Výchova dítěte: Od neplodnosti k mateřství aneb Chcete spokojené miminko?

Byla jsem požádána, abych jako absolventka kurzu „Výchova nevýchovou“ odpověděla na pár otázek stran výchovy dětí. A tak vznikl tento inspirující článek…

Než jsem se stala maminkou, byla jsem zastánce tvrzení „škoda rány, která padne vedle“ nebo „proutek se musí ohýbat dokud je mladý“.

No, trochu přeháním. 🙂 Rozhodně bych dítě nikdy neřezala a už vůbec ne jen tak pro nic a za nic. Spíše jsem myslela, že tím docílím toho, čeho chtěli docílit naši rodiče a jejich rodiče – vychovat dítě, které není nevychovaný a drzý „parchant“, který nemá úctu k rodičům a přirozeným autoritám, neumí poprosit, poděkovat a vůbec neví, co se sluší a patří,  a nebo se tak chová schválně.

No, možná jsem takový postoj k dětem zaujala trošku na truc, protože tou dobou jsme se o miminko už několik měsíců marně snažili, a mě všechna ta mimina a ti „nevychovaní parchanti“ (tak mi aspoň všechny děti, se kterými jsem přicházela do styku, připadaly) všude okolo začínaly pěkně lézt na nervy… 🙁

V období, kdy délka našeho snažení o dítě dosáhla svého vrcholu, a my naši neplodnost začali řešit, jsem dokonce všechna ta mimina kolem sebe nesnášela. Je to hrozné, ale je to tak. Nikdo, kdo nezažil potíže s otěhotněním, to nedokáže pochopit…

Nakonec ale jsme naše trable úspěšně vyřešili díky na poprvé úspěšnému umělému oplodnění, které pro nás bylo díky špatným výsledkům provedených vyšetření jediná možnost, jak mít vlastní miminko.

Pak se ale zadařilo a my čekali vytoužené miminko! Jsou to právě 2 roky, kdy mi konečně vyšel pozitivní těhotenský test. 🙂 A najednou se vše změnilo!

Byla jsem nadšená a těšila se na miminko a chtěla pro něj, jako všechny maminky, to nejlepší.   Chtěla jsem kojit, mít ho pořád u sebe, aby se nebálo a nestrádalo, protože nemá možnost svoje potřeby uspokojit samo a je odkázané na mě. Představa, že bych ho uhodila nebo na něj křičela, mi byla nyní naprosto cizí.

Chtěla jsem sobě i jemu ušetřit spoustu vzteku a slz a nepochopení. O některých postupech jsem nepochybovala a radila mi moje ženská a pak už i mateřská intuice, kterou mám od otěhotnění a hlavně po porodu velmi vyvinutou a jsem za to ráda. Dokonce jsem o tom, jak se na intuici naladit napsala článek…Ale v některých otázkách jsem si jistá nebyla, ale zatím jsem byla pouze těhulka a měla jiné radosti a starosti.

Nevýchovou jsem se poprvé setkala ještě v době než jsem otěhotněla. Moje kolegyně měla nemocné děti a tak si je na pár hodin vzala do práce a já byla svědkem její komunikace s nimi. Trochu do zblbnutí jim vysvětlovala co, proč, jak, kde i kdy se bude dít a snažila se s nimi domluvit.

Přišlo mi to rozumné a smysluplné – vysvětlit, proč to či ono po dítěti chci, aby vědělo, že si nevymýšlím nesmysly a neprudím ho zbytečně. A i tak nám to kolegyně vysvětlovala, ale na můj vkus to bylo až moc „ukecané“. Navíc mi přišlo, že to moc efekt nemá, ale děti se mohly před námi předvádět. 🙂 Ale nic přece nefunguje na 100%.

Druhá kolegyně její chování potají komentovala, že ona by se s dětmi takhle nevybavovala. Její syn prý svého času strašně zlobil a jediné, co fungovalo byla hrubá síla. 🙂 Já si pro sebe tehdy spiklenecky říkala: „To neumíš, počkej až budu mít dítě já“.

Jelikož jsem měla těhotenství jak ze žurnálu, měla jsem čas se vzdělávat a připravovat na příchod dlouho očekávaného člena rodiny. Například knížka Koncept kontinua byla naprosto úžasná a přečetla jsem ji jedním dechem a všem budoucím maminkám doporučuji.

Řekla jsem si, že já to budu dělat podle svého a tak, aby to vyhovovalo mě i miminku bez ohledu na to, co říkají ostatní.

Ať si „škubnou“. Vůbec jsem se nenechala odradit argumenty typu „on ti přece nerozumí, je malinký“. Právě naopak! Už od několikatýdenního, možná i několikadenního, miminka mi bylo jasné, že mi moc dobře rozumí. Jak říká Katka Králová, jen protože neumí mluvit, neznamená, že nerozumí! Já říkám, že není přece dementní. 🙂

PROČ JSEM ŘEKLA „ANO“?

Krásným, přirozeným porodem, o kterém píši e-Knihu s radami pro budoucí maminky, aby si i ony takový porod užily, začal náš úžasný vztah maminka-náš Cipísek. 😉

Od prvního okamžiku jsem vše dělala intuitivně.

Vše jsem mu vykládala a vysvětlovala, co se bude dít a proč, aby se nebál a byl na to připravený. Když odmyslím to šílené „kojící, odstříkavací, dokrmovací, nekakací a hladovějící šestinedělí“ plné stresu, které jsme nakonec zvládli, tak náš miláček nezaplakal déle než 5 minut denně a i to už muselo být. Pořád veselé a usměvavé miminko.

Na všem jsem se s ním domlouvala a vše si dělala podle svého, i když se spoustou věcí jsem si také nevěděla rady a googlila a ptala se kamarádek. Pak jsem se rozhodla, co udělám, aby to bylo to nejlepší pro nás dva. A dělala jsem to dobře, protože náš chlapeček mi to dával denně najevo svou spokojeností.

Přesto jsem si ale chtěla ušetřit budoucí trápení a připravit se na vztekání a další milníky ve vývoji dítěte, kterými si procházely moje kamarádky se svými dětmi. Pak mě „naťukla“ moje nejlepší kamarádka, která v rámci zlepšení domluvy se svým synkem, tehdy asi 1,5 ročním, vstoupila do kurzu Výchova nevýchovou, a vyprávěla, co se naučila. A tak jsem se za pár dní po shlédnutí dalšího nevýchovného webináře práskla přes kapsu a kurz zakoupila také.

 

CO KONKRÉTNÍHO MI KURZ POMOHL VYŘEŠIT?

A už od prvních videí to byla pecka! Lektorka Katka Králová tak poutavě přednášela a vysvětlovala a nezřídka mi při pomyšlení, že někdo svému miminku může ubližovat jednáním, které Katka při svých úžasných zážitkových audiích popisovala a objasňovala, vyhrkly slzy.

Například představa, že někdo nechává miminko hodiny vyplakat, nebo spíše vyřvat, mě naprosto šokovala!

Jak milující rodiče můžou svému malému uzlíčku, který je na nich naprosto závislý, dělat vědomě takové příkoří. Nechápu, že si mohou myslet, že pláče jen tak nebo dokonce schválně. Může ho trápit zima, horko, hlad, žízeň, těsné oblečení, prdíky, strach a nebo chce prostě být se svou maminkou, se kterou bylo 9 měsíců 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, a teď to najednou má podle mínění rodičů zvládnout samo?!

Volá maminku a chce pomoct, ale ona nepřichází. Ten zoufalý pláč a bezmoc… Je to pro něj od ní zrada! Pak chudáček malý vysílením usíná a rodiče si mnou ruce, jak to pěkně vyřešili. Nechtějí ho rozmazlovat?!

Mazlením a uspokojením potřeb miminka i většího dítěte si ho přece nerozmazlí, právě naopak, bude jim  věřit, bude vědět, že se na ně může spolehnout, že jim na něm a jeho potřebách záleží!

Byla jsem i svědkem toho, že rodiče se vesele procházeli po lázeňské kolonádě, zatímco jejich malý uzlíček v kočárku řval a řval, a oni to vůbec neřešili a ani se netvářili, že by je to zajímalo.

Náš malý také opakovaně řval v kočárku – hlady, nemohl usnout nebo cokoliv jiného – ale já to hned začala řešit a nebo mazala domů tak rychle, že se za námi prášilo… Lhostejnost některých rodičů mě vytáčí a nechápu jí, ale samozřejmě nevím, co tomu předcházelo a tak se snažím dýchat zhluboka a mlčím…

Do kurzu Výchova nevýchovou jsem vstupovala v 5 měsících věku našeho synka a tou dobou jsem žádné výchovné nebo „organizačně-technické“ problémy 🙂 neřešila, takže v tu dobu mi nepomohl vyřešit nic konkrétního, co by mě dosud trápilo.

Ovšem aha-momentů a tipů do budoucna jsem získala mnoho a rozhodně nelituji, že jsem do kurzu vstoupila. Každopádně jsem se ujistila, že to dělám dobře a dostala jsem i vysvětlení proč. A situace, které rodič s miminkem řeší každý den, jsem díky kurzu zvládala s přehledem až se okolí a rodina divily.

Zvládáme například s přehledem návštěvy u lékařů včetně náběrů krve, každodenní aktivity včetně jejich plánování. Také nastavení režimu, jako například uspávání, které ale rozhodně ulehčuje to, že stále kojím (malému je 15 měsíců).

Novinkou je pro mě nyní řešení vracení hraček ostatním dětem a odcházení od oblíbených činností. Občas se daří, občas ne. Záleží nejen na mě, ale i na tom, jak se chce malému a zda není dekompenzovaný hladem, žízní, únavou apod. To jsou totiž nejčastější příčiny vzteku, kdy drobnosti, kvůli kterým se vzteká, vůbec nejsou pravou příčinou vzteku…:-) To bylo pro mě začátkem letošního léta velké AHA.

Nejvtipnější je to, že i přestože jsem před pár lety byla zastánce tvrzení “ škoda rány, která padne vedle“ a vysvětlování do zblbnutí mi přišlo „na hlavu“, jsem malého plácla po zadečku jen výjimečně (spíš abych si trošku ulevila a tak malou silou, že on si myslel, že je to hra a smál se 🙂 ). A nejen to. Pořád si povídáme, vysvětlujeme (všichni se snažíme více či méně – moji rodiče to s námi dělali už tehdy při výchově mého bratra a mě!) a snažíme se spolu na dalším postupu domlouvat. A víte co? Většinou se to daří a já si mateřství užívám!

A CO MĚ V KURZU PŘEKVAPILO NEJVÍCE?

Je to už skoro rok od doby, co jsem kurz absolvovala a tak mám trochu problém si vybavit vše podstatné, ale nejvíce mě překvapilo, jak řešit odpověď na otázku „Mami, máš radši mě nebo bráchu/ségru?“.

Každý rodič zkrátka bez přemýšlení řekne, že má rád obě dvě děti stejně. To je přece jasné. Mě ale tedy přijde, že když se opravdu zamyslíme, tak ruku na srdce, nepřijde vám to jako nemožné?

Nemůžu přece mít dva lidi na světě ráda na vlas úplně stejně. Jedno dítě je rychlejší, průraznější, druhé zase veselejší a takový mazlík celé rodiny. Každý má něco, kvůli čemu ho milujeme a něco, kvůli čemu nás občas naštve, protože každý má silné a slabé stránky.

Ale ve výsledku máme samozřejmě obě děti strašně rádi a udělali bychom pro ně všechno na světě! A navíc, proč jim říkat, mám bráchu radši nebo tebe radši, a zasívat mezi ně nevraživost a soutěživost a ubližovat jim svým hodnocením a srovnáváním. Jo, to je také pěkná kapitola, kterou bychom vůbec měli ze svého slovníku a života vyškrtnout, protože nic dobrého nikdy nepřinesla a nepřinese!

Srovnávat bychom se měli jen se svým mladším já! Jací jsme byli (nebo naše děti) před x lety? Jsme na tom nyní lépe? Jsme chytřejší, schopnější, úspěšnější, spokojenější, krásnější, zdravější a já nevím, co ještě závidíme jiným a kvůli čemu se s nimi srovnáváme?

Zpět ale k odpovědi na zmíněnou otázku v podání Katky Králové. Odpovědět prý máme: „Teď mám raději tebe, protože vidím, že ty mě/to teď potřebuješ více. Až to/mě bude potřebovat více brácha/ségra, tak pak budu mít raději jeho, ale teď mám raději tebe.“ Wow, co dodat. Uvidíme, jaká bude reakce našeho Cipíska :-), pokud od něj tuto otázku dostanu…

Co říci závěrem:

Jsem sice nadšená propagátorka Nevýchovy a  partnerského přístupu k dětem, ale ani mě se nedaří ji praktikovat ve 100% případů a ve 100% času, protože i mě občas ujedou nervy, jsem hladová, unavená, otrávená, nemám dost času, energie nebo náladu. A také jsem, jako každá žena, která neužívá hormonální antikoncepci, pod vlivem svého cyklu. 😉

Také jsem na svého malého miláčka někdy nepříjemná, plácnu ho po zadečku nebo řeknu něco, čeho v zápětí lituji. Jsem totiž jen člověk a nemá význam se vinit nebo být na sebe naštvaný, protože důležité je být autentický a sám sebou (tedy nepřemýšlet, jak by to mělo být řečeno podle Nevýchovy).  I dítě musí vidět, že i my chybujeme a že nejsme roboti bez emocí.

Nezbytné ovšem je, pracovat na sobě a z chyb se poučit a být dítěti příkladem a přirozenou autoritou bez moralizování – „to je dobré, špatné, hodný kluk, ošklivý kluk“-, a bez policajtování – „nedělej, nesmíš, nechoď, přines, udělej“! To je výzva, že? 🙂 I pro mě a další nevýchovné mámy a táty…

Rozhodující totiž není, jak se chováme v 10% případů, ale v těch zbylých 90%!

A jestli je to, jak se chováme a jak s dítětem komunikujeme, pro dítě (a i pro nás) to nejlepší, poznáme podle toho, jak se dítě chová, a to nejen k nám, a zda je veselé a spokojené a máme spolu hezký vztah.

Děti jsou totiž naším zrcadlem a dávají nám občas naše slabé stránky pěkně sežrat! Tak nám všem přeji dobrou chuť! 😉

Stáhněte si zdarma eBook „6 kroků ke zdravému kojenci“, kde se na pár stránkách naučíte, jak pro zdraví Vašeho děťátka udělat maximum a upevnit jeho imunitu!

 

Maminka-lékařka se zkušeností s léčbou neplodnosti (první miminko máme z IVF, ale druhé z přirozeného otěhotnění!) a vášní pro zdraví bez "chemie". Nadšená propagátorka Nevýchovy, která si užila krásné těhotenství i porod a zvládla strasti počátku mateřství se ctí. Autorka e-průvodce pro páry plánující miminko "Naše vítězství nad neplodností aneb 12 tipů, jak zvládnout umělé oplodnění", e-průvodce těhotenstvím a přípravou k porodu "Konečně těhotná aneb Jak mít pohodové šestinedělí a zvládnout porod s úsměvem", e-průvodce komplexní péčí o miminko"Deník novopečené maminky aneb Jak přežít šestinedělí a užívat si mateřství". "S intuicí, rozumem i humorem Vás provedu mateřstvím již od plánování miminka." Jak a proč jsem se stala z neplodné lékařky maminkou blogerkou si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů