Čekáme druhé miminko, které jsme i přes diagnózu kombinované neplodnosti počali díky řadě opatření přirozeně (první miminko, teď už čerstvého 3leťáka, máme z umělého oplodnění, které jsme zvládli v pohodě a na první dobrou>>).

Termín porodu se blíží – 18.7.2019 – a vzhledem k tomu, že první porod jsem si vyvolala o týden dřív, tak už to čekám každým dnem…

Ale také jsem zvědavá, jestli konečně poznám, co to jsou ty porodní bolesti, protože můj první porod byl takřka bezbolestný, protože…

Jak probíhal můj první porod „v přímém přenosu“ 🙂

Radek slouží poslední službu v neděli 22.5. a má trochu obavy, abych nerodila dřív (termín porodu jsem měla 28.5.). Já ho jdu ještě navštívit do práce, kde je celou neděli až do pondělního rána. Službu má náročnou a hodně pracovní, a já ho ujišťuji, že může být klidný. – Dnes nerodíme, to bych přece poznala...

Jdu ještě na procházku a večer si dám teplou koupel a dám se do kupy, protože například oholit si nohy není nic jednoduchého. A kdyby jen nohy, že.  🙂 Pak rozmýšlím, co musím ještě příští týden stihnout připravit a uklidit, ale moc toho není.  Hlavně, abych nepřenášela, protože se chci vyhnout vyvolávání porodu. Pak je porod prý bolestivější a protahuje se a komplikuje, když se do jeho průběhu zasáhne. Nezřídka to pak nakonec stejně končí císařem… 🙁

Pokud do středy neporodím (termín mám v neděli), mám v plánu zvýšit příjem kořeněných jídel, ještě víc pohybu a pak i ten sex… 🙂 Ale až později s odstupem vidím, že jsem vlastně i bez toho udělala vše pro to, abych porodila rychle a dříve. 🙂 Jak si porod přirozenými prostředky a bezpečně vyvolat jsem sepsala v eBooku ke stažení>>

Dnes jsem zkusila ještě rozvařit lněné semínko – prý ten sliz promastí porodní cesty a mimčo pak vyklouzne jedna radost. Tak uvidíme. Ještě se najím a koukám na další díl oblíbené kriminálky.

Jak to všechno začalo

Před půl jedenáctou si jdu lehnout. Pro jistotu jsem si dala nepromokavou podložku do postele, kdyby náhodou. Ale to je stejně blbost. – Proč by mi měla odtéct voda zrovna při spaní…?

Lehnu si a přesně ve 22.30 hod. najednou čččč „Ježíši, zas jsem si stříkla do textilu“. 🙂 Tak se zvedám a najednou žbluňk a teče teplá slizká, čirá voda! (Kdy voda odtekla a jakou měla barvu si dobře zapamatujte, budou to po vás chtít v porodnici). Tak letím na WC, ať to nemám vše v posteli a po bytě. Jinak jsem v pohodě, žádné kontrakce.

Můj gynekolog mě upozorňoval, že kdyby mi odteklo velké množství plodové vody, ať si volám záchranku kvůli riziku uskřinutí pupečníku. Takže jsem se oblékla, a podle připraveného seznamu naházela zbylé nezbytnosti do porodnice do tašky, a zavolala „rychlou“. Ty jo, poprvé volám záchranku. Doufám, že i naposled! Uf, naštěstí je dispečerka milá a já i přes nervozitu zvládnu říct srozumitelně co se děje. 🙂 Pak v klidu volám Ráďovi, aby věděl, co ho čeká.

Záchranka přijela. Já sešla dolů a hned zaúkolovala saniťáka, ať mi skočí do 1. patra pro tašku, protože jsem ji nechtěla nést sama, abych si neublížila. To jsem celá já, rozdat úkoly mi zkrátka jde. 🙂 Prohodily jsme pár slov se záchranářkou, změřila mi tlak, zapsala a vyrazili jsme do FN. Šíleně to drncalo, musela jsem se nadzvednout, aby ze mě Vilíček nevypadl dřív.

Příjem do porodnice

V klidu a pohodě, jen trochu nesvá, jsem přišla na příjem. Pár obligátních dotazů od sestřičky. Myslela jsem, že nekrvácím, ale když sestřička chtěla vidět vložku, zjistila jsem, že trochu krve odešlo. Jeden ze sloužících lékařů si ze mě dělal legraci, že se k nim stěhuji, přitom já měla jen malý kufřík na kolečkách. Fakt! 🙂 Na porodní oddělení mě raději nechali „eskortovat“ sanitářem. Přijali mě po 23. hodině a všichni byli strašně milí. Doprovodili mě na porodní pokoj, který budu mít jen pro sebe.

Sloužící lékař a porodní asistentky byli úplně skvělí. Sami se ptali, jaké mám požadavky a jestli mám porodní plán! Ten jsem si schválně nedělala. Jednak jsem nechtěla dělat dusno, a hlavně se stresovat a upínat se na něj a pak být třeba zklamaná, že nebylo vše tak, jak jsem si vysnila. Takhle to mohlo být jen lepší. Chtěla jsem jen 2 věci – pokud možno žádné léky, jen tedy s těmi antibiotiky jsem byla smířená (měla jsem pozitivní nález GBS), a chtěla jsem mít Vilíčka pořád u sebe. Souhlasili, pokud nebudou komplikace a vše bude v pořádku.

První vyšetření

Porodník mě vyšetřil asi kolem 23.30 hod. a já stále v pohodě bez bolestí, zato s brankou 4-5 cm! Koukal překvapeně a já mu říkám, že jsem čekala, že to budou 4 cm. To je prostě intuice a byla jsem tak vnitřně nastavená, že porod bude pohoda! Porodu jsem se kupodivu za celé těhotenství nebála. Spíše jsem byla upřímně zvědavá, jaké to je rodit, a jak vypadají ty porodní bolesti. Cvok, co? 😉

Porodník zjistil sekundární vak blan a provedl jeho dirupci, protržení, s následným odtokem zbylé plodové vody. Vůbec jsem to necítila. Jinak pohoda, žádné kontrakce. Dali mi kanylu s antibiotiky kvůli pozitivnímu nálezu streptokoka – celkem se stihlo jen 1,5 dávky místo obvyklých 5 dávek (dávky se dávají cca po 3 hodinách) – to jsem byla ráda.

Porodní asistentka začala vypisovat mojí anamnézu (prodělané nemoci, alergie, užívané léky, operace atd.), ale já byla připravená. Měla jsem ji sepsanou komplet na papíře, takže to měla jednoduché a já nemusela lovit informace z hlavy. Je totiž potřeba uvést mimo jiné i všechny léky užívané v těhotenství a těch já měla kvůli IVF hromadu. Mezitím mi zamluvila poslední nadstandardní pokoj na šestinedělí. Pak se mě ptala na klystýr. Ten jsem chtěla, aby byl porod snadnější a bez stresu, že se nepo… víte co. No, byla to pěkná jízda! 😀

Radek konečně dorazil

Vzápětí se na mě přišel podívat Ráďa. A já mu vysmátá radím, ať nechá u sestřiček na sebe číslo, že mu zavolají až se bude něco dít. Cítím se výborně, nemám strach, zvládám to v pohodě a tak není nutné, aby tu teď byl. Navíc měl stejně moc práce a obcházel konzilia.

Ráďa původně moc u porodu být nechtěl, protože by prý měl o nás strach. Chtěl přijít až na poslední chvíli, až by se malý rodil. Prý měl také obavy, že nebude vědět, co má dělat, a také se nechtěl složit. 🙂

Chtěla jsem, aby tam se mnou byl jako opora. Byla bych hned klidnější, že tam na to nejsem sama… Ani by nemusel nic dělat nebo říkat, jeho přítomnost by mi stačila. A také by mě mohl „chránit“ od případných lékařských zásahů, se kterými bych nesouhlasila.

Tatínek chrání zájmy rodící maminky

Přeci jen mám trochu pocit, že personál nebere tolik ohled na přání rodičky, protože ona je ve stresu, je ovlivněna bolestí, strachem atd. a zkrátka se nemůže bránit. Nemá na to v tu chvíli ani pomyšlení, ani dostatečné argumenty. Je ve znevýhodněné pozici, vržena do „spárů“ personálu – cizích lidí… A často ví jen to, zda to či ono chce, anebo ne.

A právě její doprovod (i kdyby to byla sestra, maminka, kamarádka, ale podle mě nejlépe partner) by tohle měl ohlídat. Zkrátka v klidu říct a případně personálu vícekrát zopakovat, že to jeho žena chce tak a tak, a pokud není důvod (!) měli by její přání respektovat.

Navíc myslím, že přítomnost otce u porodu je důležitá pro celou rodinu a vztah jednotlivých členů k sobě navzájem… Celou rodinu to podle mě stmelí. Ale jsou situace, kdy je pro všechny lepší, když si tatínek odskočí na svačinu. 🙂 Někteří tatínkové na to prostě nejsou a než, aby maminku stresovali, je lepší když přijdou až se miminko rodí nebo narodí a oporu mamince mezitím dělá někdo jiný… Co myslíte vy?

Ráďovi jsem důvody svého přání vysvětlila a on nakonec souhlasil, že mi bude oporou!  Zlatíčko moje! Ale samozřejmě jsem ho nenutila! To by bylo spíše kontraproduktivní. Nejlepší je, když to zkrátka tak nějak samo vyplyne a osud to zařídí tak, aby to bylo nejlepší pro oba, vlastně pro všechny tři! Nám to tedy zařídil skvěle!

Už máte kontrakce?

Pak jsem se hodinu nudila ve sprše a pak hodinka nudy s pohupováním na míči. Tehdy jsem začínala cítit takové lehoulinké mravenčení v podbřišku a pocit jako před menstruací. Jelikož to přicházelo každých 5 minut, říkala jsem si, že to možná budou kontrakce, na které se mě pořád vyptávali. Ale jistě jsem to nevěděla, skoro to nebylo cítit… 🙂

Zas přišel na chvilinku Ráďa a gynekolog mě chválil, že jsem statečná, když nechci nic na bolest. Jakou bolest? 🙂

Zase se mě ptal, jestli už mám kontrakce. Já na to, že možná jo, možná ne, že si nejsem jistá. 🙂 To ho tedy pobavilo. Asi ještě neviděl rodičku, která neví, jestli má nebo nemá porodní bolesti. 🙂 Vyšetřil mě s tím, že pokud to nebude postupovat, dostanu oxytocin. Ale branka byla bez bolestí 7-8cm!  To bylo ve 2.30 hod.

Pak CTG monitor a kolem 3.hod. ranní už jsem cítila kontrakce silnější a začínala si je pro jistotu prodechovat. Chtěla jsem, aby radši Radka zavolali. Porodní asistentka ho volala s tím, že to může být teď, ale také klidně až za hodinu, ale ať už radši přijde.

Super-rychlý porod 🙂

Cca ve 3.15 už to bolelo víc a pak už nemám moc pojem o čase. Kontrakce rychle zesílily a hlavička se rvala ven! To byl zajímavý pocit! 🙂 Bolelo to tak, že jsem nevydržela a hekla jsem si nahlas a zatáhla za šňůrku, že už to nevydržím, protože jsem měla pocit, že už malý musí každou chvilku vylézt! V tu dobu totiž porodní asistentka odběhla a volala dětské a já tam zůstala sama…

Pak to šlo ráz na ráz. Všichni lékaři a sestřičky doběhli, složili lehátko a porodní asistentka mě ještě na boku rychle vyšetřila a pomohla zaujmout polohu. Já se ptala, jestli už můžu tlačit, že potřebuju tlačit. Rodila mě porodní asistentka a lékař jen dohlížel s tím, že ať už klidně tlačím…

Ráďa doběhl na poslední chvíli. To už byla hlavička částečně venku, což s ním trochu zamávalo, jak sám říkal. To můžu potvrdit.  Jen si pamatuji, že tlačím, a on si stoupl vedle mě a rozechvělým hlasem řekl „Ježíši“.

Pak to šlo rychle a na max. 3 zatlačení (no já vlastně ani moc netlačila, šlo to samo) byl Vilíček venku! Ve 3.27 hod. – necelých 5 hod. od prasknutí plodové vody… Měl 3270 g a 52 cm! To je náhoda – narodil se ve 3,27 hod. a vážil 3270 g! 🙂

Procedury po porodu

Pak Radka přemluvili, aby přestřihl pupečník. Vilíček nevěděl, kterým ramínkem ven, takže mě trochu potrhal, ale vůbec jsem to necítila. Byl prý trochu modrý a nekřičel hned, tak ho pro jistotu odsáli. Ale jinak byl v pořádku.

Poslala jsem Ráďu fotit malého. Až za 2 měsíce jsem se dozvěděla, co vtipného se mu zase stalo. Prý se z dětského divili: „Vy si ho fotíte, jo?“ A Ráďa na to: „Já jsem otec!“ 😀 Měl  službu, takže měl lékařské oblečení a vypadal tedy „jako“ další z personálu…

Pak obvyklé procedury – vyšetření, otření, vážení, měření atd. Pak ho zavinuli a dali mi ho k prsu, aby se přisál. To ale moc nešlo vzhledem k tomu, že jsem byla v mírném záklonu  a prsa se rozlila do ztracena. 🙂 Mezitím jsem dostala oxytocin na porod placenty a pak mě čekalo gynekologické vyšetření, které bylo jen trošku nepříjemné, a šití. Ale cítila jsem vždy jen píchnutí, jinak nic. I sedět jsem pak mohla bez potíží.

To už měl ale Ráďa Vilíčka v náruči a seděli vedle mě! Vilíček pospával a po chvíli mi ho ještě jednou přiložili k prsu, což se trošku podařilo.

Pak nás nechali všechny tři o samotě na sále až do půl 6, což bylo úžasné! Moc jsme si to užívali a nemohli se vynadívat na to naše dlouho očekávané miminko! 🙂

Za to jsem fakt strašně ráda, že jsme byli spolu. Ten takřka nepřerušený kontakt je na Vilíkovi vidět, je to spokojené miminko. Radek mi pak dodatečně řekl, že byl moc rád, že jak u porodu, tak ty 2 hodiny po něm mohl být s námi… To mě moc potěšilo.

Ráďu kupodivu nikdo nevolal, ale kdyby musel odejít, Vilíčka by odnesli, protože já bych se o něj nemohla postarat, kdyby něco (to mi ale stejně moc na rozum nejde, spinkal by u mě, a kdyby něco, zazvonila bych, na spaní jsem stejně neměla pomyšlení).

Převoz na šestinedělí

Po 2 hodinách jsem vstávala do sprchy a Ráďu volali na konzilium, takže i Vilíčka odnesli. Sestřička se mě ptala, kdy ho mají přinést. Já chtěla co nejdříve. Dokonce se ptala, jestli ho můžou vykoupat a dát vitamin K injekčně, s čímž jsem souhlasila, ale příště bych to koupání odmítla.

Sprchu jsem zvládla v pohodě. Pak mě převezli na šestinedělí a tam už jsem neměla problém. I na WC jsem zvládla jít. Jen vysmrkat jsem se nemohla, jako kdyby mi umřely břišní svaly. 🙂 Sestřičky neonatologické i gynekologické mě přivítaly a řekly co a jak. Pak jsem napsala všem SMSky se šťastnou novinou a odpověděla na pár hovorů a už v 6,30 hod. mi Vilíčka přivezly. Nejkrásnější miminko na světě!

I nadále jsem byla naprosto bez potíží a i laktace začala brzo. Už v porodnici jsem totiž pila kojící čaj (a teď už mám sbalená i homeopatika na podporu laktace – Ricinus communis 5CH, abych nenechala nic náhodě) a vliv měl i přirozený porod. Bříško jsem měla jen pár dní lehounce povolené a pak zas jak za „mlada“. Už při odchodu z porodnice jsem vypadala, jako když jsem si „jen odskočila k porodu“, jak říkaly sestřičky… Po příchodu domů jsem, z původních 74 kg před porodem, vážila 68 kg. Před otěhotněním jsem vážila 63 kg, ale to bylo vzhledem k mé výšce málo. A během následujících týdnů a měsíců jsem zhubla až k 60 kg především vlivem kojení.

Celé těhotenství jsem si ve zdraví užívala a můj porod byla pohodička a mám na něj ty nejlepší vzpomínky, klidně bych rodila druhý den zas!

Takové pohodové těhotenství a krásný porod bych přála každé mamince! Na maminku i miminko má způsob porodu a vzpomínky na něj obrovský vliv.

Spokojená maminka = spokojené miminko. 🙂

Chcete mít také krásný, rychlý, přirozený porod? Chcete znát to tajemství? 😉

Jako každá, nebo alespoň většina prvorodiček, jsem měla z porodu respekt, ne strach, ale respekt. Chtěla jsem, aby proběhl nejen bez komplikací, ale také rychle, hladce a přirozeně, tedy bez léků (samozřejmě pokud to jen trochu půjde).

A byla jsem toho názoru, že pokud pro to nic neudělám a nechám to náhodě, že bych mohla litovat – mohla bych přenášet, mít komplikace, porod by se protahoval, byl velmi bolestivý atd. a měla bych na něj špatné vzpomínky, což není pro vztah maminky a miminka a maminky k sobě samé dobré.

Takže jsem se vzdělávala, vyhledávala, vyptávala se a udělala si podrobný plán, který jsem dodržovala (strava, bylinky, doplňky stravy, cvičení, psychika, režimová opatření) a vyplatilo se!

Prolistujte si komplet 4+1 e-Book „Konečně těhotná“ zde>>

Nebojte, nenechám vás „v tom“ samotné, holky! 😉

Jaký bude druhý porod?

Teď s odstupem se u druhého porodu jen obávám, kdy to přijde a jak to zařídit nejlépe, aby mohl být Radek zase u porodu (a tedy, aby mohlo být miminko po porodu zase celou dobu s námi) a přitom bylo o Vilíčka dobře postaráno. Porod bude určitě zase rychlý a zajistit rychle hlídání (klidně i ve 2 v noci) a poprat se s tím, že Vilík je na mě fixovaný, bude náročné.

Druhý a zvláště každý další porod je vždy náročný pro celou rodinu… Tak mi držte palce! 😉

Postupujte podle kompletu 4+1 e-Book „Konečně těhotná“ a užívejte si těhotenství ve zdraví a udělejte maximum pro hladký porod!