár dní užívání Sédatif PC.

Jestli vaše trpělivost dostává na frak, občas zuříte a vztekáte se, mrkněte na článek „Vztekání: Příčiny, prevence a léčba“.

Tak až vás vaše dítě bude zase vytáčet svým neustálým kramařením, rámusem, rozmazáváním jídla po stole a podobnými vtipnostmi, tak si:

• Vzpomeňte na tenhle článek a snažte se udržet nervy na uzdě (to já tedy už nedávám 😊)!
• Pak si položte otázku: „Nesnaží se něco dospěláckého zkoušet, trénovat?“
• Dejte mu příležitost to natrénovat bezpečně. A pomoci vám s úklidem.
• A nakonec zajásejte, že sice máte doma permanentně bordel a nervy v kýblu 😊, ale máte zdravě se vyvíjející dítě! 😊

Líbil se vám článek?

Chcete se dozvědět více o průběhu a podpoře zdravého vývoje pohybu i psychiky vašich dětí?

Vše potřebné najdete v novém rozsáhlém, ale srozumitelném a praktickém e-Booku „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“:

• Průběh a zásady zdravého psychomotorického vývoje 0-3 roky věku + správná manipulace s miminkem
• Jak poznat a vyřešit asymetrii/patologii + Vojtova metoda od A do Z a bez pláče
• Výběr hraček, výukových pomůcek (čtení, psaní, řeč…) a dětských knížek
• Jak děti vzdělávat a trénovat jejich mozek a paměť (režimová opatření, strava, doplňky stravy, jednoduchá cvičení, která zařadíte do běžného dne…)
• Přístup k dětem, „výchova“ (včetně rodiče vs. prarodiče) a typologie dětí (abyste dobře vycházeli!)
• Agresivita, vztek, „zlobení“ i pláč (skryté příčiny, souvislosti, prevence i léčba)
• 7 kroků ke spokojenému dětství (nejen) podle psychologů (u „zdravých“ dětí i těch s ADHD, hyperaktivních či jinak náročných…)
• Výběr nosítka, kočárku, správných dětských botiček i sportu, odrážedla, koloběžky, šlapacího kola…

Postupujte podle e-Booku maminky-lékařky a zajistěte svému dítěti zdravý vývoj pohybových dovedností, znalostí, řeči, chování i psychiky, ať jste spokojení vy i děti!

Zdroje a doporučená literatura:

Teorietypu.cz – psycholožka Šárka Miková

Lektorka Montessori Irena Kubantová

Mgr. Alena a Mgr. Jan Vávrovi – dětští psychologové – www.rodicovstvijakocesta.cz

Odemykání dětského potenciálu a Rodina jako tým – Jan Múhlfeit a Kateřina Krůtová

Rozvíjejte mozek svého dítěte naplno – Daniel J. Siegel

Nastartujte mozek za 60 sekund – Michelle Schoffro-Cook

Jednoduché rodičovství – Lisa Rossová

Méně je více, minimalistické rodičovství – Christine Kohnová, Asha Dornfestová

Nevychova.cz