Při každodenním zkoumání světa kolem dostává rodičovská trpělivost pěkně zabrat a rodiče musí zvládat nejrůznější zátěžové situace. Jenže málokterý rodič je tak osvícený, trpělivý a vzdělaný, aby vždy věděl, jak se „správně“ zachovat, aby citlivé dětské dušičce svou reakcí zbytečně neuškodil. Zkrátka všichni se teprve učíme být dobrými rodiči…

Skryté příčiny pláče u malých dětí

Pláč má řadu funkcí a jednou z nich je i cesta, jak dát průchod stresu, protože slzy mimo jiné vyplavují stresové hormony. To je další důkaz toho, že když dítěti tečou slzičky, pláč nepředstírá, nesnaží se rodiče manipulovat a dosáhnout svého, není rozmazlené. A ani konejšením plačící dítě nemůžete rozmazlit!

Podle některých teorií nemají miminka jinou možnost, jak se stresu či vzteku zbavit než pláčem. Pokud není jiný zřejmý důvod k pláči a všechny metody, jak miminku pomoci, selhaly, doporučuje se zkusit nechat miminko vyplakat. Ale POZOR!

Pozor: Není „vyplakat“ jako „vyplakat“!

Některým rodičům, včetně mě, se otevírá kudla v kapse, když slyší, že by měli nechat své miminko „vyplakat“. Ta známá, pro mě hrůzná, metoda, kdy se miminko, které chce maminku či má jiný skutečný a vyřešitelný problém, rodiče nechají v postýlce o samotě vyřvat tak dlouho, než naprosto vyčerpané usne, zatímco si jeho rodiče mnou ruce, jak na jeho „rozmazlenost“ a „vychytralé vydírání“ (!) vyzráli. Z toho je mi fakt zle…

Miminko může mít tisíc potíží od hladu, žízně, bolestí bříška či zoubků, přes chlad, horko, tlačící prostěradlo či šimrající vlas pod tričkem až ke strachu a touze po milované mamince, se kterou bylo 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

A ta milovaná maminka (ač vyčerpaná, já vím, i já si v šestinedělí sáhla na dno) už neví, co dělat, nebo si myslí, že jí dítě pláčem jen vydírá, ho nechá samotné řvát tak dlouho, dokud dítě nerezignuje a únavou neusne.

Maminka ho zradila, vykašlala se na jeho prosby a volání o pomoc, i přestože ví, že samo si pomoci neumí, a za řevu svého děťátka odpočívala ve vedlejší místnosti. Z tohoto „vyplakání“ je do pláče mě.

Existuje šetrná (!) metoda „vyplakání“ v náruči maminky za její plné podpory

Pokud na pláč nic nezabírá, můžeme miminko zkusit nechat „vyplakat“ v naší náruči. Vezmeme ho do náruče, díváme se mu do očí, říkáme mu, že ho máme rádi, můžeme zkusit pojmenovat, proč si myslíme, že pláče… Můžeme ho i pobídnout slovy, že jestli se potřebuje uklidnit a plakat, tak že může, že tam jsme s ním, jsme mu oporou.

I celodenní neklid miminka může být dán tím, jak se snaží pláč potlačit nebo mu vyplakat se prostě nejde. Někdy začne plakat až několik týdnů po porodu po ustálení tělesných funkcí a adaptaci.

Pokud totiž miminko, které se potřebuje vyplakat a zbavit se tak stresu (zvláště to bývá večer, když už je toho na miminko po celém dni moc), utěšujeme nebo zabavujeme, najde si jiný utišující mechanismus:

• cucání palce,
• houpání v náruči, v kočárku,
• kojení,
• dudlík,
• kývání či bouchání hlavou,
• hyperaktivitu,
• neustálou potřebu zábavy…

A na tomto utišujícím mechanismu bude závislé, bude ho vyžadovat a nebude schopné se stresu zbavit jinak.

Jak poznat, že si dítě vypracovalo utišující mechanismus a potřebuje se vyplakat?

Pozná se to údajně tak, že se dítě po vzetí do náruče brání a po uvolnění náruče se vrací a chce být u nás. Pak se doporučuje vzít ho do náruče pevněji, aby se mohlo bránit a tlačit proti nám.

Novorozenec potřebuje stran pohybu klidný mírný pohyb (klidné dýchací pohyby v náručí matky), a pokud při tom pláče, má buď hlad (takže zkuste nakojit), nebo se potřebuje vyplakat. Miminka, která se v noci hodně budí, můžete zkusit před spaním nechat vyplakat v náruči.

Jak se zbavit utišujících mechanismů

Pokud si začne cucat palec, tak mu ho z pusinky nevyndávejte ani to nekomentujte, ale pohlaďte ho, mluvte na něj, řekněte mu, že ho máte rádi. To může vést k vyplakání. Můžete ho také zkusit rozesmát, protože i to uvolňuje stres (to funguje u našich kluků, a to už nejsou žádná miminka, uklidní je to).

Pokud je kojení utišující mechanismus, může už jen poloha, při které se kojí, bránit vyplakání. Pak je dobré změnit polohu nebo dát dítě někomu jinému, velmi blízkému, u kterého by se mohlo vyplakat (ale ne každý to zvládne, většina lidí má potřebu pláč zastavit, a to my v tuto chvíli vůbec nepotřebujeme).

Pokud se dítě dožaduje něčeho ve stresu (např. dudlíku, lahve, zábavy či jiného svého utišujícího mechanismu), aby se uklidnilo, vysvětlete mu, proč mu to nedáte, věnujte mu pozornost, buďte s ním a dejte mu možnost vyplakat se s vysvětlením, že to bude pro něj lepší. Samozřejmě musí být jasné, že např. tu lahev opravdu nepotřebuje, že nemá žízeň. Pro jistotu mu dejte napít, ale z hrnečku, ne lahve jakožto jeho utišujícího mechanismu.

Pokud miminko mělo nějakou větší stresující zkušenost, např. odloučení od maminky, vyšetření apod., vyplakáním v náruči zabráníte vzniku posttraumatické stresové poruchy. Jak podle dětských psychologů zabránit vzniku posttraumatické stresové poruchy se dočtete podrobněji v tomto článku.

Pokud se dítě má možnost zbavit stresu, zlepší je jeho schopnost učení, sebevědomí i vazba. Porucha vazby se projevuje agresí, ukňouraností, náročností, věšením se na rodiče, ale také tím, že dítě není empatické a nemá svědomí, nebo se hned přátelí s cizími lidmi…

Skryté příčiny dětského provokování a „zlobení“

Některé chování malých dětí může být jen záminkou k pláči. Dítě může provokovat a zlobit z několika důvodů:

• Potřebuje se vybít, zbavit se zlosti. – Bývá speciálně u dětí, které mají „zakázáno“ se vztekat, jsou za to trestány a nemají tak možnost vztek vybít.
• Potřebuje od rodičů určit hranice (moc volná výchova, která danému typu dítěte nevyhovuje), co mu ještě dovolí a co už ne.
• Přílišná shovívavost rodičů, která potlačuje jejich vlastní potřeby, a dítě to vycítí, ale nerozumí tomu, je zmatené a chce jasné vysvětlení – chce nás dotlačit k akci, ke změně, kdy řekneme „A dost, od teď…“

• Sbírá informace (zkoumá zákonitosti, svět) typu příčina-následek aneb co se stane, když…

• Potřebuje záminku k vyplakání (vynadání nebo výprask je dostatečná záminka, aniž by se kdokoliv divil, že dítě pláče bezdůvodně a dobíral si ho, vyčítal mu to – to nedělejte).
• Potřebuje pozornost rodičů: Když si dítě pro vás přijde a chce vaši pozornost, tak mu ji dejte. Stačí si k němu i jen sednout a jen s ním být a sledovat, co dělá.
• Potřebuje ukojit své potřeby, ovšem jsou-li nesmyslné, chce se spíše vyplakat.
• Dítě je příliš malé a nechápe, že něco není škádlení nebo zábava…
• Dítě chce pochopit, jestli to smí nebo ne, protože mu dáváme protichůdné informace: něco říkáme, ale naše mimika a gesta tomu neodpovídají (říkáme „Ne, nedělej to!“, ale přitom se usmíváme, místo abychom se tvářili vážně!)
• POZOR: U malých dětí se vztekem, plačtivostí a zlobením může projevovat únava, přetažení, hlad a podobné běžné potřeby, takže tohle zkuste vyřešit jako první. 😊

Každopádně dítě by mělo mít možnost vyjádřit emoce, třeba i rodičům říct, že je nesnáší, a nebýt za to trestáno! Až bude starší, bude to životně důležitá dovednost.

Když má dítě nesmyslné požadavky nebo pláče a vzteká se kvůli hlouposti

Když splníte i neadekvátní, nesmyslný požadavek, vymýšlí další a další, nic mu není dost dobré. Opět to může být potřebou vyplakat se, zbavit se přebytečné energie, stresu, tlaku.

A tak se snaží najít záminku k pláči, což rodiče nemusí poznat a pokouší se dítěti za každou cenu vyhovět. To je ale špatně pro obě strany. Rodiče to unavuje, rozčiluje a dříve nebo později jim dojde trpělivost. A není to přínosem ani pro dítě, protože bude náročné (můžeme říct i rozmazlené) bez možnosti se stresu zbavit.

Existují ale výjimky u cca 1,5 – 2letých dětí, které mají v tomto věku rády rituály a vyžadují jejich striktní dodržování (např. pít stále ze stejného hrnečku, při jídle mít vždy bryndák, po koupání vždy namazat olejíčkem atd.). To je normální vývojová fáze, která trvá určitou dobu, ale není to nečekaná změna v chování, která má důvod v potřebě vyplakat se ze stresu.

I lektorka Montessori Irena Kubantová říká, že není úkolem maminky za každou cenu každý pláč zastavit, utišit, ale že v některých případech je pláč ventil, dítě zkrátka potřebuje plakat.

Pokud dítě brečí a vzteká se kvůli hlouposti, je to tím, že to byla ta pověstná poslední kapka, kdy dítě nutně potřebuje vybít stres.

Když dítě zlobí, neposlouchá, provokuje a směje se vám do očí

Dítě provede znovu něco, za co bylo v minulosti káráno a bylo naší nečekaně silnou emoční reakcí vystrašeno, aby pochopilo důvod a bude se u toho smát, aby se strachu zbavilo. V tom případě může pomoci hra na zlost s výměnou rolí a zlobit se jen naoko.

Máte-li vzdorovité dítě, nesnažte se ho zlomit za každou cenu. Chce totiž rozhodovat o sobě a umí říct ne, což se bude hodit v pubertě, protože ví, co chce a nedá se zmanipulovat partou. Pokud se dítě prosazuje v konfliktech, utvrzuje si svou hodnotu. Je to tedy normální jev, neberte si to osobně. 😊

„Zlobení“ je často „jen“ projev zdravého psychomotorického vývoje

Jenže, ne vždy to nezkušený a unavený rodič správně identifikuje. Co vlastně není zlobení a jaké jsou skryté příčiny chování (podle typu osobnosti) vašich dětí najdete v tomto článku. Pokud vaše trpělivost dostává zabrat a vztekáte se vy i dítě, co s tím vám pomůže článek „Vztekání: Příčiny, prevence a léčba“.

Skryté příčiny opakovaných úrazů a nemoci

Úraz může být další záminkou k uvolnění stresu pláčem, takže se může stát, že dítě, kterému je neustále znemožňováno se vyplakat si podvědomě přivodí zranění, aby mělo možnost stres pláčem uvolnit… V případě zranění určitě doporučuji dítě utěšit a nebagatelizovat jeho pocity a zranění, ať je sebemenší!

Jedna teorie dokonce říká, že děti, které si opakovaně přivodí nějaké zranění (menší či větší) či jsou často nemocné, si tím podvědomě říkají o naši lásku, náklonnost a pozornost, protože ví, že jen tak ji dostanou.

Irena Kubantová říká, že pokud dítě do 4 let udělá to, co po něm chci, tak to má 3 důvody:

• trefila jsem se do jeho potřeb (nebo, jak já říkám, mu to zkrátka nevadí, chce se zapojit, chce pomáhat, být užitečné, zvlášť když mu důvod vysvětlím)
• dítě prahne po naší náklonnosti a chce se zavděčit (pak je třeba ptát se ho „Co bys potřeboval ty?“)
• je to zlomené dítě, které zkrátka musí poslouchat, ať chce, nebo ne.

Pokud vás problematika dětského pláče zajímá, doporučuji přečíst knihy Moudrost raného dětství a Slzy raného dětství a nezbytnou klasiku Koncept kontinua.

Jak vidíte, tak i pláč, který je obecně vnímán jako něco negativního, nežádoucího, něco, co se musí utišit, má pro naši psychiku obrovský význam. Každý určitě už na sobě poznal, že když dá pláči průchod, tak se mu uleví. A s našimi nejmenšími je to stejné…Tak pevné nervy… 😊

Líbil se vám článek? Chcete se dozvědět víc o dětském vývoji pohybu, psychiky a chování?

Chcete chování svého dítěte rozumět, vědět, jak jeho vývoj podpořit, abyste si rozuměli a dobře spolu vycházeli?

Naučte se, jak svému dítěti zajistit zdravý vývoj pohybových dovedností, znalostí, řeči, chování i psychiky díky novému e-Booku maminky-lékařky „Zdravý vývoj dítěte: Psychika a pohyb“!

P.S. Pro maminky dětí od miminek až po (nejen) malé školáky!

Zdroje a další doporučená literatura:

Moudrost raného dětství + Slzy raného dětství – A.J.Solter

Koncept kontinua – J. Liedloffová

Teorietypu.cz – psycholožka Šárka Miková

Odemykání dětského potenciálu a Rodina jako tým – Jan Múhlfeit a Kateřina Krůtová

Rozvíjejte mozek svého dítěte naplno – Daniel J. Siegel

Mgr. Alena a Mgr. Jan Vávrovi – dětští psychologové – www.rodicovstvijakocesta.cz

Nejšťastnější batole v okolí – Harvey Karp

Nevychova.cz

Lektorka typologie Mentální jazyky Saša Polarczyk

Lektorka a „průvodkyně po krajině mysli“ Tereza Kramerová