Budoucí maminky, které čekají své první miminko, mají často obavy z porodu a zvláště z porodních bolestí a zvažují využití epidurální analgezie neboli „epidurálu“. Málokterá těhotná má ale možnost zjistit potřebné informace přímo „u zdroje“, tedy u maminky, která s touto metodou má vlastní zkušenosti.

Zkušenosti s „epidurálem“ aneb Rozhovor s maminkou-lékařkou Helčou

Já takovou maminku znám – je to moje kamarádka Helča, praktická lékařka a maminka 2 holčiček. Proto jsem jí poprosila o zodpovězení několika otázek a tímto jí moc děkuji za sdílení jejích zkušeností, rad a tipů…

1.) Měla jsi komplikované či náročné 1. těhotenství? Měla jsi z porodu obavy?

První 3 měsíce jsem měla ranní nevolnosti, jinak žádné komplikace nebyly. Byla jsem schopna pracovat až do 4 týdnů před porodem, ačkoliv se chodí na MD 6 – 8 týdnů před porodem.

Od dětství jsem měla zafixované, že je to něco hrozného a že se to skoro nedá přežít. Takže jsem byla ráda, že mi manžel (anesteziolog – moje poznámka 🙂 ) dopředu zajistil epidurál. Byla jsem pak klidnější.

2.) Připravovala ses nějak na porod (cvičení, vitamíny, psychika, bylinky, homeopatika, masáže hráze apod.)?

Brala jsem vitamíny pro těhotné, pak jenom lehké cvičení pánevního dna, ale jinak nic.

Nejen na porod se můžete připravit i pomocí homeopatik a porod je pak hladší, rychlejší, jsou menší porodní poranění i rychlejší hojení. Jak na to se naučíte zde>>

3.) Jak probíhal tvůj 1. porod a jaké máš na porod vzpomínky?

První dítě jsem přenášela cca 3 dny dle předpokládaného termínu, takže mě hospitalizovali k indukci porodu (vyvolávání – moje pozn. 🙂 ). Ráno v 8 hod. jsem dostala prostaglandinovou pilulku a za půl hodiny jsem měla už první kontrakce. Bolesti byly silné, ale protože jsem byla zvyklá na silné menstruační bolesti, připadaly mi zhruba stejně silné. K tomu mi bylo hodně na zvracení a ačkoliv jsem byla od rána lačná, musela jsem se vyzvracet. Poté se mi výrazně ulevilo.

Po vizitě kolem 10 hod. mě zkontrolovali a řekli, že se už otevírám, a kolem 11 hod. jsem šla na sál. Tam jsem měla sprchu, klystýr a skákala jsem na míči. To bylo všechno docela příjemné, i když bolesti trvaly.

Kolem poledne pak přišel anesteziolog a zavedl epidurální katetr – bez komplikací a na poprvé. Nebylo to téměř cítit, jenom vpich do kůže a pak už nic. Epidurální katétr se zavádí vleže na boku mezi kontrakcemi. Po zavedení a  zafixovaní se lze opět položit na záda. Úleva nastává cca do 10 minut, záleží na dávce.

Vzhledem k tomu, že mi to z počátku zabíralo pomalu, tak přidal dávku. Pak už jsem necítila nic, ani tlaky. Úplně jsem se uvolnila a chtělo se mi spát. Musela jsem se přemáhat, abych neusnula.

Průběžně jsem se otvírala a po 15. hod. jsem rodila. Vzhledem k tomu, že byl epidurál silný, necítila jsem moc kontrakce, jen trochu, takže jsem sice tlačila, ale musela mi manuálně pomoct s vybavením doktorka (tlačila mi na břicho).

Udělali epiziotomii (nástřih – moje pozn.) a dítě bylo venku, do 15 minut i placenta. Dítě po identifikaci a zabalení mi hned dali k prsu.

Vzpomínky celkově dobré, nemůžu si stěžovat. Manžel byl se mnou a dávkoval sílu analgezie.

4.) Zvažovala jsi, zda „epidurál“ vůbec podstoupit už dlouho předem, anebo jsi byla už v průběhu těhotenství přesvědčená, že to bez něj nepůjde (příp. ses rozhodla až během porodu, když byly bolesti silné)?

Byla jsem předem přesvědčená, že ho chci, a to mně uklidňovalo, že porod zvládnu.

5.) Proč ses pro „epidurál“ rozhodla a vymlouval ti ho někdo (manžel, rodina, gynekolog)?

Rodina mi to vymlouvala, ale manžel anesteziolog mi vysvětlil (i ostatním), že komplikace jsou opravdu vzácné vzhledem k tomu, že v místě vpichu již není mícha, ale pouze nervové kořeny, které se jehle snadno vyhnou.

6.) Měla jsi „epidurál“ u obou porodů? A jakou s ním máš celkově zkušenost? 

Ano, u obou, i když druhý porod byl spontánní. Při druhém porodu mi zůstal malý okrsek v pravém podbřišku neumrtvený, takže tam jsem silnou bolest cítila, ale bylo to výrazně lepší než před ním (před „epidurálem“ – moje pozn.). Prý to může být tím, že katetr je zasunutý více k jedné straně než k druhé.

Síla analgezie byla asi nižší, protože jsem cítila mírnou bolest, ale bezpečně jsem rozeznala kontrakce (jako tlak) a mohla jsem tak dobře spolupracovat s porodníkem. Dokonce jsem dostala i pochvalu za spolupráci.  Takže celkově druhý pokus byl lepší. Další porod bych chtěla opět s „epidurálem“.

7.) Co bys vzkázala či poradila těhotným maminkám, které mají z porodu strach, příp. zvažují „epidurál“?

Dá se to zvládnout a pokud budete mít strach, tak se nebát o „epidurál“ včas požádat (třeba už při přijetí v porodnici), aby měl personál čas vše nachystat. Když s tím budete dlouho váhat, může se stát, že vám řeknou, že je už pozdě, a budete to muset absolvovat bez něj.

Ještě mám jednu poznámku: Když je porod indukovaný (vyvolávaný), pak je „epidurál“ nejenom doporučovaný, ale i indikovaný (tzn. že by se měl udělat, jelikož při indukci jsou kontrakce silnější a bolestivější).

Ještě jednou děkuji moc, Helčo, za sdílení tvých zkušeností a rad!

Pokud máte otázky, neváhejte se na mě obrátit zde>> Pokud nebudu schopná odpovědět sama, poprosím Helču o zodpovězení dotazu… 🙂

Stáhněte si ZDARMA e-Book „Homeopatika a vychytávky do porodnice“>> a zjistěte, co sbalit do porodnice, abyste si porod a poporodní období oba usnadnili a zpříjemnili!